Chov mléčných krav - Jiří Tyšer

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání



Chov mléčných krav - Jiří Tyšer
Tyser1.jpg
Základní informace
Název organizace Jiří Tyšer
Typ podnikatelské činnosti Zemědělství, Chov a ustájení hospodářských zvířat, Služby pro zemědělství- výroba sena, deratizace.
Počet zaměstnanců 0
Rok založení 2004
Adresa Paračov 5, 386 01 Strakonice
Kontakt ???
Další údaje
Název obce/města/regionu Paračov
Obec s rozšířenou působností Strakonice
Katastrální výměra obce (km2) 4,58
Počet obyvatel 101 (2016)


Farma Jiřího Tyšera se nachází v malé jihočeské vesnici jménem Paračov. Toto malebné prostředí, téměř na hranici Šumavského pohoří je zdrojem čistého vzduchu, krásné krajiny a šťavnatých pastvin. Chovu mléčného skotu – hlavní specializací farmy – se tu proto daří. Paračov je navíc rodnou vískou rodiny Tyšerů od nepaměti a i jejich zemědělská tradice je s Paračovem úzce svázána. Pan Tyšer je hybnou silou celého podnikání i když uznává, že s farmou pomáhají všichni členi rodiny. Pan Tyšer se mimo mléčné produkce věnuje okrajově pěstování a prodeji obilí a poskytuje služby v zemědělství jakou je např. výroba sena pro ostatní zemědělské subjekty. Velký příjem tvoří samozřejmě i finanční příspěvky z dotací.

Východisko pro začátek podnikání[editovat | editovat zdroj]

Ve svých 22 letech Jiří Tyšer zcela přirozeně převzal podnikání po rodičích. Čekala ho však náročná investice do strojového zařízení a vybavení. „Od rodičů jsem prakticky dostal jen značně ojetý traktor. Veškerou techniku a nakonec i nový traktor jsem si musel přikoupit. Začátek pro mě tedy příliš jednoduchý nebyl a byl spojen s velkou investicí.

S tím si však poradil a od převzetí podnikání výrazně rozšířil, implementoval nové technologické postupy i nový podnikatelský koncept prodeje mléka.

Nápad a originalita[editovat | editovat zdroj]

Dělám mléčnou produkci, ze zcela prostého důvodu – každý měsíc generuji příjem. Mléko jsem začal dodávat do Německa. To vidím jako největší úspěch. Využil jsem navíc čistotu produkce a stal se dodavatelem mléka bez GMO. Díky vysoké kvalitě jsem dokonce zařazen do první skupiny – což je nejvyšší stupeň certifikace. Znamená to, že dobytek nekrmím žádným krmivem byť jen s přísadou GMO, palmového oleje, nebo krmivem pocházejícím z Ameriky,“ popisuje originalitu podnikání pan Jiří Tyšer.

Rizika a pozitivní okamžiky v procesu realizace[editovat | editovat zdroj]

Kdybych se mohl vrátit nazpět, tak vše dělám úplně jinak. Moje matka preferovala Holštýnské plemeno – to je dost náchylné, má velkou potřebu kvalitního krmení a veškeré minerály pak dává do telete. Já bych začal se zcela jiným méně náročným plemenem. Předělat stádo v současné době samozřejmě jde, ale trvá to dlouho a je to finančně náročné. Pomalu se o to ale snažím.

Asi nejzásadnější dopad na vývoj podnikání měla událost, která se přihodila v roce 2011: „V té době mě postihly první kroupy. Bylo to ničivé a já neměl pojistku. Kroupy přišly ve třech intervalech a zničily téměř veškerou úrodu. Pojistku na kroupy v té době nikdo neznal, protože kroupy nebyly. Od té doby ale přicházejí pravidelně a pojistka na kroupy se stává běžnou součástí zemědělských podnikatelů. Ten rok 2011 jsme ale krmili dobytek, čím šlo a málem nás to existenčně zničilo,“ vypráví pan Tyšer.

Posledním negativem, které pan Tyšer uvádí je neúměrná byrokratická zátěž: „Administrativa je strašně složitá, musí mi s tím pomáhat sestra, bez ní bych si určitě musel najmout účetní. Neměl bych čas dělat obojí, musel bych ošidit zvířata.

Pozitivní je, že jsem pánem svého času a že mne nikdo neřídí.

Ekonomická stabilita a předpoklady udržitelnosti[editovat | editovat zdroj]

Pan Tyšer vede podnikání hlavně svým zdravým selským rozumem: “Neměl jsem ani finanční analýzu ani podnikatelský plán. Zato jsem přesně věděl, kolik musím vydělat, abych uživil rodinu. To je pro mě důležitý údaje. Jako zásadní ve svém podnikání, ale považuji to, že jsem se se svým mlékem dostal na německý trh. To mi dává skoro o 1 Kč na litru více, než v ČR.„ Rozšiřování se v rodině Tyšerů hojně diskutuje, ale jako mnoho ostatních drobných českých farmářů, je i pan Tyšer postaven před problém nedostupnosti zemědělských pozemků: „Díky dotacím je o pozemky veliká nouze, každý jich chce více a více. Velcí zemědělci, mají navíc pozemkové smlouvy se soukromníky podepsané na 10 let. Tím si půdu na tuto dobu zajistí a ani majitel pozemku s tím nemůže nic dělat. Pro menší zemědělce, tak neexistuje cesta, jak se k pozemkům dostat. Je to začarovaný kruh. I kdybych se chtěl rozšířit jen zvýšením počtu dobytka, tak také nemohu. To je totiž vázané na dotační politiku, která povoluje jen omezeny počet dobytčích jednotek na plochu. Pokud tedy zvýším počet jednotek, přijdu o dotace. Je to dost nelogické, vím, že bych více skotu uživil, protože každý rok ještě přebytky sena prodávám.

Vztah podnikatele k okolnímu prostředí[editovat | editovat zdroj]

Pan Tyšer má velice nastavené velice pevné etické standardy, které používá nejen při styku s okolím, ale i jako jakési podnikatelské desatero:

Podnikáme v malém, o to se ale více snažíme produkovat s co největší kvalitou. Zároveň ale nechci zatěžovat dobytek nadměrným dojením. Vím, že by to dlouho nevydržel, proto se snažím s dojnicemi pracovat co nejrozumněji a nikdy ne na úkor jejich wellfare. Za žádných okolností bych také nepřistoupil k tomu, abych vylil mléko do odpadu. Jak tomu na důkaz protestu dělali v minulosti jiní zemědělci. Pro mě je to důležitá potravina, se kterou se nesmí plýtvat za žádných okolností. Ani životní prostředí mi není lhostejné. Třídím proto odpad a mé stroje splňují nejvyšší možnou emisní třídu.

Doporučení a inspirace[editovat | editovat zdroj]

Jako zkušený zemědělec s dlouhodobou praxí, má pan Tyšer o zemědělském prostředí skutečně dobrý přehled. Jeho velkým přáním je, aby se více podpořil český trh, bylo méně byrokracie a kontrol a aby kontrolní úřady spolupracovali v rámci EU a český podnikatel měl možnost prodávat své výrobky do všech zemí neomezeně. Dále pan Tyšer uvádí: „Při nedostatku času s jakým se potýká každý zemědělec je téměř nemyslitelné ještě každý večer strávit několik hodin nad počítačem a shánět informace např. o dotacích. Bylo by skvělé, kdyby se tyto informace k nám dostávaly pravidelně a to v nějaké ucelené formě. Nestalo by se tak, že promeškáme termíny, nebo že nepožádáme o dotace, na které máme nárok.

Mé doporučení všem, co chtějí v zemědělství začínat, není příliš optimistické. Má rada totiž zní, aby do podnikání v tuto dobu nešli. Základní investice je vysoká a musíte mít nejen techniku, ale hlavně pozemky. Ovlivňují Vás nejen okolní politiky, ale i počasí. Nemáte dovolenou, musíte do práce v sobotu i v neděli. Zemědělství není procházka růžovým sadem a mnohé čeká v tomto oboru jen zklamání“, uvádí posmutněle pan Tyšer.

Pozitiva a negativa podnikání na venkově[editovat | editovat zdroj]

Na venkově je dle mého podnikání hodně uvolněné a vždy primárně spojené se zemědělstvím. Lidé jsou zvyklí na techniku i na zemědělskou práci. Vidím smysl v tom jak je to v dnešní době rozdělené – tradiční výroba na venkov a strojní produkce a služby do měst“, říká pan Tyšer.

Venkovu dotace příliš neprospívají. Já bych chtěl zemědělství bez dotací zažít. Chtěl bych vidět, jak by velké podniky hospodařili, tak jak hospodaří teď. Nájmy pozemků by se snížily a podstatná část konkurence by zmizela – hlavně by nepřežili současní pseudo farmáři, kteří na pozemkách pasou jen několik kusů ovcí a jednou do roka pozemky zmulčují, aby dostaly dotace. V prostředí bez dotací, by se byli schopni udržet jen farmáři, kteří dělají zemědělství poctivě.

Média a propagace[editovat | editovat zdroj]

Propagaci v tomto typu zemědělského podnikání nepotřebujete.




Tato stránka vznikla za podpory fondů EHP a Norských fondů - Program Spolupráce škol a stipendia (CZ07)

EHP-Norske-fondy Logo-Norsko-barva.jpg