Kersko
Proč a co vůbec psát o místě ležícím u jižního břehu Labe, které není ani samo o sobě obec, ale jen část vesničky Hradištko v okrese Nymburk? Usedám ke stolu na terase s laptopem a doufám, že tento článek nejen pobaví a obohatí, ale i přiměje některé z čtenářů, výletníků či badatelů naplánovat si cestu přes toto nádherné místo plné energie. První zmínka o Kersku se objevila v zakládající listině Břevnovského kláštera z r. 993 jako o „Keřském ochozu“. Byl to pozemek se stanovenými hranicemi, na kterém byla založena osada Kří (dnešní Kersko). V letech 1420–1421 zničilo tvrz buď Zikmundovo vojsko nebo vojsko husitů. Na jeho místě vznikl rybník, který patřil v rámci poděbradského panství k největším. Po jeho zániku vzniklo rozsáhlé polesí. V 16. století bohatost lesů a výborné lovecké podmínky nebyly vždy pro místní výhodou. V zemském zřízení z roku 1549 a 1564 bylo zakázáno kácet dřevo a lovit zvěř. Porušení zákazu se trestalo utnutím ruky.
V období První československé republiky se kerský les dostal do vlastnictví statkáře Josefa Hyrosse. Ten jej nechal rozparcelovat sítí pravoúhlých alejí po vzoru newyorského Manhattanu. Západně od hlavní kerské avenue (Betonky) mají aleje čísla lichá, východně sudá. Kersko se mělo stát lázeňskou obcí charakteru moderního lesního městečka s hotelem, bazénem, prameny minerální vody a městskou infrastrukturou. Plány přerušila druhá světová válka a únorový komunistický puč. Po něm původní cihlovou zástavbu rozmělnila výstavba menších a převážně rekreačních chat. Dnes se jedná o lesní vesnici, ve které výrazně převažuje počet rekreačních chat nad budovami pro stálé bydlení. V roce 2020 zde bylo evidováno 450 budov s přiděleným číslem popisným a stálých obyvatel je zde jen kolem 190.
Kersko nemálo proslavil spisovatel Bohumil Hrabal, který si zde v roce 1965 koupil víkendovou chatu. Roku 1978 vydal knihu Slavnosti sněženek, která obsahovala povídkys typicky hrabalovskou úsměvnou poetikou popisované postavy a osudy obyčejných lidí z Kerska. Po 5ti letech měl premiéru stejnojmenný film natočený režisérem Jiřím Menzelem. Od té doby Kersko láká turisty nejen na šípkovou omáčku se šesti, ale třeba i chodce a cyklisty, kteří si chtějí projít nebo na kolech projet Hrabalovu naučnou stezku otevřenou od roku 2014. Stezka je dlouhá 7 km a je na ní 13 zastávek. Jednou z nich je Hrabalova chata, která je momentálně na prodej.
Kdo touží po osvěžení, zajásá u zastávky číslo 3., kde je Svatojosefský pramen, který je celoročně vychlazený na9 °C. Místní ho nazývají „Kerka“.Jedná se opřírodní, tvrdou, uhličitou vodu, patřící mezi alkalicko-muriatické (pH 6), slané, slabě radioaktivní kyselky se zvýšeným obsahem sirovodíku a železa. Též obsahuje zvýšené hodnoty jódu a lithia. Pramen se nachází v blízkosti tenisových kurtů a restaurace U pramene, kterou svépomocí postavil svaz zahrádkářů Kerska, Hrabal byl jeho členem od roku 1965. Je mojí povinností i radostí, abych se jako členka klubu tenistů v tomto článku o tenise rámcově zmínila. Tenisový klub Kersko vznikl v roce 1936 a má 97 členů. Je vlastníkem dvou kurtů, ale bohužel není majitelem pozemku, na kterém kurty stojí. To je důvod dlouhodobých sporů a dohadů, o kterých nyní rozhoduje okresní soud v Nymburce. Soutěž o pozemek v roce 2013 totiž vyhrál dnes již bývalý starosta Hradištka, prostřednictvím „bulharského fasádníka“, od kterého po skončení starostování firmu odkoupil. Jaká náhoda. Lehce rozladěná přehodím nohu přes nohu a nechávám finální verdikt na již zmíněném soudu.
Další ze zajímavých zastávek je borovice Krásná Pepina, která je stará přes 240 let a měří přes 34 metrů. Díky své výšce ční vysoko nad okolními duby. 50 metrů od Krásné Pepiny leží torzo Švarné Tonky, též borovice sázené už v roce 1640. Suchá Tonka nevydržela nápor větrů a blesků, a v roce 2007 byla vyvrácena orkánem Kyrill.
Je ještě jedno místo, které stojí za zmínění, a i když není jednou ze zastávek místní naučné stezky, tak neodmyslitelně k Hrabalovi a Kersku patří, je to pivnice Hájenka. V Hrabalově hájence se v současné době nachází hospoda. Je libo kančí se šípkovou nebo se zelím? Mimochodem tady v televizi neuvidíte nic jiného, než ve smyčce přehrávané Slavnosti sněženek. A tuto tradici nezmění ani právě probíhající Olympiáda v Tokiu.
Poslední odstavec bych ráda věnovala houbám, protože i já jsem podlehla. Opravdové houbové žně tu propukají, když už jinde mají po hlavní sezóně. V minulém roce jsem si domů přinesla první plný košík hub na začátku září, a poslední 2. listopadu. Značná půdní rozmanitost, štěrkopískové naplaveniny, vápnité slatinové černozemě a svrchní půdní vrstvy s vysokou hodnotou pH jsou zajímavé nejen pro sběratele hub, ale i mykology, kteří zde přibržďují především s cílem sledování výskytu vzácných a ohrožených druhů hub.
I když se Kerskem projde a projede plno turistů, ráda bych pozvala ty, kteří si cestu sem ještě nenašli. Kersko má co nabídnout, a vsadila bych se, že výletu nebude litovat nikdo, ale jen za předpokladu, že bude mít v batohu přibalený repelent.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
https://www.hradistko-kersko.cz/obec-249/hradistko-a-kersko/historie-1/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kersko
https://www.hradistko-kersko.cz/volny-cas/naucna-stezka-bohumila-hrabala-/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Hrabal#P%C5%AFvod_a_d%C4%9Btstv%C3%AD
http://zahradkari-kersko.cz/mobile/onas.htm
