Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
==Stanovení nákladů na ochranu životního prostředí==
Při posuzování efektivnosti environmentálních projektů se naráží na problém, jak přesně vyjádřit [[náklady na zamezení]] a jak je správně alokovat podle dopadu na jednotlivé výkony, neboli jak přesně vyjádřit tu část nákladů, která je přímo spojena s ochranou životního prostředí. Vhodným podkladem pro získání pravdivých údajů pro posouzení efektivnosti investice je [[environmentální nákladové účetnictví]].<ref name="Sborník">Sborník z mezinárodního semináře: [http://www.enviweb.cz/download/ea/20050905_sbornik_cz.pdf#page=109 Ekonomické a sociální souvislosti udržitelného rozvoje: Aplikace environmentálního účetnictví na makro a mikro úrovni], [online]. [cit. 2010-04-04]. Univerzita Pardubice, Pardubice 2005</ref> Popisem metod jak stanovit náklady na ochranu životního prostředí se zabývá především [[Evropská agentura pro životní prostředí]] ([[EEA]]) a [[Evropská komise]] (EC) ve své směrnici č. 2008/1/ES o [[IPPC]] (Integrovaná prevence a omezování znečištění). Součástí hodnocení efektivnosti soukromých projektů nejsou [[externí náklady]]. (Šauer a kol., 2007)
Podniky často posuzují investiční náklady jako celek, to je ovšem metodologicky správné pouze u zmíněných ryzích environmentálních projektů - při hodnocení zavádění koncových technologií, které nemají žádný jiný účel, než snížit dopady na životní prostředí. V tomto případě jsou všechny investiční a provozní náklady definovány jako environmentální. Při zavádění integrovaných technologií se obvykle postupuje tak, že se porovnají náklady na daný projekt s náklady podobných projektů, které ovšem nevedou k žádným pozitivním efektům na životní prostředí. Rozdíl mezi těmito sumami pak tvoří náklady na ochranu životního prostředí. Pokud není možno takové porovnání provést, lze využít [[konceptu čistých a hrubých nákladů na zamezení]]. Subjekt si musí pravdivě porovnat celkovou výši nákladů (hrubé náklady na zamezení) na projekt, se soukromými přínosy (užitkem), které mu realizace projektu přinese, sníženými o výši požadovaného zisku. Část nákladů převyšující výnosy se nazývá čisté náklady na zamezení. Racionálně uvažující subjekt pak bude realizovat projekty se zápornými, či nulovými čistými náklady na ochranu životního prostředí. (Šauer a kol., 2007)
82

editací

Navigační menu