Otevřít hlavní menu

Znečištění a ochrana ovzduší

Nečistoty v ovzduší patří k základním ekologickým problémům, které viditelně ovlivňují zdraví a životy lidí. Množství škodlivin, které se v ovzduší nalézají, je způsobeno především činností člověka, k největším změnám docházelo v průběhu 20. stol.

Znečištění ovzduší dosáhlo svého nejhoršího stavu v období průmyslové revoluce. Bylo to v důsledku zvýšené těžby uhlí a jeho následného spalování, které způsobovalo intenzivnější výskyt oxidu siřičitého, sazí a popela ve vzduchu. Největší katastrofou byl takzvaný londýnský smog v roce 1952, kdy znečištění dosáhlo takového stupně, že na následky chorob dýchacích cest zemřelo 2000 lidí. S postupným omezením užívání uhlí jako paliva a přijetí různých emisních limitů se stav ovzduší zlepšuje.

Látky, jejichž zvýšená přítomnost v ovzduší může ovlivňovat životní prostředí a životy lidí, jsou především chlorovodíky, oxidy síry a dusíku, fluór, chlór a další např. neviditelné a o to více nebezpečné radioaktivní částice. Hrozbu představují i freony, které poškozují ozónovou vrstvu.

Abnormální výskyt znečišťujících látek v ovzduší je nejčastěji způsoben již zmiňovanými spalovacími tepelnými elektrárnami (spalování uhlí, plynu, ropy) a automobilovou dopravou.

Nejčastějšími důsledky špatné kvality ovzduší můžou být různá onemocnění (nemoci dýchací soustavy, nemoci způsobené zvětšováním ozónové díry), kyselé deště, které mají negativní vliv na vodní toky a lesní porosty, jak můžeme vidět na příkladu Krušných hor, změny globálního klimatu

V poslední době se vyskytují snahy o omezení výskytu škodlivin v ovzduší, což mají zajišťovat emisní limity, které byly přijaty pro Evropu jako reakce na Zákon o čistém ovzduší, který přijaly v roce 1970 Spojené státy. Od roku 1979 Světová zdravotnická organizace vytvořila standard pro kvalitu vzduchu.

Obsah

Mezinárodní jednáníEditovat

Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států EHK OSN přecházejícím hranice států ze Ženevy 1979 (ratifikovaly ji i země východního „komunistického“ bloku).

Reakcí na problém acidifikace pak byl Protokol k této úmluvě o snížení emisí síry nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30% z Helsinek 1985. Československo do roku 1992 závazek splnilo.

Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18.1. 2006 uložilo povinnost zřízení evropského registru úniků a přenosů znečišťujících látek (evropský E-PRTR). Evropské společenství tak fakticky přistoupilo k protokolu registrů a úniků (Protocol PRTR), který byl přijat na mimořádném zasedání Evropské hospodářské komise OSN 21. května 2003 v Kyjevě a vychází z Aarhuské úmluvy.

Právní prostředí v ČREditovat

Limity a monitoringEditovat

Imisní limity jsou stanoveny dle nařízení vlády 429/2005 Sb. (kterým se mění 350/2002 Sb.). Jsou stanoveny zvlášť pro ochranu zdraví obyvatelstva a pro ochranu ekosystémů.

Informační systém kvality ovzduší (ISKO) obsahuje informace o kvalitě ovzduší pořízené ze stanic imisního monitoringu v České republice.

Imisní báze je plněna daty koncentrací znečišťujících látek v ovzduší získaných v síti měřících stanic a to již od roku 1970. Podrobné informace můžete nalézt v ročenkách (Statistická ročenka životního prostředí ČR, Znečištění ovzduší na území ČR) a na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ): http://www.chmi.cz/uoco/isko/tab_roc/tab_roc.html

Pro informace o kvalitě ovzduší je důležitý také Integrovaný registr znečišťování (IRZ), který byl zřízen zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, jako veřejně přístupný informační systém o únicích znečišťujících látek do životního prostředí z provozoven průmyslových a zemědělských podniků. Provozovatelem IRZ je CENIA, česká informační agentura životního prostředí http://www.irz.cz

PraxeEditovat


OdkazyEditovat

OdkazyEditovat