Administrativní nástroje v dopravě

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

Mezi normativní / administrativní nástroje v dopravě patří především technické parametry dopravních komunikací a vozidel. Nejznámější jsou zřejmě emisní standardy. První zemí, která emisní standardy zavedla, byly Spojené státy. Jedná se o tzv. CAFE normy (Corporate Average Fuel Economy). Ty byly poprvé schváleny americkým Kongresem v roce 1975. Tvoří součást zákona o energetické politice (Energy Policy Conservation Act) a jsou administrovány dopravní autoritou – National Highway Traffic Safety Administration. Jejich cílem je zvýšit průměrnou palivovou efektivitu automobilů a lehkých nákladních vozidel (lehčích než 8,5 tis. liber, což je 3,856 tun) vyrobených na prodej v USA[1]. Šlo o reakci na první ropnou krizi v roce 1973, jejímž cílem bylo snížit závislost na ropě. Palivová efektivita vozidel se vyjadřuje v mílích na galon paliva (mil/gal.). V roce 2011 by tyto standardy měly zahrnout i těžší vozidla. Pokud průměrná palivová efektivita u vozidel jednoho výrobce vyrobených za rok nesplňuje CAFE standardy, musí výrobce zaplatit pokutu (aktuálně 5,50 USD za 0,1 mil/gal. pod standardem) vynásobenou celkovou produkcí výrobce pro americký trh. I když CAFE normy upravují pouze spotřebu, je takto ovlivněna i produkce řady emisí, především CO2 a dalších, které závisí na spotřebě paliv.

V roce 2002 byla zpracována studie hodnotící efektivitu CAFE standardu[2]. Závěr zprávy obsahuje zjištění, že v případě neexistence CAFE ani žádné další regulace využívání paliv v dopravě by spotřeba paliv byla v roce 2002 v USA o cca 14 % vyšší. Jako jeden z možných nákladů nárůstu palivové efektivity je uváděn pravděpodobný nárůst smrtelných zranění, který je odhadovaný na 1300 až 2600 v roce 1993[3]. S tímto závěrem však nesouhlasili všichni členové odborné komise ke zpracované zprávě.

Obdobou CAFE emisních standardů[4] jsou evropské EURO normy. Jejich standardy jsou však zhruba dvakrát tak přísnější než americké CAFE (viz následující graf).

Graf: Srovnání emisních standardů v dopravě u vyspělých průmyslových zemí (vztažených ke spotřebě paliv v mílích/galon)[5]

Emisni standardy.png

Evropské emisní standardy (tzv. EURO normy) jsou vlastně postupně novelizované směrnice Evropské komise, které stanovují minimální emisní standardy nových vozidel. Upravují emise NOx, HC, CO a pevných částic (tzn., že chybí např. emise CO2). V současné době platí pro osobní vozidla normy EURO 4 a od roku 2009 se připravují EURO 5. Následující tabulka shrnuje vývoj EURO norem pro jednotlivé polutanty.

Tabulka 1: Vývoj EURO norem pro osobní automobily[6]

Emisní limity Rok Oxid uhelnatý

(CO) mg/km

Uhlovodíky

(C) mg/km

NOx

mg/km

C+NOx

mg/km

Částice (PM)

mg/km

benzín nafta benzín nafta benzín nafta benzín nafta benzín nafta
Euro 1 1992 2720 2720 - - - - - 970 - 140
Euro 2 1996 2200 1000 - - - - - 700 - 80
Euro 3 2000 2300 640 200 - 150 500 - 560 - 50
Euro 4 2005 1000 500 100 - 80 250 - 300 - 25
Euro 5 2009 1000 500 100 - 60 180 - 230 5 5
Euro 6 2014 1000 500 100 - 60 80 - 170 5 5

Pozn.: benzín = zážehový motor; nafta = vznětový motor

Pro nákladní dopravu platí v současné době normy EURO 5. Následující tabulka srovnává vývoj hodnot jednotlivých polutantů stanových těmito normami.

Tabulka 2: Srovnání standardů EURO norem pro nákladní vozidla[6]

Rok platnosti CO (g/kWh) NOx (g/kWh) PM (g/kWh) HC (g/kWh)
EURO 0 11,2 14,4
EURO 1 1992 4,5 8 0,36 1,1
EURO 2 1996

1998

4

4

7

7

0,25

0,15

1,1

1,1

EURO 3 2000 2,1 5 0,1 0,66
EURO 4 2005 1,5 3,5 0,02 0,46
EURO 5 2008 1,5 2 0,02 0,46

Mezi normativní nástroje dále patří např. hlukové limity či technické vlastnosti dopravních komunikací.


Témata[editovat | editovat zdroj]

Zdroje a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Z těchto standardů mají výjimku sportovní užitková vozidla (SUV) do váhy 10 tis. liber.
  2. viz http://books.nap.edu/openbook.php?isbn=0309076013&page=111
  3. Zastánci této hypotézy se domnívají, že s tím, jak je vozidlo lehčí (a má tudíž i menší spotřebu), je méně bezpečné.
  4. Nezaměňovat s evropským programem snížení znečištění ovzduší „Clean Air for Europe (CAFE)“. Evropské CAFE se zaměřuje především na snížení dopadů emisí na zdraví. Hlavními polutanty, kterým se tento program věnuje, jsou pevné částice (PM) a ozon (O3), které jsou považovány za jedny z nejvíce ohrožujících lidské zdraví.
  5. An, F., Sauer, A. (2004): COMPARISON OF PASSENGER VEHICLE FUEL ECONOMY AND GHG EMISSION STANDARDS AROUND THE WORLD. Prepared for the Pew Center on Global Climate Change, December 2004
  6. 6,0 6,1 Adamec, V. a kol. (2008): Doprava, zdraví a životní prostředí. Grada Publishing, a.s., Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]