Kvalita života: Porovnání verzí

}}</ref> Obdobné systémy a stupnice měření se používají již nějakou dobu. Výzkum se pokusil zkoumat také vztah mezi kvalitou života a produktivitou. Existuje mnoho různých metod měření kvality života, pokud jde o zdravotní péči, bohatství a materiální statky. Je však mnohem obtížnější měřit smysluplné vyjádření lidských tužeb. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je vyhodnotit rozsah toho, jak jednotlivci naplnili své vlastní ideály. Kvalita života může jednoduše znamenat štěstí, subjektivní stav mysli. Tato optika zvýhodňuje rozvojové země, protože jejich občané jsou často spokojeni se základní úrovní naplnění potřeb jako je zdravotní péče, vzdělávání a ochrany dětí.<ref>{{Citace periodika

Koncept kvality života má ukázat, že štěstí a spokojenost jednotlivce nelze měřit množstvím toho, co nakupuje. Nejde tedy již o prosperitu za každou cenu, schopnost naplnit všechny potřeby a přání; o maximální účinnost v dosahování cílů, především materiálních. Ne kvantita (vyjádřená jako množství peněz v oběhu – což je základem ukazatele HDP), ale kvalita života. Spokojenost, která může být založena na vztazích, duchovním prožitku, nebo radosti z přírodních krás, které jsou “zadarmo”. Pojem well-being odkazuje k tomu, že ne všechny hodnoty, které mezi sebou směňujeme, jsou převoditelné na finance, přitom si však jejich prostřednictvím můžeme působit srovnatelné blaho. Taky se někdy tento pojem překládá jako blaho-byt, a znamená mimo jiné, že ve společnosti funguje celá řada aktivit, které mají ekonomickou povahu, nejsou však spojeny s peněžními transakcemi. Je to péče o děti, domácnost, nebo sousedská výpomoc, kde práce přináší odměnu, již nelze vyčíslit penězi. Tato činnost tak není započítána do našeho “národního produktu” (a tedy se do rozvojových strategií ekonomiky na národní i mezinárodní úrovni příliš neprosadila) – avšak my bychom ji do svého života měli začlenit určitě, přikládat jí odpovídající hodnotu. Kdyby tak učinili všichni občané dobrovolně, nebo v důsledku vnějších okolností, musel by se pravděpodobně změnit i způsob uvažování o tom, co je zdrojem společenského blahobytu.