Hlavní syndromy globální změny

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Koncept syndromů globálních změn[editovat | editovat zdroj]

Syndromy globálních změn charakterizují modely přírodních a civilizačních trendů a jejich vzájemného působení. Základní tezí tohoto přístupu je, že komplex globálních environmentálních a rozvojových problémů může být připisován omezenému počtu modelů chování, které způsobují degradaci životního prostředí. (WBGU, 1996) Význam termínu „syndrom“ lze vyložit jako „splynutí několika faktorů“ (z řeč.). Rovněž je tento termín hojně používám v lékařské terminologii, kde znamená „komplexní klinický obraz“. Jinými slovy se jedná o příznačnou kombinaci relevantních symptomů (kašel, horečka) pro daný problém (chřipka). Analogicky s lékařskou vědou je termín „syndrom“ používán v konceptu syndromů globálních změn. Analýza syndromů globálních změn umožňuje nejen zhodnocení účinků a dopadů lidské společnosti a jejích aktivit na životní prostředí, ale rovněž umožňuje rekonstrukci událostí, které daný dopad způsobily (Schellnhuber, 1997).

Symptomy vs. syndromy globálních změn[editovat | editovat zdroj]

Základní jednotkou popisu zemského systému a jeho syndromů jsou symptony globálních změn navržené Něměckou radou pro globální změny (WBGU). WBGU definuje okolo 80 symptomů, které reprezentují nejvýznamnější aspekty globálních sil v rámci vztahu civilizace-příroda. Příkladem takových symptomů je např. urbanizace, rostoucí význam neziskových organizací, rostoucí spotřeba energií a přírodních zdrojů, nárůst odpadu, troposférické znečištění aj.

Charakteristika syndromů globálních změn[editovat | editovat zdroj]

Syndromy jsou ve své podstatě mezisektorové. Což znamená, že konkrétní problém může ovlivnit několik sektorů lidské existence (jako např. ekonomiku, biosféru, populaci) nebo různé části životního prostředí (půdu, vodu, vzduch). Jsou celosvětově významné, tj. jsou to takové modely chování, které významně pozměňují systém Země a mají viditelný dopad na život lidstva anebo je k jejich překonání, resp. k překonání vzniklých problémů, zapotřebí celosvětového řešení.

Dle WBGU všechny syndromy musí vyhovět následujícím kritériím (WBGU, 1996):

a) každý ze syndromů se vztahuje, přímo či nepřímo, k životnímu prostředí/přírodním zdrojům,
b) syndromy by se měly vyskytovat ve více oblastech světa, měly by být viditelné nebo virulentní,
c) syndromy by měly popisovat neudržitelný rozvoj a/nebo významnou degradaci životního prostředí.

Typy syndromů globálních změn[editovat | editovat zdroj]

Dle způsobu užití přírody člověkem se rozlišuje mezi třemi hlavními skupinami syndromů (WBGU, 1996):

Nadměrné využívání zdrojů[editovat | editovat zdroj]

  • Projevuje se například úplným vyčerpáním zdrojů nebo degradací kvality půdy, s čímž je následně spojen masový exodus skupin obyvatel.
  • Mezi tyto syndromy patří: syndrom Sahel, syndrom nadměrné využívání zdrojů, syndrom vylidňování venkova, syndrom prachové mísy, Katanga syndrom, syndrom masového turismu a syndrom spálené země.

Neudržitelný rozvoj[editovat | editovat zdroj]

  • Zahrnuje poškozování životního prostředí a vyčerpání zdrojů v důsledku příliš rychlého ekonomického růstu nebo iracionálních či nekontrolovatelných politických rozhodnutí, jež mají urychlit rozvoj společnosti.
  • Mezi tyto syndromy patří: Syndrom Aralského moře, syndrom zelené revoluce, syndrom asijských tygrů, syndrom Favela, syndrom sídelní kaše a syndrom závažných nehod.

Ukládání nepůvodních látek do prostředí[editovat | editovat zdroj]

  • Představované emisemi a celou škálou odpadních látek.
  • Řadíme sem: syndrom komínů, syndrom skládek a syndrom kontaminované půdy.

Přehled syndromů[editovat | editovat zdroj]

WBGU identifikovala 16 základních syndromů. Tyto syndromy reprezentují hlavní hybné síly se všemi jejich negativními aspekty a dopady, které mají vliv na utváření celosvětového životního prostředí a procesu rozvoje.

Syndrom Charakteristika
Syndromy „užití“
Syndrom pouště Sahel nadměrné obdělávání okrajových oblastí
Syndrom nadměrného využívání nadměrné využívání přírodních ekosystémů
Syndrom vylidňování venkova environemtnální degradace způsobení upuštěním od tradičních zemědělských praktik
Syndrom prachové mísy neudržitelné zemědělsko-industriální užití půd a vodních zdrojů
Syndrom Katanga environmentální degradace způsobená spotřebováváním neobnovitelných zdrojů
Syndrom masového turismu rozvoj a ničení přírody v důsledku rekreace
Syndrom spálené země ničení životního prostředí v důsledku válek a vojenských akcí
Syndromy „ rozvoje“
Syndrom Aralského moře environmentální poškození krajiny jako výsledek rozsáhlých projektů
Syndrom zelené revoluce environmentální degradace v důsledku zavádění nevhodných metod hospodaření
Syndrom asijských tygrů ignorování environemntálních standardů v průběhu průdkého ekonomického růstu
Syndrom Favela environmentální degradace v důsledku nekontrolovatelného růstu měst
Syndrom sídelní kaše ničení krajiny v důsledku plánované expanze městské infrastruktury
Syndrom závažných nehod jedinečné environmetnální katastrofy způsobené člověkem s dlouhodobým dopadem
Syndromy „propadu“
Komínový syndrom environemtnální degradace v důsledku rozsáhlého šíření látek dlouho přetrvávajících v prostředí
Syndrom odkládání odpadu environemtnální degradace v důsledku kontrolovatelného a nekontrolovatelného odstraňování odpadu
Syndrom kontaminované půdy místní kontaminace environmentálních aktiv v průmyslových oblastech

Propojení syndromů globálních změn[editovat | editovat zdroj]

Každý ze syndromů globálních změn reprezentuje odlišný model degradace životního prostředí způsobený lidskou společností. Nicméně pro dobrý popis globálních změn je důležité přistupovat k syndromům z pohledu jejich vzájemných vztahů a jejich propojení. Propojení mezi syndromy může být pozorováno v následujících podobách (Schellnhuber, 1997):

a) náhoda – nejslabší forma interakce syndromů, syndromy se vyskytují současně, ale nejsou hnací silou pro sebe navzájem, existují současně bez vzájemného posílení,
b) společné příznaky – silnější forma vazby syndromů, dva syndromy mají jeden nebo více společných symptomů,
c) modulace – jeden syndrom je spouštěcím mechanismem jiného syndromu,
d) zesílení – symptomy existující současně na sebe působí zesilujícím efektem,
e) oslabení – symptomy existující současně se vzájemně (svůj vliv) oslabují,
f) posloupnost – různých syndromů v čase.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Schellnhuber H.J. et al. (1997) Syndromes of Global Change. GAIA 6(1): 19 - 34, 1997. Dostupný z WWW: http://www.pik-potsdam.de/~luedeke/gaia97.pdf

WGBU Annual Report 1996, Word in Transition: the Research Challenge, Springer, 1996.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]