Metodologie studií budoucností

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Praktická aplikace studií budoucností využívá širokou škálu modelů a metod (teoretických a praktických). Mnoho z nich pochází z jiných akademických disciplín. Metodologii studií budoucností je možné využít v různých odvětvích, např. ekonomii, sociologii, geografii, historii, inženýrství, psychologii, biologii, astronomii atd.

Jedním z předpokladů studií budoucností je chápání budoucnosti v plurálu. To znamená, že alternativy budoucnosti jsou vždy více či méně pravděpodobné ale není možné s určitostí říci, která varianta budoucnosti opravdu nastane. Základním úsilím studií budoucností je pak rozpoznat a popsat alternativní možnosti budoucností. To zahrnuje sběr kvantitativních a kvalitativních dat o možných, pravděpodobných a preferovaných změnách, Plurál budoucnosti v názvu studií budoucností pak odkazuje k bohatosti možných budoucností, včetně podmnožin preferovaných budoucností (normativních budoucností), které mohou být studovány.

Profesionálové zabývající se studii budoucností se dříve zaměřovali na extrapolaci současných technologických, ekonomických nebo sociálních trendů nebo na snahu o predikci budoucích trendů, ale posléze začali zkoumat sociální systémy a nejistoty, vytvářet scénáře, klást otázky které jdou za tyto scénáře pomocí causal layered analysis method (a jiných), vytvářet preferované vize budoucnosti a užívat zpětného chodu (backcasting) k odvození alternativních implementačních strategií. Kromě extrapolace a scénářů, se ve výzkumu budoucností užívá mnoho dalších metod a technik (viz níže).

Studia budoucností také zahrnují normativní nebo preferované budoucnosti, nicméně hlavní přínos plyne z extrapolovaného (extrapolace) a normativního výzkumu, který pomáhá jednotlivcům a organizacím vytvářet lepší budoucnost pro společnost v prostředí - předpokládaných - radikálních sociálních změn. Profesionálové využívají různé kombinace inspirace a výzkumu. Studia budoucností využívají jen vzácně vědecké metody spočívající v kontrolování, opakování a ověřování experimentů s vysoce standardizovanou metodologií; vzhledem k tomu, že prostředí, v němž se pohybují, je nestálé pro využití ustálených prediktivních schémat. Nicméně mnoho futurologů je informováno o vědeckých technikách. Někteří historici projektují vzorce, které vypozorovaly v minulých civilizacích na dnešní sociokulturní situaci k tomu aby anticipovali, co se odehraje v budoucnosti. Oswald Spengler ve svém Zániku západu tvrdí, že západní společnost, podobně jako Římské císařství, dosáhla vrcholné fáze kulturního rozkvětu, který nevyhnutelně vede k jasnému, zániku.

Studia budoucností jsou často charakterizována jako obor zabývající se možnou, pravděpodobnou a preferovanou budoucností a divokými kartami, které jsou sice málo pravděpodobné, ale pokud nastanou, budou mít vysoký dopad na události (ať pozitivní či negativní). Mnoho futurologů nicméně neužívá pojem divoké karty. Preferují metodologii nazvanou Emerging Issues Analysis. Ta pátrá po počátcích změny, po věcech, které ač dnes neznámé, stanou se v budoucnu pravděpodobně známými a budou mít velký vliv.

Techniky výzkumu[editovat | editovat zdroj]

Zatímco předvídání - tj. snaha predikovat budoucnost na základě současných trendů - je běžnou metodikou, profesionální scénáře často spoléhají na tzv. zpětný chod (backcasting), zabývání se otázkami, jakých změn je třeba dosáhnout v přítomnosti, aby se dosáhlo požadovaného stavu v budoucnosti. Například, scénáře tzv. Policy Reform a Eco-Communalismus vytvořené Global Scenario Group jsou vystaveny na metodě backcastingu. Odborníci zabývající se studii budoucnosti se nazývají futurologové či prognostici.

Mezi metody používáné při výzkumu patří např.

  • Systémová teorie
  • Analýza příčinných vrstev (Causal layered analysis (CLA)
  • Environmentální analýza
  • Plánování na základě scénářů
  • Delfská metoda
  • Vytváření historie předpokládané budoucnosti
  • Monitorování médií
  • Backcasting (eco-history)
  • Analýza vzájemných dopadů (Cross impact analysis)
  • Futures workshops
  • Analýza možného výskytu a vlivu vad (Failure Mode and Effects Analysis - FMEA)
  • Kola budoucností (The Futures wheel)
  • Technologický plán (Technology roadmap)
  • Analýza sociálních sítí (Social network analysis)
  • Systémové inženýrství (Systems engineering)
  • Analýza trendů (Trend analysis)
  • Morfologická analýza (Morphological analysis)
  • Předvídání technologií (Technology forecasting)

Reference[editovat | editovat zdroj]


V tomto článku je použit překlad článku Futures studies na anglické Wikipedii.