Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Úvod do základů ekologie: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 10: Řádek 10:
*„biologie prostředí“.
*„biologie prostředí“.


Dalším významným ekologem byl '''Eugene Paul Odum''' (1913 – 2002), průkopník v teorii ekosystémů. Odum v roce 1958 studoval invaze rostlin a živočichů a poukázal na propojenost lidských aktivit a přírodních procesů (Odum, 1997)<ref></ref>. Jeho kniha Základy ekologie se stala učebnicí pro několik generací ekologů a změnila způsob nazírání světa. Tuto učebnici vřele doporučuji všem zájemcům o hlubší porozumění problematice. E. P. Odum podporoval na konci svého života zelená hnutí a také Lovelockovu hypotézu Gaia.
Dalším významným ekologem byl '''Eugene Paul Odum''' (1913 – 2002), průkopník v teorii ekosystémů. Odum v roce 1958 studoval invaze rostlin a živočichů a poukázal na propojenost lidských aktivit a přírodních procesů (Odum, 1977)<ref>ODUM, EP. Základy ekologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 736 s.</ref>. Jeho kniha Základy ekologie se stala učebnicí pro několik generací ekologů a změnila způsob nazírání světa. Tuto učebnici vřele doporučuji všem zájemcům o hlubší porozumění problematice. E. P. Odum podporoval na konci svého života zelená hnutí a také Lovelockovu hypotézu Gaia.


V letech 1965 – 1975 proběhl jeden z nejvýznamnějších mezinárodních vědeckých projektů - ''International biology program (IBP)'', v jehož rámci desítky odborníků intenzivně studovali světové suchozemské i mořské ekosystémy; zaznamenávaly především toky energie, koloběhy prvků a látek a hodnotily parametry světových ekosystémů jako např. biomasu, produkci, energii a výnosy.
V letech 1965 – 1975 proběhl jeden z nejvýznamnějších mezinárodních vědeckých projektů - ''International biology program (IBP)'', v jehož rámci desítky odborníků intenzivně studovali světové suchozemské i mořské ekosystémy; zaznamenávaly především toky energie, koloběhy prvků a látek a hodnotily parametry světových ekosystémů jako např. biomasu, produkci, energii a výnosy.
Řádek 17: Řádek 17:
</ref>) a '''environmentalistika''' (nauka o životním prostředí a jeho problémech).  
</ref>) a '''environmentalistika''' (nauka o životním prostředí a jeho problémech).  


Nejdůležitějšími pojmy ekologie jsou '''ekosystém''', '''ekologická nika''', '''populace''' a '''ekologická rovnováha'''. Témata ekologických výzkumů posledních let se zaměřují především na studium mezidruhové konkurence, heterogenity zdrojů (např. Tilman, 1982)<ref></ref>, vztahu diverzity a stability ekosystému (např. McNaughton, 1988)<ref>McNAUGHTON, SJ. Diversity and stability. Nature. May 1988. vol. 333, 19. pps. 204-205. ISSN 0028-0836.</ref>, významu velikosti ostrova nebo zdroje (např. McArthur, Wilson 1963)<ref></ref>, úlohy predátorů, parazitů a chorob a mykorrhizy (např. Storch, Mihulka, 2000)<ref>STORCH, D., MIKULKA, S. Úvod do současné ekologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN: 80-7178-462-1.</ref> nebo termodynamických zákonitostí souvisejících s tvarem a objemem těla (Lavers, 2004)<ref>LAVERS, Ch. Proč mají sloni velké uši. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004. 262 s. ISBN 80-86569-63.
Nejdůležitějšími pojmy ekologie jsou '''ekosystém''', '''ekologická nika''', '''populace''' a '''ekologická rovnováha'''. Témata ekologických výzkumů posledních let se zaměřují především na studium mezidruhové konkurence, heterogenity zdrojů (např. Tilman, 1982)<ref>Tilman (1982) Resource Competition and Community Structure, p. 86. </ref>, vztahu diverzity a stability ekosystému (např. McNaughton, 1988)<ref>McNAUGHTON, SJ. Diversity and stability. Nature. May 1988. vol. 333, 19. pps. 204-205. ISSN 0028-0836.</ref>, významu velikosti ostrova nebo zdroje (např. McArthur, Wilson 1963)<ref></ref>, úlohy predátorů, parazitů a chorob a mykorrhizy (např. Storch, Mihulka, 2000)<ref>STORCH, D., MIKULKA, S. Úvod do současné ekologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN: 80-7178-462-1.</ref> nebo termodynamických zákonitostí souvisejících s tvarem a objemem těla (Lavers, 2004)<ref>LAVERS, Ch. Proč mají sloni velké uši. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004. 262 s. ISBN 80-86569-63.
</ref>.
</ref>.
==Literatura==
==Literatura==
993

editací

Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu