Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Biomy Země

==Zonální biomy==
Zonálních biomů (syn. zonobiomů) vytvořili botanici devět (někteří chápou „hory“ jako desátý).

Zonobiom je makroekosystém, který vždy odpovídá rámcovému makroklimatu určité zeměpisné a klimatické zóny. Tedy, který se vyvíjí při normální propustnosti půd pro vodu a průměrné přítomnosti živin v půdě. V zonobiomu se hovoří o tzv. klimatickém klimaxu (klimaxe, pro jehož vznik je rozhodující klima).

=Biomy světa=
*Tropický deštný prales
*Tropický sezónní prales
*Pouště a polopouště
*Savana  
*Travinné biomy temperátní (tj. mírného pásu) 
*Vždyzelený tvrdolistý porost mediteránního charakteru (tvrdolistý les a křoviny) 
*Širokolistý (listnatý) boreální les
*Úzkolistý boreální les (tajga)
*Tundra
+ podle některých 
*Hory
(Dalším makrobiomem je pochopitelně světový oceán.) 
==Azonální biómy==
Azonální biomy jsou podmíněny regionálními či místními zvláštnostmi lokality, specifickými z hlediska reliéfu, typu půd, obsahu látek v půdách (skalní biotopy, mokřady, rašeliniště, zasolené půdy). V azonálním biomu není klimax klimatický.  
Rozlišujeme tyto azonální biomy: 
*Pedobiómy – určovány půdou, zamokřená půda se nazývá aluviální pedobióm. 
*Mangrove je azonální biom zonálního biomu tropický deštný sezónní prales. 
*Mokřad je azonální biom zonálního biomu boreální jehličnatý les. 
*Orobiómy jsou od zonálních biomů diferenciované nadmořskou výškou. Botanici zjistili, že výšková pásmovitost horské vegetace může připomínat (složením, dynamikou) jiné zonobiomy. Například horská a boreální smrčina nebo tundra a alpinské hole na Sněžce. Bylo objeveno pravidlo, že výškový rozdíl 70 m se rovná rozdílu v zeměpisné šířce o 1º, tj. cca 110 km. Návštěva hory Kilimandžáro (5595 m n. m.) v rovníkové Africe může proto svým způsobem zprostředkovat „cestu od rovníku k pólu“.

[[Kategorie:Základy ekologie]]
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}