Zelené střechy: Porovnání verzí

Převzato <ref>Petr Dokoupil, Ing, VUT Brno [http://www.xixao.eu/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=24&Itemid=42 Úvod do problematiky zelených střech] Ekovesnice o.s.</ref>

V současné době se stávají zelené střechy nejen výrazným reprezentačním, ale i užitným prvkem pro vlastníka nebo uživatele objektu. Stále více se začínaji prosazovat i na našich budovách jak z důvodu estetických, tak i praktických neboť plní funkci doplňkové tepelné a zvukové izolace. Chrání střechu před mechanickým poškozením i vnějšími vlivy.

Extenzivní střešní zeleň se zakládá na střešních konstrukcích, které mají únosnost 100 – 300 kg.m-2. Tato malá únosnost umožňuje požívat jen nižší vrstvy vegetačních substrátů (objemová hmotnost hlíny je cca 17 kg.m-2 a vysazuje se pouze specifický sortiment zeleně, který také nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Jedná se o odolné, nízké, do plochy se rozrůstající se rostliny, což jsou hlavně trvalky, skalničky a suchomilné rostliny, které snášejí extrémní podmínky a jsou schopny přežít i období déletrvajícího tepla, sucha i mrazu. U extenzivního ozelenění se zřizováním závlah.

*3-6 cm (pro mechy a předpěstované koberce trávy),

*6-15 cm (pro skalničky a vysazovanou trávu přímo na střeše),

*15-20 cm (navíc i vybrané plazivé dřeviny).

Zatravnění dle 1. bodu se nerealizuje na střeše, nýbrž rostliny se předpěstovávají na polích ve formě travních či mechových koberců o hmotnosti 25-50 kg.m-2. Tyto předpěstované koberce se svinou do rolí a převezou na příslušnou střechu, kde se opět rozbalí. Nejúspornější travní koberce o tloušťce 3 cm váží dokonce jen 20 kg.m-2 . Takovéto jednoduché řešení ozelenění střechy se ideálně může uplatnit nejen u novostaveb, ale také u rekonstrukcí, kde stávající nosná konstrukce nemá příliš velkou rezervu v únosnosti, a také tam, kde se nepředpokládá častá a pravidelná údržba zeleně. Vegetační substrát pro ozelenění se skládá ze speciální lehčí směsi z tříděných kompostů.

Intenzivní střešní zeleň se zakládá na střešních konstrukcích, které mají únosnost až 1000 kg.m-2 i více, takže je možno používat většího množství zeminy (až 1 – 1,3 m). Tento druh zeleně již umožňuje běžný pobyt na střeše a kompoziční zásady řešení takovéto střechy se téměř neliší od zásad, podle kterých se budují zahrady na přirozeném půdním profilu na zemi. Škála květin, keřů, nízkých stromů, ale také palem, které lze v rámci intenzivního ozelenění uplatnit, je velmi široká.U intenzivních typů ozelenění se ve většině případů uplatňují i systémy umělého zavlažování. Jsou buď nadpovrchové, nebo podpovrchové.

*V létě chrání obytné podkroví před intenzivním slunečním žárem. 32

*Riziko pádu ze střechy

Je to směs živé půdy, o jejímž složení, tloušťce, četnosti zálivky a dalších vlivech rozhoduje druh pěstované zeleně.Nejčastěji se požívá směs rašeliny, zahradní zeminy, borové kůry, ale lze i použít hydrofilní desky z minerálních plstí pro hydroponii, např. ORSIL AGRO (desky jsou určeny pro pěstování rostlin bez styku s půdou).

*pro zatravnění 150 – 200 mm

*pro květinové keře a letní květiny 200 – 300 mm

*pro keře a stromy s malými korunami 400 – 700 mm

Pro bezporuchovou funkci zatravněné střechy je nutno, aby nedocházelo k prorůstání kořínků hydroizolační vrstvou, neboť mnoha asfaltovými pásy a fóliemi kořínky agresivnějších rostlin běžně prorůstají. Používá se ochranná vrstva vložená většinou nad separační a dilatační vrstvu. Mohou to být dříve hodně používané betonové mazaniny nebo speciální tuhé polyetylénové (PE) fólie. Ale v dnešní době má řada hydroizolačních materiálů (asfaltových pásů a fólií) speciální atest proti prorůstání kořenů, takže ochranná vrstva pak není v konstrukci zapotřebí.

*[1] MINKE G. ''Zelené střechy''. 1 české vydání, Ostrava: Hel, 2001. 92 s., ISBN 80-86167-17-8

*[2] FAJKOŠ A. ''Ploché střechy''. Brno: Cerm, 1997. 80 s., ISBN 80-214-0973-X

*[3] BURIAN S., ONDŘEJ J. ''Oživená architektura''. 1 vydání, Praha: Fajma, 1992. 58 s., ISBN 80-85374-10-2