Environmentální přístupy a ekonomická prosperita podniku

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

Jednou z důležitých otázek týkajících se vztahu životního prostředí a tržní ekonomiky je, zda je šetrný přístup k životnímu prostředí slučitelný s požadavkem ekonomické efektivity a konkurenceschopnosti. Šetrný přístup k životnímu prostředí a regulace omezující jeho využívání nebo znečišťování jsou často chápány čistě jako vícenáklady, které ve svém důsledku činí činnost podniku méně efektivní a oslabují jeho konkurenceschopnost.

Tento pohled lze zpochybnit. Například úspory energie nebo šetrné nakládání s vodou jsou přínosem jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska fungování podniku, který takovým chování snižuje své výrobní náklady. S tenčícími se zásobami ropy a dalších surovin, s jejich vzrůstající cenou a stále dražší energií budou takové úspory stále významnější. Úspory nákladů pak mají přímý pozitivní dopad na konkurenceschopnost podniku.

Je třeba si také uvědomit, že samotná ekonomická efektivita nemůže být argumentem proti šetrnému přístupu k životnímu prostředí.

Kontrola nákladů[editovat | editovat zdroj]

a jejich systematické a průběžné snižování v důsledku:

  • Omezení spotřeby surovin, energie a vody;
  • Optimalizace vstupů surovin a energie (snížení zbytečného odpadu, identifikace nejméně efektivních materiálů a jejich náhrada efektivnějšími alternativami, optimalizace
  • Znovupoužívání a/nebo recyklování odpadu)
  • Zvýšení efektivity procesů
  • Předcházení nákladům při přípravě nových výrobků a služeb
  • Snížení daní, pravidelných poplatků, příp. pokut;
  • Očekávání změn v legislativě a možnost přípravy na ně;
  • Snížené pojistného – zavedení systému environmentálního managementu (EMS) mj. znamená, že podnik přijímá opatření ke snížení environmentálních rizik, což se může promítnout do výše pojistného

Konkurenční výhoda[editovat | editovat zdroj]

Inovace umožňují snížení dopadů na životní prostředí zajišťují zároveň podniku vedoucí postavení v jeho oboru a zlepšují jeho flexibilitu a konkurenceschopnost

Marketing[editovat | editovat zdroj]

  • Diferenciace společnosti, výrobku nebo služby od jim podobných společností, výrobku, služeb na trhu na základě jejich šetrnosti (respektive šetrnosti výrobních procesů, jejichž jsou výstupem) k životnímu prostředí
  • Zvýšená publicita na mezinárodní úrovni, lepší podmínky při exportu
  • Přístup k vládním zakázkám
  • Reklama na internetu zdarma – v databázích certifikačních autorit

Dobrá pověst[editovat | editovat zdroj]

dobré vztahy podniku s klíčovými aktéry:

  • Spotřebitelé
  • Veřejnost (nevládní organizace, obce) ocení environmentální kvalitu (jejíž součástí je například dlouhá životnost) výrobku/služby, otevřenou komunikaci podniku a jeho ochotu přijmout svůj díl odpovědnosti za životní prostředí
  • Investoři
  • Obchodní partneři ocení kvalitu řízení (obchodní partneři, kteří mají vlastní systém environmentálního řízení (EMS), mohou navíc požadovat, aby podnik měl zpracovanou environmentální politiku a oni tak splňovali požadavky vlastního systému)
  • Pro zaměstnanci je celospolečenské dobré jméno podniku motivačním faktorem

Management[editovat | editovat zdroj]

dostupnost kvalitních informací o chodu podniku (v důsledku hodnocení dopadů činnosti podniku na životní prostředí) umožňuje:

  • V rámci procesů zjistit neefektivní místa (plýtvání, příležitosti pro úspory), která by jinak mohla být přehlednuta
  • Přijmout odpovídající rozhodnutí
  • Monitorovat, zda opatření vedlo k cíli, jehož mělo dosáhnout
  • Srovnávat vlastní environmentální výkonnost s ostatními podniky