Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Co citovat a co ne?

Přidáno 190 bajtů, 19. 11. 2018, 10:53
Univerzální pravidla
====== ''Univerzální pravidla'' ======
Univerzální, resp. obecně příjímané objektivní pravidlo, která by se dalo použít v různých oblastech, neexistuje a ze své podstaty není ani možné ho ani vytvořit(tedy, co se týče parafrází, něco jiného je to u doslovně přejatých pasáží jako jsou celé části textu, tam platí pravidlo, že by se mělo citovat pokaždé a v uvozovkách). Vždy záleží na konkrétním autorovi (a jeho mravní integritě) a konkrétním textu a jeho subjektivním pocitu u každého tvrzení. V zásadě ale můžeme vymezit dvě pravidla, která mají univerzální platnost pro problematiku citování napříč kontexty a žánry (ač jejich aplikace v konkrétních případech je subjektivní):
* '''Když pochybujete, citujte'''. Pokud vyvstanou při uvedení konkrétního tvrzení pochybnosti, zda je potřeba citovat autora, tak ho ocitujte. K tomuto pravidlu se kloní přední světové univerzity jako Massachusetts Institute of Technology (MIT)<ref>https://integrity.mit.edu/handbook/citing-your-sources/what-common-knowledge</ref> a Princeton University<ref>https://odoc.princeton.edu/sites/odoc/files/950045_AcademicIntegrity2018-19_FINAL_PDF.pdf</ref>. I v tomto případě je ale třeba použít selský rozum a přemýšlet, protože někdo může pochybovat až příliš a citovat i že Mount Everest je nejvyšší hora světa, zatímco jiný nepochybuje vůbec a opíše celou diplomku.
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%A9_pravidlo '''Zlaté pravidlo'''] ([https://en.wikipedia.org/wiki/Golden_Rule Golden rule]). Jedná se o základní pravidlo mezilidských vztahů pro řešení problémů, které se dá použít i v oblasti citování. A to jak ve vztahu k předpokládané cílové skupině čtenářů, tak případně autorů jejichž myšlenky uvádíme. To předpokládá značnou míru empatie (např. pokud píšeme text pro žáky základních škol, tak si položit otázku, zda bychom v jejich věku chtěli být zatíženi citačním aparátem; popř. u autorů pokud bychom byli na jejich místě, požadovali bychom abychom byli v daném textu citovaní). I v tomto případě ale platí, že je potřeba zachovat si zdravý úsudek. Jedinec s radikálním komunistickým myšlením může např. dojít k závěru, že mu nevadí, když ho nikdo necituje, tak by to nemělo vadit ani nikomu jinému, ''protože'' ''všechno vlastnictví (i duševní) je společné;'' a naopak egoista, který chce být všude vidět, může chtít citovat vše, co napsal, i v případě pokud se nejedná o jeho vlastní úvahy ale společnou znalost, a stejně tak bude k druhým a citovat i to, co není potřeba.
Byrokraté, editor
1 417
editací

Navigační menu