Sekundární produkce

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úvod[editovat | editovat zdroj]

Málokterý biologický problém je tak složitý jako sekundární produktivita ekosystémů, na počátku jejích řetězců jsou organismy okusující rostliny, živící se odpady, parazitující, sající mízu, transformujcí látky atd. K sekundární produktivitě patří všechny heterotrofní organismy - živočichové, houby, bakterie a nezelené jednosnubné rostliny.[1]

Definice[editovat | editovat zdroj]

Sekundární produkce je nově vytvořená biomasa na úrovni konsumentů/heterotrofů/ a destruentů.Ti přejímají hmotu od primárních producentů nebo od konzumentů nižších úrovní. Proces tvorby nové biomasy probíhá s účinností řádově desetinásobnou ve srovnání s účinností sekundární produkce. Část energie, kterou konsumenti získávají potravou je akumulována v jejich tělech jako, sekundární, terciérní ev. další úroveň podle toho kde v potravním řetězci je daný konsument. Ve skutečnosti však jen málo druhů využívá pouze jedne typ potravy/tj. z jedné trofické úrovně/, takže dobře vystačíme s označením sekundární produkce.[2]

Sekundární porodukce je tedy suma oraganické hmoty a energie, fixované v tělech konzumentů. Je využívána konzumenty k dalšímu růstu a reprodukci.[3]

Tok energie[editovat | editovat zdroj]

Vstup energie do ekosystému je tedy podmíněn primární produkcí, zejména fotosyntézou, která představuje přeměnu energie záření na energii chemických vazeb, nadále využívanou ve všech procesech na všech trofických úrovních. Heterotrofní organizmy ji přijímají ve formě potravy. Přitom je opětně degradována na energii neuspořádaného pohybu částic, tedy na energii tepelnou, jež je volně vyzařována do prostoru. Energie v ekosystémech není recyklována, existuje pouze tok energie a globální ekosystém Země je zcela závislý na jejím přísunu od Slunce. .[4]

Přechod z úrovně producentů ke konzumentům probíhá s nízkou efektivností a se značnými ztrátami energie. Velká část živin pohlcených živočichy se využívá k výrobě tepla, další část k výrobě energie potřebné k pohybu, jenž je nezbytný k hledání potravy. Slobotkin (1960) odhaduje, že efektivnost mezi úrovní konzumentů a producentů činí maximálně 15% avšak v přírodě je mnohem nižší.[1]


Hmota.gif[4]

Živočichové a ekosystém[editovat | editovat zdroj]

Živočichové - i ti, kteří jsou teoreticky neužiteční- se na fungování ekosystému podílejí třemi způsoby:

  • Tím, že tvoří řetězce dravců, kteří jsou kontrolování vlekými masožravci, vyzařuzují nemocné nebo vadné jedince.
  • Tím, že vznikají konkurenční populace (housenky, mšice, hlístice, hlodavci), jež primární produktivitu snižují (napadají asimilační orgány, redukují jejich plochu a funkci), omezují objem biomasy(požírají živé orgány) nebo dokonce ničí celý ekosystém nebo degradují reprodkukční orgány.
  • Tím, že se podílejí na koloběhu organické hmoty rozvojem sítě rozkladačů, kteří urychlují rok energie a průběh cyklů minerálních látek. Rychlá remineralizace odpadu (opadanky) je podmínkou vyšší plodnosti a tedy i zvyšování primární produktivity.[1]


Produkce biomasy a člověk[editovat | editovat zdroj]

Biomasa volně žijících obratlovců v přírodních ekosystémech je mnohem nižší než v podmínkách vytvořených člověkem. Např. jeden hektar dobré hnojené louky může uživit 2 krávy o hmotnosti po 500 kg. Avšak na rančích v přirozené stepi je pro jednu krávu zapotřebí 10 - 15 ha. V případě krmení dobytka doplňkovou potravou jsou výnosy lepší, jestliže se např. ryby v chovu krmí masem, spotřebuje se na výrobu 1 kg ryb 5 kg masa, což je efektivnost 20%.[1]

V lesích činí hmotnost zvěře a ptáků několik kilogramů nebo jen několik set gramů na hektar, ani malí savci žijící v půdě nepřesahují 5 kg živé hmotnosti na hektar. Mnohem důležitější je biomasa bezobratlých. Živočišná produktivita ekosystémů je nejvšší v půdní fauně, jejíž hmotnost činí často řádově tunu i více na hektar.[1]

Sekundární produkce má velký význam pro člověka, který je konzumentem vyprodukované biomasy. Je důležitá pro budoucí výživu lidstva. Jako příklad uvádím prasata a drůbež, která má při chovu v dobrých podmínkách efektivnost kolem 25% na výrobu 1 kg drůbeže nebo vepřového masa je zapotřebí kolem 4 kg ječmene.[1]

Témata[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 DUVIGNEAUD,P. (1988): Ekologická syntéza,Academia, Praha, 414 s.
  2. PIVNIČKA, K.(1984): Ekologie,Státní pedagogické nakladatelství Praha
  3. SEMORÁDOVÁ, E. (2001): Základy Ekologie,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, 160 s.
  4. 4,0 4,1 http://tvlesak.me.cz/borova_siska/materialy/ekologie_lesa/kap5.doc

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Skripta ekologie - Ulbrichová

Ekosystémy - Hájek

Energetická produkce - Strašil

Google - tok energie

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Skripta ekologie - Ulbrichová

Ekosystémy - Hájek

Ekologie lesa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

SEMORÁDOVÁ, E. (2001): Základy Ekologie,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, 160 s.

PIVNIČKA, K.(1984): Ekologie,Státní pedagogické nakladatelství Praha

DUVIGNEAUD,P. (1988): Ekologická syntéza,Academia, Praha, 414 s.