Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování/Metody a nástroje moderní pedagogiky: Porovnání verzí

Díky studiím a publikacím amerického psychologa H. Gardnera (1993, 1997 a 2003)<ref></ref> se do moderní pedagogiky dostalo povědomí o různých způsobech učení žáků – učebních stylech (angl.: learning styles). Také environmentální výchova by měla z teoretické znalosti konceptu učebních stylů vycházet a měla by s nimi pracovat. Pro tolik využívanou a propagovanou týmovou práci by učitel environmentální výchovy žáky do týmů rozřazovat nenáhodně, ale takovou metodou výběru, která by vedla k různorodosti týmů. Pokud je učitel environmentální výchovy zároveň učitelem žáků, nebude mít problém takové týmy vytvořit, protože žáky dobře zná. Pokud učitel s žáky navštíví Středisko environmentální výchovy, místní lektor se ocitá v náročnější situaci (žáky nezná). Bylo by vhodné vytvořit jednoduchou metodiku rychlého rozdělení žáků do různorodých týmů.<ref>Metodika rozdělení do týmů byla vytvořena pro potřeby vysokoškolské pedagogiky – vysokoškolský pedagog také na začátku semestru obvykle studenty nezná (Scholleová, Jančaříková, 2008).</ref>