Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování/Třídní (školní) zahrady: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
Hodinová dotace věnovaná pěstitelským pracím při každé školské reformě klesá, na mnohých školách dnes nejsou pěstitelské práce realizovány vůbec. Produkty z pěstitelských prací nekončí ve školní jídelně – pokud se vůbec vyprodukují, nemohou být snědeny, protože hygienické normy Evropské Unie zakazují využívat (nejen masné výrobky, ale i) ovoce a zeleninu ze školních zahrad. Školní jídelna nesmí od přistoupení ČR k EU vydávat jablka ze školní zahrady, může vydávat jen jablka kupovaná. A tak proces odcizení a vyšší energetické náročnosti a ekologické zátěže společnost svými nástroji podporuje. Návrat k přirozenému stavu, pokud je vůbec možný, bude velmi těžký.
Hodinová dotace věnovaná pěstitelským pracím při každé školské reformě klesá, na mnohých školách dnes nejsou pěstitelské práce realizovány vůbec. Produkty z pěstitelských prací nekončí ve školní jídelně – pokud se vůbec vyprodukují, nemohou být snědeny, protože hygienické normy Evropské Unie zakazují využívat (nejen masné výrobky, ale i) ovoce a zeleninu ze školních zahrad. Školní jídelna nesmí od přistoupení ČR k EU vydávat jablka ze školní zahrady, může vydávat jen jablka kupovaná. A tak proces odcizení a vyšší energetické náročnosti a ekologické zátěže společnost svými nástroji podporuje. Návrat k přirozenému stavu, pokud je vůbec možný, bude velmi těžký.


Z výzkumů (Burešová, 2007)<ref>JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. Význam environmentální výchovy v individuálním (domácím) vzdělávání, In ČINČERA, Jan; KAPLÁNEK, Michal; SÝKORA, Jan.Tři cesty k pedagogice volného času. 1. vyd. Brno : Tribun, 2008. s. 75-80. ISBN 978-80-7399-611-6.</ref> vyplývá, že i když v posledních letech došlo k mnohým odprodejům školních pozemků, stále ještě přibližně 70 % škol školní pozemek vlastní.
Z výzkumů (Burešová, 2007)<ref name="BUREŠOVÁ">BUREŠOVÁ, K. (ed.) Učíme se v zahradě. 1. vyd. Chaloupky, 2007. 497 s. ISBN neuvedeno.</ref> vyplývá, že i když v posledních letech došlo k mnohým odprodejům školních pozemků, stále ještě přibližně 70 % škol školní pozemek vlastní.


Skutečnost, že by to možné bylo, dokládá skupina zanícených učitelů – „zahradníků“, která vznikla kolem bývalé učitelky a zakladatelky ekocentra Chaloupky Květoslavy Burešové. Tito učitelé pod vedením K. Burešové jednak vylepšují vlastní školní zahrady a také se snaží propagovat myšlenku školních zahrad mezi svými kolegy. Každoročně navštěvují nejlepší školní zahrady, vzájemně se inspirují atd. V několika posledních letech přejel jejich ''Toulavý autobus'' i hranice a navštívili školní zahrady v několika školách v Německu (více Burešová, 2007: str. 445 – 476)<ref>JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. Význam environmentální výchovy v individuálním (domácím) vzdělávání, In ČINČERA, Jan; KAPLÁNEK, Michal; SÝKORA, Jan.Tři cesty k pedagogice volného času. 1. vyd. Brno : Tribun, 2008. s. 75-80. ISBN 978-80-7399-611-6.</ref>. Na školních zahradách vznikají altánky jako možnost úkrytu před deštěm nebo sluncem, skalky, záhony léčivek, rybníčky a mokřady, skleníky, meteorologické stanice, záhony slunečnic, ale také např. zákoutí se špalky a průřezy dřevem (možnost počítání letokruhů) nebo také „hřbitov odpadu“<ref>Hřbitov odpadu” je místo v koutu zahrady, na kterém jsou odloženy různé odpadky (např. papír, slupka od banánu, kus plátěné tašky, konzerva nebo plastový sáček) s datem odložení (např. na kříži). Žáci mohou pozorovat, jak dlouho se rozkládají.</ref>.  Na mnohých školních zahradách učitelů-zahradníků naprosto chybí dříve tradiční záhonky se zeleninou. To K. Burešová kritizovala a snažila se, aby učitelé poskytli každému dítěti možnost „sníst co si vypěstuje“. V praxi tento požadavek naráží na naprostou neznalost většiny žáků (i některých učitelů) semenáčků zeleniny (což znemožňuje pletí), na problém se zajištěním dostatečné péče o víkendech, svátcích a především prázdninách a také na nedostatečné zajištění proti krádežím.
Skutečnost, že by to možné bylo, dokládá skupina zanícených učitelů – „zahradníků“, která vznikla kolem bývalé učitelky a zakladatelky ekocentra Chaloupky Květoslavy Burešové. Tito učitelé pod vedením K. Burešové jednak vylepšují vlastní školní zahrady a také se snaží propagovat myšlenku školních zahrad mezi svými kolegy. Každoročně navštěvují nejlepší školní zahrady, vzájemně se inspirují atd. V několika posledních letech přejel jejich ''Toulavý autobus'' i hranice a navštívili školní zahrady v několika školách v Německu (více Burešová, 2007: str. 445 – 476)<ref name="BUREŠOVÁ"/>. Na školních zahradách vznikají altánky jako možnost úkrytu před deštěm nebo sluncem, skalky, záhony léčivek, rybníčky a mokřady, skleníky, meteorologické stanice, záhony slunečnic, ale také např. zákoutí se špalky a průřezy dřevem (možnost počítání letokruhů) nebo také „hřbitov odpadu“<ref>Hřbitov odpadu” je místo v koutu zahrady, na kterém jsou odloženy různé odpadky (např. papír, slupka od banánu, kus plátěné tašky, konzerva nebo plastový sáček) s datem odložení (např. na kříži). Žáci mohou pozorovat, jak dlouho se rozkládají.</ref>.  Na mnohých školních zahradách učitelů-zahradníků naprosto chybí dříve tradiční záhonky se zeleninou. To K. Burešová kritizovala a snažila se, aby učitelé poskytli každému dítěti možnost „sníst co si vypěstuje“. V praxi tento požadavek naráží na naprostou neznalost většiny žáků (i některých učitelů) semenáčků zeleniny (což znemožňuje pletí), na problém se zajištěním dostatečné péče o víkendech, svátcích a především prázdninách a také na nedostatečné zajištění proti krádežím.


E. Strejčková (2005)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref> upozorňuje na skutečnost, že školy obecně inklinují k tomu vyřešit problém s údržbou zeleně náhradou přirozeného povrchu za povrch umělý (umělý trávník nebo asfalt). Paradoxně totiž na vyklučení a vybudování hřiště s umělým povrchem školy peníze od zřizovatele dostávají, na zahradnické úpravy živého trávníku, keřů a stromů ne (Strejčková, 2005)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>.
E. Strejčková (2005)<ref name="STREJČKOVÁ">STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref> upozorňuje na skutečnost, že školy obecně inklinují k tomu vyřešit problém s údržbou zeleně náhradou přirozeného povrchu za povrch umělý (umělý trávník nebo asfalt). Paradoxně totiž na vyklučení a vybudování hřiště s umělým povrchem školy peníze od zřizovatele dostávají, na zahradnické úpravy živého trávníku, keřů a stromů ne (Strejčková, 2005)<ref name="STREJČKOVÁ"/>.
==Poznámky==
==Poznámky==
<references/>
<references/>
[[Kategorie:Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování]]
[[Kategorie:Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování]]
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}
993

editací

Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu