Komunikace o klimatických změnách

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Komunikace o klimatických změnách (angl. climate change communication) označuje jakoukoli snahu, která cílí k zvyšování obecného povědomí, porozumění a aktivního zapojení jedinců do boje s klimatickými změnami.

Během posledních 30 let, kdy se komunikace environmentálních problémů začala hlouběji zkoumat a provozovat, bylo vyzkoušeno hned několik jejích způsobů. Na začátku se nejvíce využívaly tradiční reklamní kampaně nebo jednorázové podávání informací. Pokračovalo se s formálními i neformálními akcemi (např. městská setkávání, plánování budoucích scénářů, umělecké instalace). Součástí komunikace o klimatických změnách jsou však i rozhovory mezi rodinou, přáteli či kolegy, která však v každodenní realitě nejsou příliš časté [1].

Interpersonální komunikace[editovat | editovat zdroj]

Interpersonální komunikace o klimatických změnách je velmi důležitá pro budování podpory při hledání řešení a zavádění různých intervencí; ukazuje se, že diskuze položená na vědeckých argumentech vede jedince k většímu porozumění problému, zapojení se do občanských aktivit a jednodušší shodě lokální komunity na vhodných řešeních [2]. Avšak zapojení jedinců do těchto konverzací není úplně běžné; jen 25 % Američanů a Britů se těchto diskuzí pravidelně účastní [3] [4].

Geiger a Swim [5] mluví o sociálně konstruovaném tichu, které vzniká hned z několika důvodů. Prvním z nich je pluralistická ignorace, tedy tendence většiny nesprávně vnímat názor ostatních a věřit, že jejich vlastní názor sdílí méně jedinců, než jak tomu doopravdy je. Takže i když je většina populace znepokojena klimatickými změnami, tak veřejnost velmi podhodnocuje stupeň, do jaké míry jsou znepokojeni ostatní. Dále k sociálně konstruovanému tichu přispívá fakt, že kvůli pluralistické ignoraci se jedinci vyhýbají diskuzím o klimatických změnách, aby nebyli negativně hodnoceni těmi, kteří nesdílí jejich vlastní názor. Bojí se, že je ostatní přestanou mít rádi nebo že u ostatních ztratí respekt. Pluralistická ignorace se objevuje dokonce i u vědců zabývajících se tímto tématem; ti předpokládají, že ostatní vědci jsou klimatickými změnami méně znepokojeni [6]

Pluralistická ignorace vede ke změně environmentálních postojů směrem k předpokládané normě, konformní změně chování a zmenšené ochotě diskutovat o životním prostředí. Jedinec se může spolu s ostatními dostat do „spirály ticha“. V té chvíli, kdy si hodně lidí myslí, že jsou se svým názorem v menšině a nemluví o něm, tak si i ostatní myslí, že jejich názor je menšinový a podporuje je to v tom zůstat potichu. Naopak napravování pluralistické ignorace pomocí poskytnutí faktů ohledně environmentálních postojů ostatních může jednotlivcovy proenvironmentální postoje a chování prohloubit [1].

Problémy v komunikaci klimatických změn[editovat | editovat zdroj]

Komunikace o klimatických změnách je náročná a problematická. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je samotný problém klimatického oteplování. Jedná se totiž o dlouhodobý, pomalu progredující, abstraktní a komplexní typ problému. Jedinci očekávají, že následky uvidíme až někdy v budoucnosti, navíc nebude možné je vidět na jednom místě, ale budou rozptýlené. Jen málo lidí je přímo ovlivněno [1].

Je těžké jedince komunikací o klimatických změnách oslovit, protože chybí osobní známost s oběťmi, jasní viníci a pocit neodkladnosti řešení [7]. Lidé vnímají klimatické změny jako málo důležité oproti jiným problémům týkajících se ekonomiky, politické nestability nebo jiných environmentálních fenoménů.

Když už je jedinec zaujat, tak je velice těžké jeho pozornost dlouhodobě udržet. Lidé jsou zvyklí uvažovat v řádu dnů, měsíců a roků a problém klimatických změn, který se rozvíjí relativně pomalu je pro ně často časově neuchopitelný.

Další obtíží je, že tvorba postoje vůči klimatickým změnám je často utvářena jen díky médiím a zprávám od ostatních (protože dopad klimatických změn většina lidí okamžitě nevidí). Tyto zprávy jsou často ovlivněny politickým, náboženským nebo ideologickým smýšlením sdělovatele i posluchače. Proto je důležité nevyužívat jednotnou komunikaci pro všechny jedince, musí být přizpůsobena jednotlivým kulturním, politickým, věkovým či jiným skupinám [1].

Posledním velkým problémem jsou psychologické bariéry, které brání jedinci měnit postoj či chování. Jednou z těchto bariér je efekt nejistoty. Ta vychází z trvalých vědeckých pochybností a neshod ohledně časování a velikosti problému globálního oteplování. U široké veřejnosti se tak tvoří nejistota, která podrývá proenvironmentální postoje a chování [8].  Aktivuje se totiž postoj „počkám a uvidím“ nebo nerealistický optimismus o budoucích dopadech. Je tedy problematické rozhodovat o tom, jak budeme komunikovat zatím ne tolik prozkoumané nebo kontroverzní oblasti výzkumu klimatických změn.

V psychice jedince probíhá mnoho dalších nevědomých procesů týkající se komunikace klimatických změn. Jedním ze silných procesů je ten, že jedinci spíše vyhledávají zprávy, které podporují jejich nynější názor a/nebo také interpretují nalezené informace k podpoře a dalšímu vyhranění nynějšího postoje [9]. Jedním možným vysvětlením pro tato zkreslení je jedincova nevědomá snaha ochránit svou identitu a sebehodnocení.

Když už však jedinci začnou dávat pozornost tomuto tématu a problému, často se stává, že jsou pak informacemi přehlceni, neví jak prioritizovat změny svého chování a někdy se dostavuje až environmentální žal. To pak vede jedince k uzavření se vůči dalším informacím nebo snaze se jim co nejvíce vyhnout [10]. V rámci komunikace o problému je proto velmi tenká hranice mezi vyjádřením vážnosti klimatických změn a nutnosti jednat a poskytnutí naděje k vyřešení problému a možnosti ovlivnění problému svým chováním.

Efektivní komunikace[editovat | editovat zdroj]

I když v posledních letech znepokojení ohledně klimatických změn u vědců, majitelů firem nebo zákonodárců vysoce stouplo, u široké veřejnosti zůstalo stabilní nebo se zvětšilo jen o málo. Tento fakt ukazuje na to, že dosavadní komunikační cesty nyní nejsou účinné. Proto se na efektivní komunikaci klimatických změn zaměřil nynější výzkum v rámci environmentální psychologie, sociologie a politologie a přišel s konkrétními doporučeními pro efektivní komunikaci klimatických změn [1]:

1)    Prozkoumání motivace posluchačů[editovat | editovat zdroj]

Identifikujte a snažte se porozumět jak hodnoty, identita, nahlížení na svět atd. různě ovlivňuje posluchačovu starost a zapojení související s klimatickými změnami a na základě toho přizpůsobte komunikaci.

2)    Vyjasnění dosavadních znalostí posluchačů[editovat | editovat zdroj]

Začněte tam, kde jsou právě posluchači, s jejich nynějšími přesvědčeními a zkušenostmi s klimatickými změnami. Přes filtr dosavadního vědění a zkušeností pak totiž posluchači vnímají nové informace, které jim poskytnete.

3)    Konfrontace nesprávných informací[editovat | editovat zdroj]

Je dobré konfrontovat nesprávnost některých informací a přesvědčení, které posluchač má a nahradit je alternativními vědecky podloženými fakty. Dále je dobré preventivně působit a upozorňovat na různé nepravdivé informace na které posluchač může narazit, a možné způsoby, jak nepravdivé zprávy rozeznat.

4)    Hledání rámce pro dané posluchače[editovat | editovat zdroj]

Zaměřte zprávu a způsob její komunikace na posluchače, kterým chcete zprávu předat. Můžou tak být více znepokojeni lokálními důsledky klimatických změn, veřejným zdravím nebo etickou stránkou problému. Na základě toho přizpůsobte komunikaci klimatických změn. Zdůrazňujte spíše přínosy než možné ztráty způsobené ne/aktivitou.

5)    Zdůraznění řešení[editovat | editovat zdroj]

Podporujte zapojení jedince do řešení problému a zdůrazněte, že jedinec může ovlivnit, jak se problém bude vyvíjet. Navrhněte konkrétní způsoby chování, které jedinec může zapojit do svého života. Je efektivnější mluvit o možném řešení než o důvodech vzniku problému a možných následcích.

6)    Komunikace v příbězích[editovat | editovat zdroj]

Informace zasaďte do formy příběhů (např. namísto tiskových zpráv), ve kterém se budou objevovat lidské postavy podobné posluchačům a jejich schopnost řešit problémy, aby se jedinci dokázali k problému lépe vztahovat.

7)    Výběr správných sdělovatelů a komunikačních kanálů[editovat | editovat zdroj]

Zkuste zapojit sdělovatele, kteří už jsou spjatí s danými skupinami a komunitami, využijte jejich existující sociální sítě a komunikační kanály.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 MARKOWITZ, Ezra; GUCKIAN, Meaghan. Climate change communication: challenges, insights, and opportunities. in Psychology and Climate Change. vyd. London, UK: [s.n.], 2018. 
  2. CLAYTON, Susan et al.. Psychological research and global climate change. Nature Climate Change. 2015, roč. 5, s. 640–646. Dostupné online.  
  3. LEISEROWITZ, Anthony et al.. Climate Change in the American Mind. Yale Project on Climate Change Communication. 2015. Dostupné online.  
  4. CAPSTICK, Stuart et al.. Public perceptions of climate change in Britain following the winter 2013/2014 flooding. Understanding Risk Research Group, Cardiff University. 2015. Dostupné online.  
  5. GIEGER, Nathaniel; SWIM, Janet. Climate of silence: Pluralistic ignorance as a barrier to climate change discussion. Journal of Environmental Psychology. 2016, čís. 47, s. 79-90. Dostupné online.  
  6. LEWANDOVSKY, Stephan et al.. Seepage: Climate change denial and its effect on the scientific community. Global Environmental Change. 2015, čís. 33, s. 1-13. Dostupné online.  
  7. MARKOWITZ, Ezra; SHARIFF, Azim. Climate change and moral judgement. Nature Climate Change. 2012, čís. 2, s. 243–247. Dostupné online.  
  8. JOSLYN, Susan; LECLERC, Jared. Climate Projections and Uncertainty Communication. Cognitive Science. 2015, roč. 8, čís. 1. Dostupné online.  
  9. HART, Sol; FELDMAN, Lauren. The Influence of Climate Change Efficacy Messages and Efficacy Beliefs on Intended Political Participation. PLoS ONE. 2016. Dostupné online.  
  10. NORGAARD, Kari Marie. Living in denial: Climate change, emotions, and everyday life. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 2011. ISBN https://books.google.cz/books?hl=cs&lr=&id=nM_xCwAAQBAJ&oi=fnd&pg=PP1&dq=living+in+denial+norgaard&ots=Okx4WaFEO0&sig=C6JyWER1rJm5bT8FiLy4s3bcflc&redir_esc=y#v=onepage&q=living%20in%20denial%20norgaard&f=false. 


Související stránky[editovat | editovat zdroj]