Editace stránky Kersko

Proč a co vůbec psát o místě ležícím u jižního břehu Labe, které není ani samo o sobě obec, ale jen část vesničky Hradištko v okrese Nymburk? Usedám ke stolu na terase s laptopem a doufám, že tento článek nejen pobaví a obohatí, ale i přiměje některé z čtenářů, výletníků či badatelů naplánovat si cestu přes toto nádherné místo plné energie. První zmínka o Kersku se objevila v zakládající listině Břevnovského kláštera z r. 993 jako o “Keřském ochozu“. Byl to pozemek se stanovenými hranicemi, na kterém byla založena osada Kří (dnešní Kersko). V letech 1420–1421 zničilo tvrz buď Zikmundovo vojsko nebo vojsko husitů. Na jeho místě vznikl rybník, který patřil v rámci poděbradského panství k největším. Po jeho zániku vzniklo rozsáhlé polesí. V 16. století bohatost lesů a výborné lovecké podmínky nebyly vždy pro místní výhodou. V zemském zřízení z roku 1549 a 1564 bylo zakázáno kácet dřevo a lovit zvěř. Porušení zákazu se trestalo utnutím ruky.

V období první československé republiky se kerský les dostal do vlastnictví statkáře Josefa Hyrosse. Ten jej nechal rozparcelovat sítí pravoúhlých alejí po vzoru newyorského Manhattanu. Západně od hlavní kerské avenue (Betonky) mají aleje čísla lichá, východně sudá. Kersko se mělo stát lázeňskou obcí charakteru moderního lesního městečka s hotelem, bazénem, prameny minerální vody a městskou infrastrukturou. Plány přerušila druhá světová válka a únorový komunistický puč. Po něm původní cihlovou zástavbu rozmělnila výstavba menších a převážně rekreačních chat. Dnes se jedná o lesní vesnici, ve které výrazně převažuje počet rekreačních chat nad budovami pro stálé bydlení. V roce 2020 zde bylo evidováno 450 budov s přiděleným číslem popisným a stálých obyvatel je zde jen kolem 190.

Je ještě jedno místo, které stojí za zmínění, a i když není jednou ze zastávek místní naučné stezky, tak neodmyslitelně k Hrabalovi a Kersku patří, je to pivnice Hájenka. V Hrabalově hájence se v '''současné době nachází hospoda'''. Je libo k'''ančí se šípkovou nebo se zelím? Mimochodem tady v televizi neuvidíte nic jiného, než ve smyčce přehrávané Slavnosti sněženek. A tuto tradici nezmění ani právě probíhající Olympiáda v Tokiu.'''