Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Konkurence

V obsazené [http://cs.wikipedia.org/wiki/Ekologick%C3%A1_nika nice] (čili není-li dost zdrojů výživy, prostoru) dochází mezi organismy ke konkurenčnímu boji. Každý organismus chce dosáhnout své optimální niky, tudíž největší konkurenční boj probíhá mezi organismy s nejvíce podobnými nároky na životní prostředí (nejpodobnějšími ekologickými nikami). Konkurence je důležitým biologickým regulačním (a autoregulačním) mechanismem – důsledkem konkurence je eliminace a selekce druhů a separaci druhů/speciaci.

Konkurenci dělíme na vnitrodruhovou a mezidruhovou konkurenci.

==Vnitrodruhová konkurence==
je konkurencí mezi jedinci stejného druhu (čili v rámci jedné populace). Nejčastěji je pozorován konkurenční boj o partnerku resp. partnerky (méně často o partnera). Pokud není dostatek zdrojů, dochází též (jako v mezidruhové konkurenci) k boji o zdroje potravy, prostor. Mnohé druhy mají vyvinuté velmi ''složité sociální chování'', pravidla, která minimalizují negativní následky konkurenčního boje, především úmrtí slabších samců. (Např. úmrtí vidlorohů při boji o samice je řídké, ačkoli má vidloroh smrtelně nebezpečnou zbraň v podobě ostrých rohů.) Mnohé druhy si vyznačují teritorium (jeho okraje označují močí, výtrusy, zpěvem, řevem) a ostatní jedinci téhož druhu jejich hranice respektují (opět se omezuje přímý boj o teritorium a ztráty jak energie, tak životů).

==Mezidruhová konkurence==
Jak již bylo napsáno, nejvíce si konkurují ty organismy, které mají nejpodobnější nároky – mají podobnou ekologickou niku (odborně se toto pravidlo nazývá Gauseho princip). Mezidruhová konkurence často vede k omezení areálů (tygr dnes žije jen v Asii, lev jen v Africe).

U rostlin je v mezidruhové konkurenci významný také jev alelopatie. '''Alelopatie''' spočívá v tom, že jeden organismus (nazývaný inhibitor) působí na druhý organismus (nazývaný amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí, a tak získává v konkurenčním boji převahu (obvykle inhibuje růst ostatních rostlin či klíčení semen). Příkladem je [[wikipedia:cs:bolševník velkolepý|bolševník velkolepý]] (Heracleum mantegazzianum), [[wikipedia:cs:pelyněk|pelyňky]] (Artemisia sp.), [[wikipedia:cs:šalvěj lékařská|šalvěj lékařská]] (Salvia officinalis), [[wikipedia:cs:trnovník akát|trnovník akát]] (Robinia pseudoacacia), ale také celá řada plísní (např. Penicilium notatum). 
[[Kategorie:Základy ekologie]]

{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 U rostlin je v mezidruhové konkurenci významný také jev alelopatie. '''Alelopatie''' spočívá v tom, že jeden organismus (nazývaný inhibitor) působí na druhý organismus (nazývaný amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí, a tak získává v konkurenčním boji převahu (obvykle inhibuje růst ostatních rostlin či klíčení semen). Příkladem je [[wikipedia:cs:bolševník velkolepý|bolševník velkolepý]] (Heracleum mantegazzianum), [[wikipedia:cs:pelyněk|pelyňky]] (Artemisia sp.), [[wikipedia:cs:šalvěj lékařská|šalvěj lékařská]] (Salvia officinalis), [[wikipedia:cs:trnovník akát|trnovník akát]] (Robinia pseudoacacia), ale také celá řada plísní (např. Penicilium notatum).
-==Vnitrodruhová x mezidruhová konkurence==
-Někdy se jedinec dostává do kleští mezi požadavky vnitrodruhové konkurence a požadavky konkurence mezidruhové. Modelovým příkladem je jelen. Čím větší paroží jelen na hlavě nosí, tím má větší naději uspět ve vnitrodruhové konkurenci v boji o laně. Zároveň ale čím mohutnější paroží, tím se mu hůře utíká před predátory (váha paroží, omezený prostor k pohybu mezi větvemi stromů). Obdobně samec páva královského láká samice na velikost a mohutnost a barevnost svého ocasu. Ovšem čím větší ocas, tím hůře se mu utíká před nepřáteli.
-Optimalizace chování v tlaku vnitrodruhové a mezidruhové konkurence je náročný proces, který se vyvíjel celá staletí či tisíciletí a který bývá často vybalancován velmi přesně. Stačí malá změna v ekosystému a dojde k nerovnovážnému stavu, který může přítomné populace vážně ohrozit. V 60. letech 20. století byla zdevastována populace sobů Karibů v kanadské tundře a také na ni závisející populace kanadských vnitrozemních Inuitů.
 [[Kategorie:Základy ekologie]]
 {{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}