Sekundární produkce

Úvod

Málokterý biologický problém je tak složitý jako sekundární produktivita ekosystémů, na počátku jejích řetězců jsou organismy okusující rostliny, živící se odpady, parazitující, sající mízu, transformujcí látky atd. K sekundární produktivitě patří všechny heterotrofní organismy - živočichové, houby, bakterie a nezelené jednosnubné rostliny.

Definice

Sekundární produkce je nově vytvořená biomasa na úrovni konsumentů/heterotrofů/ a destruentů.Ti přejímají hmotu od primárních producentů nebo od konzumentů nižších úrovní. Proces tvorby nové biomasy probíhá s účinností řádově desetinásobnou ve srovnání s účinností primární produkce. Část energie, kterou konsumenti získávají potravou je akumulována v jejich tělech jako, sekundární, terciérní ev. další úroveň podle toho kde v potravním řetězci je daný konsument. Ve skutečnosti však jen málo druhů využívá pouze jedne typ potravy/tj. z jedné trofické úrovně/, takže dobře vystačíme s označením sekundární produkce.^[1]

Sekundární porodukce je tedy suma oraganické hmoty a energie, fixované v tělech konzumentů. Je využívána konzumenty k dalšímu růstu a reprodukci.^[2]

Pojem sekundární produktivity vyjadřuje biomasu vytvořenou konzumenty nebo organismy rozkladu, organismy živcí se odpady a rovněž parazity..^[3]

Tok energe

Vstup energie do ekosystému je tedy podmíněn primární produkcí, zejména fotosyntézou, která představuje přeměnu energie záření na energii chemických vazeb, nadále využívanou ve všech procesech na všech trofických úrovních. Heterotrofní organizmy ji přijímají ve formě potravy. Přitom je opětně degradována na energii neuspořádaného pohybu částic, tedy na energii tepelnou, jež je volně vyzařována do prostoru. Energie v ekosystémech není recyklována, existuje pouze tok energie a globální ekosystém Země je zcela závislý na jejím přísunu od Slunce. .^[4]

Přechod z úrovně producentů ke konzumentům probíhá s nízkou efektivností a se značnými ztrátami energie. Velká část živin pohlcených živočichy se využívá k výrobě tepla, další část k výrobě energie potřebné k pohybu, jenž je nezbytný k hledání potravy. SLOBOTKIN (1960) odhaduje, že efektivnost mezi úrovní konzumentů a producentů činí maximálně 15% avšak v přírodě je mnohem nižší.

Produkce biomasy

Biomasa volně žijících obratlovců v přírodních ekosystémech je mimořádně nízká: např. jeden hektar dobré hnojené louky může uživit 2 krávy o hmotnosti po 500 kg.Avšak na rančích v přirozené stepi je pro jednu krávu zapotřebí 10 - 15 ha. V případě krmení dobytka doplňkovou potravou jsou výnosy lepší, jestliže se např. ryby v chovu krmí masem, spotřebuje se na výrobu 1 kg ryb 5 kg masa, což je efektivnost 20%.

Mnohem důležitější je biomasa bezobratlých. V lesích činí hmotnost zvěře a ptáků několik kilogramů nebo jen několik set gramů na hektar, ani malí savci žijící v půdě nepřesahují 5 kg živé hmotnosti na hektar. Živočišná produktivita ekosystémů je nejvšší v půdní fauně, jejíž hmotnost činí často řádově tunu i více na hektar.

Témata

Zdroje

↑ PIVNIČKA, K.(1984): Ekologie,Státní pedagogické nakladatelství Praha
↑ SEMORÁDOVÁ, E. (2001): Základy Ekologie,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, 160 s.
↑ DUVIGNEAUD,P. (1988): Ekologická syntéza,Academia, Praha, 414 s.
↑ http://tvlesak.me.cz/borova_siska/materialy/ekologie_lesa/kap5.doc