Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Biomy Země: Porovnání verzí

Azonální biomy jsou podmíněny regionálními či místními zvláštnostmi lokality, specifickými z hlediska reliéfu, typu půd, obsahu látek v půdách (skalní biotopy, mokřady, rašeliniště, zasolené půdy). Rozlišujeme tyto azonální biomy: pedobiómy – určovány půdou, zamokřená půda se nazývá aluviální pedobióm. Mangrove je azonální biom zonálního biomu tropický deštný sezónní prales. Mokřad je azonální biom zonálního biomu boreální jehličnatý les. Orobiómy jsou od zonálních biomů diferenciované nadmořskou výškou. Botanici zjistili, že výšková pásmovitost horské vegetace může připomínat (složením, dynamikou) jiné zonobiomy. Například horská a boreální smrčina nebo tundra a alpinské hole na Sněžce. Bylo objeveno pravidlo, že výškový rozdíl 70 m se rovná rozdílu v zeměpisné šířce o 1º, tj. cca 110 km. Návštěva hory Kilimandžáro (5595 m n. m.) v rovníkové Africe může proto svým způsobem zprostředkovat „cestu od rovníku k pólu“.