Environmentální psychologie: Porovnání verzí

'''Environmentální psychologie''', označovaná někdy také jako '''ekologická psychologie''', '''psychologie životního prostředí''', '''ekopsychologie''' či '''zelená psychologie''' (''anglicky: environmental psychology nebo ecological psychology<ref>http://en.wikipedia.org/wiki/Ecological_psychology Ačkoli jsou názvy často používány jako synonyma, můžeme nalézt i deklarované rozdíly, například, že přístup ekologické ekologie Jamese J. Gibsona je více filozofický a reflektující přístupy klasické psychologie. Obecně je možné říci, že z environmentální psychologie se postupně odděluje řada nových směrů, které akcentují určitou složku vztahu člověka a životního prostředí. V praktickém přístupu se ale často nejedná o velký rozdíl; pro další definice oborů viz http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/</ref>'') je směr

Vznik a vývoj environmentální psychologie je úzce spojen se vznikajícím [[w:cz: environmentalismus|environmentálním hnutím]] a s ním spojeným paradigmatickým obratem v rámci různých vědních disciplín, který zapříčinil vznik řady nových směrů (viz [[environmentální archeologie|environmentální archeologie]], [[ekologická antropologie|ekologická antropologie]], [[politická ekologie|politická ekologie]], [[ekofeminismus|ekofeminismus]]). Prvopočátky etablování oboru (vydávání prvních publikací) spadají již do druhé poloviny čtyřicátých let dvacátého století. Po druhé světové válce byla patrná snaha o nalezení nových přístupů v rámci sociálních věd, které by vysvětlovaly kulturní odlišnosti lépe než rasová teorie. Padesátá léta pak přinesla prohloubení debaty o vlivu životního prostředí. V roce 1955 vychází zásadní dílo [[kulturní ekologie|kulturní ekologie]] Juliana Haynese Stewarda (''Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution''), které poukazuje na značný vliv životního prostředí pro kulturní vývoj. Šedesátá léta poté přinášejí environmentální i celospolečenské ''obrození'', odmítání soudobých institucí a volání po návratu k romantizované harmonii prvotní pospolitosti. Individuální imaginace přírody se rychle stává předmětem zájmu psychologů a dochází ke konstituování prvních environmentálně-psychologicky zaměřených institucí. Jako dovršení procesů vedoucích ke vzniku respektované společenskovědní disciplíny můžeme chápat založení oborového časopisu ''Journal of Environmental psychology'' v roce 1981.<ref>http://www.journals.elsevier.com/journal-of-environmental-psychology/</ref>

Výzkumy environmentální psychologie se tradičně zabývaly '',,např. působením městského prostředí, architektury a designu, hluku a přelidnění, přírody či počasí na lidské myšlení, emoce, a také na způsob, jak své prostředí vnímáme a jak v něm jednáme. Výzkum chování, které poškozuje životní prostředí, hrál v této disciplíně původně jen doplňující roli. Nově, někdy na přelomu století, začíná být environmentální psychologie chápána jako studium interakce mezi člověkem a jeho prostředím s větším důrazem na podporu proenvironmentálního chování"''<ref>http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/</ref>. V České republice slouží jako jedna ze základních platforem oboru portál ekopsychologie.cz.