Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Formování české environmentální výchovy: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Formování české environmentální výchovy (editovat)

Verze z 8. 9. 2009, 14:42

Velikost nezměněna ,  8. 9. 2009
→‎Organizace zabývající se environmentální výchovou v ČR
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Řádek 25: Řádek 25:
V Českém ekologickém ústavu pracovala v této době i výše zmíněná Emilie Strejčková a její mladší kolegyně Alena Reitschmiedová. Dále také environmentalista Bedřich Moldan a významný teoretik Josef Vavroušek. Oba se zabývali především tématem udržitelného rozvoje a později také ekologickou politikou. Blízkou spolupracovnicí Josefa Vavrouška a kontaktní osobou pro spolupráci se zahraničím byla překladatelka Šimona Bouzková (nyní provdaná Němcová). V Ústředním domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka začal vést ekologickou sekci Jiří Kulich, pozdější ředitel Střediska ekologické výchovy a etiky SEVER. Ekologickou sekci převzal ve druhé polovině osmdesátých let ekolog a geobotanik Tomáš Herben. Jeho žáky byli např. Ondřej Simon, David Štorch, Neela Heyrovská, Radek Svítil, Libor Vilímovský, Alice Bílá (roz. Fonová) a Kateřina Jančaříková (roz. Macurová) – pozdější zakladatelé Recyklační skupiny. Tehdejší politická situace neumožňovala zakládání zájmových skupin a „shlukování osob“ bylo trestné. Proto řada environmentálních aktivit pracovala pod oficiální hlavičkou Socialistického svazu mládeže (např. Hnutí Brontosaurus, pražská Recyklační skupina, Ekostan na plzeňské Portě) a v rámci Pionýrské organizace SSM.
V Českém ekologickém ústavu pracovala v této době i výše zmíněná Emilie Strejčková a její mladší kolegyně Alena Reitschmiedová. Dále také environmentalista Bedřich Moldan a významný teoretik Josef Vavroušek. Oba se zabývali především tématem udržitelného rozvoje a později také ekologickou politikou. Blízkou spolupracovnicí Josefa Vavrouška a kontaktní osobou pro spolupráci se zahraničím byla překladatelka Šimona Bouzková (nyní provdaná Němcová). V Ústředním domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka začal vést ekologickou sekci Jiří Kulich, pozdější ředitel Střediska ekologické výchovy a etiky SEVER. Ekologickou sekci převzal ve druhé polovině osmdesátých let ekolog a geobotanik Tomáš Herben. Jeho žáky byli např. Ondřej Simon, David Štorch, Neela Heyrovská, Radek Svítil, Libor Vilímovský, Alice Bílá (roz. Fonová) a Kateřina Jančaříková (roz. Macurová) – pozdější zakladatelé Recyklační skupiny. Tehdejší politická situace neumožňovala zakládání zájmových skupin a „shlukování osob“ bylo trestné. Proto řada environmentálních aktivit pracovala pod oficiální hlavičkou Socialistického svazu mládeže (např. Hnutí Brontosaurus, pražská Recyklační skupina, Ekostan na plzeňské Portě) a v rámci Pionýrské organizace SSM.
==Organizace zabývající se environmentální výchovou v ČR==
==Organizace zabývající se environmentální výchovou v ČR==
V roce 1968 byl '''Otakarem Leiským''' ze Sboru ochrany přírody při Národním muzeu založen TIS, první československá organizace, jejímž primárním cílem byla ochrana přírody a výchova k ochraně přírody. '''TIS''' navázal na myšlenky českého skautingu (junáctví). Činnost TISu ukončila normalizace. Více v diplomové práci D. Zajoncové (2003). V roce 1974 iniciovali pracovníci Ústavu krajinné ekologie ČSAV ve spolupráci s novinářem Josefem Velkem v časopise Mladý svět kampaň na ochranu životního prostředí. Ta měla původně trvat jeden rok, ale nakonec nebyla nikdy ukončena a přerostla v hnutí – '''Hnutí Brontosaurus'''. Hnutí Brontosaurus bylo do roku 1990 součástí Socialistického svazu mládeže. Nyní působí jako samostatná organizace (více viz Hnutí Brontosaurus, webové stránky, 2007). Největší naší nevládní organizací sdružující zájemce o ochranu přírody je '''Český svaz ochránců přírody''' (ČSOP). Jeho prvním předsedou se v roce 1979 stal vysokoškolský pedagog '''František Hron'''. V roce 1981 začal ČSOP vydávat časopis ''Naší přírodou'' (více viz Český svaz ochránců přírody, webové stránky, 2007).
V roce 1968 byl '''Otakarem Leiským''' ze Sboru ochrany přírody při Národním muzeu založen TIS, první československá organizace, jejímž primárním cílem byla ochrana přírody a výchova k ochraně přírody. '''TIS''' navázal na myšlenky českého skautingu (junáctví). Činnost TISu ukončila normalizace. Více v diplomové práci D. Zajoncové (2003). V roce 1974 iniciovali pracovníci Ústavu krajinné ekologie ČSAV ve spolupráci s novinářem Josefem Velkem v časopise Mladý svět kampaň na ochranu životního prostředí. Ta měla původně trvat jeden rok, ale nakonec nebyla nikdy ukončena a přerostla v hnutí – '''Hnutí Brontosaurus'''. Hnutí Brontosaurus bylo do roku 1990 součástí Socialistického svazu mládeže. Nyní působí jako samostatná organizace (více viz Hnutí Brontosaurus, webové stránky, 2007). Největší naší nevládní organizací sdružující zájemce o ochranu přírody je '''Český svaz ochránců přírody''' (ČSOP). Jeho prvním předsedou se v roce 1979 stal vysokoškolský pedagog '''František Hron'''. V roce 1981 začal ČSOP vydávat časopis ''Naší přírodou'' (více viz Český svaz ochránců přírody, webové stránky, 2007).


V roce 1990 do života organizací zabývajících se ekologickou, resp. environmentální výchovou přestala zasahovat restriktivní opatření komunistické vlády, což umožnilo jejich osamostatnění (od SSM) a rozkvět. Rozsah předkládané disertační práce neumožňuje všechna střediska vyjmenovávat. Většina z nich je zapojena do Sdružení středisek environmentální výchovy ''PAVUČINA'',  které bylo založeno začátkem roku 1996 (více viz Sdružení středisek ekologické výchovy – Pavučina, webové stránky, 2007).
V roce 1990 do života organizací zabývajících se ekologickou, resp. environmentální výchovou přestala zasahovat restriktivní opatření komunistické vlády, což umožnilo jejich osamostatnění (od SSM) a rozkvět. Rozsah předkládané disertační práce neumožňuje všechna střediska vyjmenovávat. Většina z nich je zapojena do Sdružení středisek environmentální výchovy ''PAVUČINA'',  které bylo založeno začátkem roku 1996 (více viz Sdružení středisek ekologické výchovy – Pavučina, webové stránky, 2007).
==Historie environmentální výchovy na školách==
==Historie environmentální výchovy na školách==
Do školní výuky se ekologická výchova (oficiálně) dostala v roce 1990 úpravou osnov přírodovědných předmětů a tehdejšího předmětu občanská výchova, a to v návaznosti na zkušenosti se zaváděním environmentální výchovy z konce 80. let, díky úsilí '''Danuše Kvasničkové'''. Její výukové programy pro základní, střední a střední odborné školy a učiliště se staly mezinárodně známé a D. Kvasničková za ně získala cenu UNESCO Global 2000 (Smolíková, 2007).
Do školní výuky se ekologická výchova (oficiálně) dostala v roce 1990 úpravou osnov přírodovědných předmětů a tehdejšího předmětu občanská výchova, a to v návaznosti na zkušenosti se zaváděním environmentální výchovy z konce 80. let, díky úsilí '''Danuše Kvasničkové'''. Její výukové programy pro základní, střední a střední odborné školy a učiliště se staly mezinárodně známé a D. Kvasničková za ně získala cenu UNESCO Global 2000 (Smolíková, 2007).
Majka.Dlouha
993

editací

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/wiki/Speciální:Mobilní_rozdíl/8403“
Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu