993
editací
Změny
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Řádek 2:
Řádek 2: + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + − Předkonvenční úroveň − (Morálka ještě bez vnitřního etického kodexu.) Konvenční úroveň − (Svědomí jako vnitřní etický kodex.) Postkonvenční úroveň − (Do které dospěje nemnoho lidí) − 1. stadium − „Trest a poslušnost“ (dobro = nebýt potrestán) 2. stadium − „Naivní instrumentální hedénismus“ − (dobro = odměna za slušné chování) 3. stadium − „Hodní kluci/ hodné dívky“ − (dobro = být označen za hodného) 4. stadium − „Řád a zákon“ − (dobro = všichni plní společenské zákony) 5. stadium − „Společenská smlouva“ − (připouští diskusi o správnosti zákonů a jejich modernizaci) 6. stadium − „Universální etika“ − (vysoká, ale individuální morálka) − děti do cca 10 let 10 – 13/14 let 13 let − až dospělost dospělí cca ve 30 je 15 % mužů v tomto stadiu ojedinělí jedinci (Martin Luther King mladší, Gándhí)
Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Výzkumy vývoje mravního uvažování (editovat)
Verze z 11. 9. 2009, 07:27
, 11. 9. 2009, 07:27bez shrnutí editace
Potřeba směrovat lidstvo od nižší k vyšší morální úrovni podnítila studium morálního vývoje. Předchůdcem resp. iniciátorem konstrukce po sobě jdoucích etap morálního vývoje byl J. Piaget. Podkladem pro jeho práci ''Morální úsudek u dětí'' (Piaget, 1932) bylo pozorování necelé stovky švýcarských chlapců v předškolním a školním věku. J. Piaget je pozoroval při hře v kuličky a ptal se jich na chápání pravidel hry. Na základě těchto výzkumů determinoval dva typy morálky: heteronomní (nízká úroveň morálního vývoje) a autonomní (vysoká úroveň morálního vývoje), které se pokusil (obdobně jako stádia rozvoje kognitivních procesů) dále rozdělit do pěti na sebe navazujících stádií (Piaget, Inhelderová, 1996).<ref>Heidbring (1997) se domnívá, že Piaget publikoval svou práci o morálním vývoji předčasně. Reakce odborné veřejnosti na tuto knihu byla tak bouřlivá, že mu zabránila v další práci na tomto tématu.</ref> V úzké návaznosti na výzkumy a publikace J. Piageta vytvořil '''L. Kohlberg''' teorii šestistupňové škály (viz tabulka 1)<ref>Tento text se drží původní Kohlbergovy šestistupňové škály, i když si je jeho autorka vědoma, že Kohlberg uvažoval existenci sedmého nejvyššího stupně morálního vývoje (harmonie s Bohem či vesmírem), kterého ovšem měl dosáhnout málokdo (a ještě pouze na samém konci života) a že pod vlivem kritiků později pochyboval I o existenci 6. stupně.</ref> vždy po sobě jdoucích stádií morálního vývoje. Výzkumem zkoumal řešení tzv. morálních dilemat – tísnivých situací, ve kterých se zkoumaná osoba musí rozhodnout pro jednu z variant, i když žádná není zcela správná.
Potřeba směrovat lidstvo od nižší k vyšší morální úrovni podnítila studium morálního vývoje. Předchůdcem resp. iniciátorem konstrukce po sobě jdoucích etap morálního vývoje byl J. Piaget. Podkladem pro jeho práci ''Morální úsudek u dětí'' (Piaget, 1932) bylo pozorování necelé stovky švýcarských chlapců v předškolním a školním věku. J. Piaget je pozoroval při hře v kuličky a ptal se jich na chápání pravidel hry. Na základě těchto výzkumů determinoval dva typy morálky: heteronomní (nízká úroveň morálního vývoje) a autonomní (vysoká úroveň morálního vývoje), které se pokusil (obdobně jako stádia rozvoje kognitivních procesů) dále rozdělit do pěti na sebe navazujících stádií (Piaget, Inhelderová, 1996).<ref>Heidbring (1997) se domnívá, že Piaget publikoval svou práci o morálním vývoji předčasně. Reakce odborné veřejnosti na tuto knihu byla tak bouřlivá, že mu zabránila v další práci na tomto tématu.</ref> V úzké návaznosti na výzkumy a publikace J. Piageta vytvořil '''L. Kohlberg''' teorii šestistupňové škály (viz tabulka 1)<ref>Tento text se drží původní Kohlbergovy šestistupňové škály, i když si je jeho autorka vědoma, že Kohlberg uvažoval existenci sedmého nejvyššího stupně morálního vývoje (harmonie s Bohem či vesmírem), kterého ovšem měl dosáhnout málokdo (a ještě pouze na samém konci života) a že pod vlivem kritiků později pochyboval I o existenci 6. stupně.</ref> vždy po sobě jdoucích stádií morálního vývoje. Výzkumem zkoumal řešení tzv. morálních dilemat – tísnivých situací, ve kterých se zkoumaná osoba musí rozhodnout pro jednu z variant, i když žádná není zcela správná.
{| cellspacing="0" cellpadding="0" border="1"
| '''Předkonvenční úroveň'''
| '''Konvenční úroveň'''
| '''Postkonvenční úroveň'''
|-
| (Morálka ještě bez vnitřního etického kodexu.)
| (Svědomí jako vnitřní etický kodex.)
| (Do které dospěje nemnoho lidí)
|-
| 1. stadium
| 2. stadium
| 3. stadium
| 4. stadium
| 5. stadium
| 6. stadium
|-
| „Trest a poslušnost“
| „Naivní instrumentální hedénismus“
| „Hodní kluci/ hodné dívky“
| „Řád a zákon“
| „Společenská smlouva“
| „Universální etika“
|-
| (dobro = nebýt potrestán)
| (dobro = odměna za slušné chování)
| (dobro = být označen za hodného)
| (dobro = všichni plní společenské zákony)
| (připouští diskusi o správnosti zákonů a jejich modernizaci)
| (vysoká, ale individuální morálka)
|-
| děti do cca 10 let
| 10 – 13/14 let
| 13 let až dospělost
| dospělí
| cca ve 30 je 15 % mužů v tomto stadiu
| ojedinělí jedinci (Martin Luther King mladší, Gándhí)
|}
Tabulka 1. Stručný přehled původní Kohlbergovy šestistupňové škály morálního vývoje (Heidbrink, 1997).
Tabulka 1. Stručný přehled původní Kohlbergovy šestistupňové škály morálního vývoje (Heidbrink, 1997).