Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Systémová teorie v ekologickém myšlení

Přidáno 187 bajtů, 20. 4. 2014, 09:59
bez shrnutí editace
[[w:cz: diferenciace|Diferenciace]] (neustálé odlišování se) je základní vlastností systému. Autopoietická reprodukce, znamená, že v systému neustále probíhá transformační činnost. Ochránci přírody přistupují k ochraně přírody ve snaze udržet přírodu v určitém stavu. '''Interní diferencieace''' systému posiluje identitu systému. Při interní diferenciaci systému dochází k vývinu forem diferenciace, k interní tvorbě systému (''tzv. tvorbě systémů v systémech''). Luhmann tvrdí, že živé organismy se mohou diferencovat pouze v živých systémech. Z pohledu evolučního biologa je odlišné myšlení odvislé od neživých struktur ve kterých se nachází (''i neživá složka krajiny má význam na utváření mentalit a kultur''). Sociální systémy se mohou diferencovat pouze v sociálních systém (''sociální systémy žijí v neživé struktuře - betonové kulisy města''). S postupující diferenciací roste komplexita (''v systémech i prostředí na vyšší analytické úrovni''). Biodiverzita souvisí s diferenciací [[w:cz ekologická nika|nik]], v některých typech systémů je komplexita nejvyšší.
Funkční vztahy mezi formami adaptace. Příklad z živé přírody a sukcese (exogenní - udržují v pohybu abiotické podmínky, a alogenní (endogenní) - řízené procesem probíhajícím uvnitř společenstva). S přírustem diferenciace stoupá komplexita systému, nejde pouze o to jak hodně, ale i jakým způsobem (změna formy).  Tento fakt je dobře patrný v lesních ekosystémech, v mladších fázích mají rostlinná pásma velice jednoduchou strukturu, semena vyklíčí za vhodných podmínek, struktura je vždy jednoduchá. Začnou růst větší stromy. U vývojově nejstarších společenstev dochází k nejstarší diferenciaci, vzroste druh, který je dlouhověký. Do hry vstupuje temporalita a čas.  Promyslete si<ref>Popsáno v: SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. PrahaSPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.</ref> Stejným způsobem jako nahoře se diferencují části lesních ekosystémů i v půdních horizontech v podzemí . Jednotlivé typy půd (Jeník), zamyslete se nad diferenciací půdních horizontů, o půdních věcech se moc nemluví, jsou popsány poue jednotlivé půdní procesy. Ekologická katastofa <ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (výbuch jaderné elektrárny Černobylúvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, základem jaderné energie je štěpná reakce, předá jádru tolik energie, že se rozdělí, exponenciálně roste, dochází k výbuchu1998. Jedná se zase o autopoezi135 s. Regulují počet mechanismůISBN 80-246-0002-1. Příklad nárustu </ref> Co se týče [[w:cz: antropogenní vliv|antropogenních]] systémů, může růst systémové komplexity. Postupuje dál až dojde diferenciace vést k výbuchu[[ekologická katastrofa|ekologickým katastrofám]] (např.Systémová komplexita roste díky změně formy[[w:cz: Černobylská havárie|černobylská havárie]]).
== Odkazy ==
Byrokraté, editor
1 417

editací

Navigační menu