Výchova k demokracii a udržitelnému rozvoji

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Uvědomění si vlastních práv a společné odpovědnosti (pro udržitelný rozvoj) je postaveno na znalostních, zkušenostních a hodnotových základech, které spolu souvisí a vzájemně se ovlivňují. Z hodnot vychází jednání, které bere v úvahu znalosti a dovednosti. Vzdělání, které k takovému jednání má přivést, proto musí kombinovat aspekty zvláštní a obecné, jednotlivé a univerzální, individuální a společenské, národní a mezinárodní. Mělo by zahrnovat nejen znalost institucí, ale také pochopení mechanismů, prostřednictvím kterých státní aparát slouží lidem a respektuje jejich zájmy. Součástí výchovy k odpovědnosti je tak:

  • pochopení lidských a občanských práv
  • vytváření smyslu pro individuální a společnou odpovědnost
  • pěstování porozumění principům a institucím, prostřednictvím kterých se uskutečňuje správa státu
  • procvičování úsudku a kritických schopností

Výchovu k demokracii a udržitelnému rozvoji je možné začlenit do všech předmětů, a to:

  • integrací do procesů výuky, tak, že pozornost je věnována obecným vzdělávacím cílům: dovednostem, názorům a hodnotám
  • integrací do vzdělávacích obsahů, tedy tím, že se bude věnovat pozornost různým tématům v kontextu různých předmětů

Znalosti, dovednosti a zájem vedoucí k aktivnímu a informovanému občanství, je třeba pěstovat prostřednictvím činností založených na:

  • ochotě zkoumat problémy na místní, národní a globální úrovni
  • připravenosti rozpoznat sociální, ekonomické a politické dimenze problémů, což je zapotřebí k jejich řešení
  • schopnosti záležitosti analyzovat a podílet se na jejich řešení

Demokratické prostředí ve školní výuce[editovat | editovat zdroj]

Jedním z hlavních nedostatků občanské výchovy ve školách je to, že do školního prostředí nevnášejí demokratické principy a zůstávají u popisu institucí a zásad. Rozpor mezi výroky a skutečností mohou pak žáci chápat jako pokrytectví. Občanská výchova tak zahrnuje revizi a případnou reformulaci pravidel, která ve škole panují. Demokratickou kulturu v prostředí školy lze podpořit prostřednictvím:

  • studentských zastupitelstev, která jsou volena demokraticky transparentním a otevřeným způsobem. Zástupci studentů konzultují svá stanoviska s jinými studenty a s dospělými
  • pravidel, která jsou založena na vzájemné úctě, zachování důstojnosti každého jedince, nenásilí atd.
  • potírání diskriminace (rasismu, sexismu, náboženského fanatismu atd.)
  • potírání jakýchkoli forem dogmatismu. Přístup by měl být založen na diskusi, poskytnutí možnosti se vyjádřit (například v umělecké formě
  • vědomí toho, že respekt k zákonům (jeho pěstování je jedním z úkolů občanské výchovy) nemá vést ke slepé poslušnosti.

Občanská výchova nesmí být katalogem otázek a předem daných odpovědí, spíše se má stát fórem, které kultivuje diskusi.

Cíle pro učitele[editovat | editovat zdroj]

  • porozumět způsobům, jak lze vychovávat pro aktivní občanství
  • poskytnout příklady aktivit použitelných ve škole
  • být schopen plánovat takové činnosti, které jdou napříč osnovami a vedou k aktivnímu občanství

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Výuka a učení pro udržitelnou budoucnost (Inovativní program pro základní a střední školy). Soubor přeložených textů a nápadů pro výuku. Originální verze: Teaching and Learning for a Sustainable Future, UNESCO, 2002.

Elliot, John:Environmental Education in Europe: Innovation, Marginalisation or Assimilation, in Environment, Schools and Active Learning, Centre for Educational Research and Development, OECD, Paris, 1991.

Elliott, J.: Developing Community-Focused Environmental Education through Action Research, in: Evaluating Innovation in Environmental Education, OECD, Paris, 1994.

Environment and Society: Education and Public Awareness for Sustainability, Proceedings of the Thessaloniki International Conference, UNESCO, December 1997. Především Leff, E.: Environmental Education and Sustainable Development.

Morin, E.: Seven Complex Lessons in Education for the Future, UNESCO, Paris, 1999.

Posch, P.: Networking in Environmental Education, in Evaluating Innovation in Environmental Education, OECD, Paris, 1994.

Schön, D. A.: The Reflective Practitioner, Temple Smith, London, 1983.

Sterling, S.: Education in Change, in: Huckle, J., Sterling, S., ed.: Education for Sustainability, London, Earthscan Publications Ltd., 1996.

Štech, S.: Teoretické přístupy k vysokoškolské pedagogice. In: Vašutová, J. a kol.: Vybrané otázky vysokoškolské pedagogiky. Praha, ÚVRŠ 1999.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Právo vědět - kampaň českých nevládních organizací http://pravovedet.ecn.cz/

Web pro otevřenost veřejné správy http://www.otevrete.cz/

Ekolink, právo na informace o životním prostředí http://www.ekolink.cz/index.shtml?apc=c4a-_-_--&cat=153

Ekospotřebitel http://www.ekospotrebitel.cz/

Právo na informace o životním prostředí, studie http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-4-006.doc

Zelený rádce, právo na informace o životním prostředí http://www.ecmost.cz/ver_cz/radce/pravo_otazky.htm

Právo na informace o životním prostředí http://web.sks.cz/users/cn/eis/123.shtml

Občanská společnost, návod k použití, Econnect http://obcan.ecn.cz

Zdroj: Green Pack, upraveno a doplněno Hana Kolářová