Skleněné šperky - Věra Englichová

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání



Skleněné šperky - Věra Englichová
Englichova7.jpg
Základní informace
Název organizace Věra Englichová
Typ podnikatelské činnosti Skleněné šperky a objekty
Počet zaměstnanců 0
Rok založení 2011
Adresa Čížová 121, 39831 Písek
Web ne
Kontakt englichova@seznam.cz
Další údaje
Název obce/města/regionu Čížová
Obec s rozšířenou působností Písek
Katastrální výměra obce (km2) 36,105
Počet obyvatel 1 222
Poznámky Regionální značka

Paní Věra Englichová se již roky věnuje umělecké tvorbě a její kreativita zasahuje snad do všech uměleckých oblastí. Největšího ocenění a získání regionální značky, však získala výrobou a prodejem unikátních skleněných šperků a předmětů.   Dále vlastním nákladem vydala kuchařku zaměřenou na dietu bez sacharidů. K tomu všemu paní Englichová učí na střední škole a okrajově dělá kurátorku výstav v uměleckých galeriích v Písku. Jejím koníčkem je i známý patchwork.

Východisko pro začátek podnikání[editovat | editovat zdroj]

Volný čas paní Englichová výhradně věnuje svým koníčkům, které občas nenaplňují jen čas, ale i prostor. To byl jeden z hlavních důvodů, proč paní Englichová s prodejem svých výrobků začala – jednoduše už na ně nezbývalo v její domácnosti místo.

Pro začátek tvorby kuchařky byl, ale zcela jiný důvod. Autorka byla inspirována vlastní dietou, kterou musela podstoupit a ke které na trhu v té době zcela chyběla literatura. Jednalo se o dietu bez sacharidů, která je velice složitá.

Já sama jsem na začátku nevěděla, co můžu jíst, a kolikrát se stalo, že jsem v zoufalství hladověla. Vyvážená a při tom pestrá strava byl problém. Když už jsem si ale našla cestu, přišlo mi líto nepomoci i ostatním. Takže má kuchařka byla založena na českých stravovacích poměrech, na surovinách, které jsou v ČR dostupné, apod. To na trhu do té doby nebylo.

Nápad a originalita[editovat | editovat zdroj]

Englichova1.jpg
Englichova2.jpg
Englichova3.jpg
Englichova4.jpg
Englichova5.jpg
Englichova6.jpg
Englichova8.jpg

Nápady paní Englichová jen hýří, šperky ovšem začala vyrábět až po absolvování speciálního kurzu. Jak sama říká, kurzů prošla mnoho, ale právě tento, který se zaměřoval na výrobu ze skla, ji oslovil nejvíce a sklo jí přímo učarovalo. Nejprve vyráběla výrobky větších rozměrů, jako jsou vázy, mísy apod. Bohužel to vyšlo pro prodej poměrně draho. Proto přešla na výrobu originálních šperků.

Ty šperky vlastně začaly proto, že jsem se potřebovala opravdu silně kreativně vyjádřit. Výroba ze skla mi byla od začátku blízká a hrát se sklem mě naplňovalo."

Regionální značka a samotný prodej přišly společně a zcela svévolně: „Dělala jsem tedy šperky, zkoušela různé typy a hrála si se sklem. Jenže pak jsem zjistila, že šperků mám doma opravdu moc a tudíž jsem si nechala zaregistrovat regionální značku a začala jsem je prodávat. Nic víc v tom nebylo.

Rizika a pozitivní okamžiky v procesu realizace[editovat | editovat zdroj]

Jako hlavní rizika podnikání v oblasti paní Englichové je označována konkurence. Velká nabídka výrobků cílí na zákazníky a je tak těžké konkurovat ostatním. Obzvláště, pokud si váš produkt oceníte na více peněz. Paní Englichová toto komentuje:"Prodávala jsem své výrobky vždy po galeriích, ale myslím, že pozornost jsem vzbudila, až když se na mých výrobcích začala objevovat regionální značka. Na prodejce to báječně ze začátku fungovalo. Nicméně dnes je všeho takový přetlak, že konkurovat ostatním je i s regionální značkou složité.„

Finanční stránku věci paní Englichová pocítila při vydání své knihy, kterou se nakonec rozhodla vydat vlastními náklady. „Pokud nesouhlasíte s podmínkami knihkupectví a chcete mít nad svou knihou kontrolu i v té konečné fázi, pak Vám ale snad nic jiného, než vlastní investice nezbývá. Výdělek z toho ale nečekám. Knihu musím prodávat přes velkoobchod, sama totiž prodám minimum. Velkoobchody si ovšem berou 50 % z prodejní ceny."

I přesto, že paní Englichová nebere své podnikání jako činnost, která by jí dokázala uživit, smýšlí o svém prodeji šperků se spokojeností:  „Každá nová prodaná věc mě motivovala k tomu, abych se tomu věnovala dál, vymýšlela nové věci, nové vzory. Pro mě osobně to bylo velmi obohacující a jsem za to šťastná, i když vím, že podnikání v pravém slova smyslu to nebylo.

Ekonomická stabilita a předpoklady udržitelnosti[editovat | editovat zdroj]

Podnikání paní Englichové možná nebude naplňovat veškeré ekonomické představy zdařilých obchodníků. Nicméně podnikání nemusí zákonitě být hlavní ekonomickou činností podnikatele. Paní Englichová se do podnikání pustila z toho důvodu, aby uživila své rozmanité koníčky. A to se jí po všech stránkách daří.

Své výrobky prodává převážně po galeriích. Experimentovala i s tržním prodejem, ale jak se ukázalo, pro prodej šperků toto nebylo příliš rentabilní: „Snažila jsem se výrobky prodávat i na různých trzích, ale nakonec jsem od toho úplně upustila. Stalo se totiž to, že jsem na trhu strávila celý den, prodala jsem výrobky za 1000 Kč, ale čistý zisk po odečtení veškerých nákladů jsem měla 500 Kč. V tom samozřejmě nebyla započítaná moje práce. Nepřišlo mi to ekonomické. Záleží ale jistě na výrobku. Kdybych si představila, že vyrábím klobásy a jezdím po fotbalových utkání, tak věřím, že se uživím. Možná byla i chyba v nastolení ceny. Cena mých šperků byla srovnatelná s ostatní bižuterií. I když jsme kvůli tomu měli spory s manželem, který tvrdil, že můj výrobek by měl být prodáván a  neceněn jako umělecké a originální dílo. Možná, že jeho taktika by byla z obchodního hlediska lepší, ale já jsem se svou strategií byla spokojená.

Co se týče dalšího rozvoje, tak o tom paní Englichová příliš neuvažuje: „V současnosti jsem na prodej lehce rezignovala a spíš své výrobky dávám jako dárky. Prodej mi bral hodně energie, musíte se tomu pořád věnovat. Ale nejen prodeji, ale i výrobě. Myslím, že jsem v období, kdy potřebuji spíše tvořit, než se zabývat obchodem.

Podnikatele k okolnímu prostředí[editovat | editovat zdroj]

Okolní prostředí je pro paní Englichovou inspirací. Při své výrobě se zde setkala jen s pozitivními ohlasy, pochopením a podporou: „Největší prodejní úspěch jsem měla tady v Čížové. Lidé měli pocit sounáležitosti s komunitou. Kupovali si výrobky od domácího, od někoho koho znají a to pro ně bylo důležité.

Paní Englichová podporuje převážně kulturní život své obce. Pořádá zde řadu výstav a uměleckých akcí, které se těší velkému zájmu jak obyvatel, tak samotného vedení obce.

Doporučení a inspirace[editovat | editovat zdroj]

Dělejte to, co umíte, věnujte tomu svůj čas, ono se to vrátí. Práce Vás musí bavit, pak podnikání může být náplní Vašeho života.

Pozitiva a negativa podnikání na venkově[editovat | editovat zdroj]

Podnikání ať už na venkově, tak ve městě s sebou nese příliš mnoho byrokracie. Prodejce musí mít povolení za povolením, aby si mohl vyrábět a následně prodávat své výrobky. Mnohé to odradí, nebo jim to přinejmenším řádně ztrpčí život.

Venkov je dále specifický pro svůj malý trh a tedy i související odbyt výrobků. Obyt by tedy musel být ve městě, ale to je opět spojené s řadou nákladů a dále rizikem, že nebudete schopni konkurovat konkurenci. To že chybí propagace je další velký problém malého podnikání na venkově. Kdybych uměla správně a efektivně propagovat, tak bych prodala určitě více, rychleji, sama  a za více peněz než přes velkoobchod.

Pro mě samotnou obec představuje velice pozitivní místo pro podnikání. Vždy mě zde podporovali. Otázka ovšem je, jak by to bylo, kdybych začala podnikat ve velkém. Nevím, jak by zafungovala lidská závist a nebo co by se stalo, kdybych svým podnikáním někoho narušovala – to se totiž logicky stane, že např. někoho rušíte hlukem. Já jsem měla činnost, kterou jsem nikdy nikoho neobtěžovala a kterou jsem nikdy nemohla zbohatnout. Myslím si, že i proto mám takovou podporu.

Média a propagace[editovat | editovat zdroj]

Mám regionální značku. Tu jsem dostala jako jedna z prvních, protože se v té době Regionální značka zrovna rodila. Dopomohla mi k ní pracovnice z místního infocentra, která měla regionální značku v té době na starosti. Na začátku, jsem sama ani regionální značku nechtěla a museli mě do toho přemlouvat.  Měla jsem totiž pocit, že regionální značka by měla být více spjata s tradicemi regionu a historií, být více autentická. To mé sklo z mého pohledu nesplňovalo.  Nicméně mi bylo vysvětleno, že výrobek má být osobitý, a pocházet přímo z mé dílny.  To jsem splňovala a byla tak do regionální značky zařazena. Z počátku mi regionální značka skutečně pomohla s distribucí a propagací. Skoro bych řekla, že to bylo až nadstandardní. Asi proto, že nás na začátku bylo pár a všechno to začínalo.



Tato stránka vznikla za podpory fondů EHP a Norských fondů - Program Spolupráce škol a stipendia (CZ07)

EHP-Norske-fondy Logo-Norsko-barva.jpg