Planetární meze

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

Koncepci planetárních mezí, (anglicky: Planetary boundaries) přinesl Johan Rockstrom se svými spolupracovníky ze Stockholmského ústavu pro výzkum odolnosti (Stockholm Resilience Centre) v r. 2009. Základní článek v časopise Nature má titul „Bezpečný prostor pro lidské aktivity“ (A Safe Operating Space for Humanity). Tento „bezpečný prostor“ je vymezen právě planetárními mezemi. Lidská činnost přitom začala v antropocénu prudce kulminovat a některé meze již překročila. Autoři této koncepce identifikovali 9 mezí, v jejichž rámci by se měli antropogenní aktivity držet, aby se předešlo devastacím ekosystémů, omezování ekosystémových služeb a závažným ekologickým katastrofám. Pro 7 těchto mezí byly stanoveny indikátory a navrženy přípustné hranice, pro 2 z nich (atmosférický aerosol a chemická kontaminace) navržené nejsou, vzhledem k problematičnosti jejich vymezení. Autoři soudí, že tři z mezí již byly překročeny: změna klimatu, biogeochemický tok dusíku a ztráta biodiverzity. Ve všech těchto případech se lidstvo již nepohybuje v bezpečném operačním prostoru.

Teorie planetárních mezí přináší nový prvek do diskuse o udržitelném rozvoji, v její perspektivě je: udržitelný rozvoj takový způsob rozvoje, který využívá environmentálně bezpečného operačního prostoru vymezeného planetárními mezemi. Mimo jiné by to mohlo znamenat překročení dlouhé a neuzavřené debaty o tom, zda je možno dosáhnout udržitelnosti rozvoje za podmínky hospodářského růstu. Zřejmě není podstatná přímo otázka růstu a jeho typu, ale důležité je udržet se uvnitř planetárních mezí. Tato koncepce je zatím teprve na počátku vážné a široké diskuse, jsou jen naznačeny základní principy. Klíčové je jistě stanovení potřebných indikátorů a od nich odvozených cílů včetně časových určení; protože jde o globální záležitost, předpokládalo by to globální konsensus stvrzený mezinárodními dohodami. To už není záležitost jen vědecké komunity, ale širokého mezinárodního procesu. Povzbudivé je, že v jednom případě se tento proces již podařilo úspěšně dokončit (ochrana ozonové vrstvy Země) a v několika dalších případech probíhá, byť zatím jen dílčím způsobem a s nepříliš viditelnými výsledky (změna klimatu, ztráta biodiverzity, chemická kontaminace).

Existují také návrhy, aby se soubor mezí ještě rozšířil, byla navržena 10. mez, která by zahrnovala celkovou biologickou produkci pevninských ekosystémů. Překročení hranic není okamžitá záležitost, jedná se o dlouhé časové procesy, ale ve chvíli kdy se dosáhne bodu zvratu (tipping point) stávají se najednou rychlé změny. Většina mezí se vyznačuje pomalým vývojem, ale některé z nich obsahují tipping points (jsou to procesy změny klimatu, cykly fosforu a dusíku, stratosférický ozón, acidifikace oceánu, není vyloučeno, že se to týká i využití sladké vody).

9 planetárních mezí[editovat | editovat zdroj]

  • Změna klimatu

Za hlavní příčinu globální změny klimatu byly označeny emise skleníkových plynů, koncentrace jednoho z hlavních skleníkových plynů, oxidu uhličitého se s velkou spolehlivostí měří už od 50. let 20. století. Dnes je v ovzduší o 40% více oxidu uhličitého než okolo roku 1900, asi 389 ppm (parts per million). Vychází se z podrobných měření pravidelně uváděných ve zprávách Mezivládního panelu pro změny klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change - IPCC). Nejvyšší hodnota byla naměřena 4.5.2013, kdy celosvětová koncentrace dosáhla 400 ppm. Oxid uhličitý je brán jako ekvivalent, k němuž se připočtou se všechny další skleníkové plyny podle jejich globálního ohřívacího potenciálu. Stanovená planetární mez je navrhována na 350 ppm.

  • Acidifikace oceánu

Současné pH je 8,1, předindustriální hodnota byla 8,2. Navrhuje se, aby se hranice stanovila podle průměrné nasycenosti aragonitu (hranice by měla být stanovena na 2,75 - pokud by bylo méně než 1, aragonit by se v mořské vodě rozpouštěl, mořské korály jsou rozpouštěny už pokud je to méně než 3, v dnešní době je 2,9)

  • Poškození stratosférické ozonové vrstvy

Navrhuje se hranice 276 Dobsonových jednotek, v současnosti je to 283, předindustriální době to bylo 290 (tady čím více, tím lépe). Dobsonova jednotka měří tloušťku ozonové vrstvy, zatím tedy není překročen limit, snížení zatím není tak dramatické.

  • Biogeochemické toky fosforu a dusíku

Indikátory dusíku, znamená počet, který by měl být z atmosféry odebírán za rok (v miliónech tun), navrhovaná hranice je 35 mil. tun za rok, v současnosti překročeno (je to 121 miliónu za rok). U fosforu je třeba zhodnotit kolik se ho dostává do oceánu.

  • Zdroje sladké vody

Neměla by být větší spotřeba než 4 000 krychlových km/rok, v současné době je 2 600 krychlových km/rok, předindustriální hodnota byla 415 krychlových km/rok.

  • Využití území

Jako indikátor se navrhuje procento globálního území, které je přeměněno na kultivovanou krajinu, přičemž maximální procento této plochy se navrhuje 15% (v současné době je to 11,7%)

  • Ztráta biologické rozmanitosti

Jedná se o relativně pomalu běžící proces, nemá zlomové body. Navrhovaným indikátorem je počet druhů, které vyhynou za rok na milion druhů (navrhovaná hranice 10, realita je 100, předindustriální hodnota byla 0,1 – 1). Česká republika je na tom v oblasti biodiverzity velmi špatně. V poslední době se největší pozornost věnuje mořské biodiverzitě, ukazuje se, že značně trpí, především nadměrným rybolovem, mění se tím systém potravního řetězce a vztahy v rámci celého ekosystému, není přesně jasné, k jaké změně dojde, ale jistě to bude mít za následek výrazné ochuzení celé biodiverzity. Biologicky bohatší se stávají města (více než zemědělská krajina). Na 10. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity - CBD) v Nagoji v roce 2010 se ustanovilo celkem 20 cílů[1] , jedním z nich je, že 17 % celosvětového území by měly být přírodní rezervace, zavádějí se mořské rezervace (cíl 10 %), dnes je celých 50 % mořských korálů do určité míry poškozeno antropogenní činností (acidifikace, vliv turistiky atd.), ale podle předpokladů se dokáží regenerovat. OSN za účelem ochrany biologické rozmanitost zřídila Mezivládní platformu pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (Inter governmental panel for biodiversity and economic services - IPBES). [2]

  • Atmosférický aerosol

Má negativní účinky na zdraví, jedná se o nejnebezpečnější faktor životního prostředí (obsahuje karcinogenní látky, tzv. black carbon – aerosol, který má charakter sazí), podporuje změnu klimatu. Je těžké definovat jeho index, protože je velice obtížné stanovit i samotný původ částic.

  • Chemická kontaminace

Chemickou kontaminací se zabývá např. REACH – (politika EU, která podchycuje výrobu chemikálií). Jsou problémy s prokazováním dopadů zapříčiněných chemickou kontaminací, jelikož se toxicita látek těžko dokazuje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Planetary boundaries na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Texty a přednášky prof. Bedřicha Moldana

Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]

Další zdroje[editovat | editovat zdroj]



Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje

MOSUR.jpeg

<!dočasně deaktivováno </noinclude> -->