Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Úvod do základů ekologie

Ekologie je věda, která se zabývá studiem vztahů mezi organismy a prostředím. Termín ekologie (z řeckého „oikos“ a „logos“ = věda, nauka o domově) poprvé použil v roce 1869 [[wikipedia:en:Ernst Haeckel|Ernst Haeckel]].

Jedním ze zakladatelů ekologie byl britský zoolog [[wikipedia:en:Charles Sutherland Elton|Charles Sutherland Elton]] (1900–1991), který upozornil ''na potřebu studia druhů živočichů v jejich přirozeném prostředí'' a který se věnoval studiu dynamiky živočišných populací a ekologicky drobných savců a který inicioval výzkum mezidruhových vazeb a jako první použil termín nika pro označení „funkčního zařazení organismu v ekosystému“ (Begon, 1997)<ref>BEGON, M., HARPER, J., TOWNSEND, CR. 1. vyd. Ekologie. Jedinci, populace a společenstva. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997. 949 s. ISBN 80-7067-695-7.</ref>.

Definic pojmu ekologie existuje celá řada. Nejčastěji se používají tyto:
*„věda o domově“
*„studium vztahů organismů a prostředí“
*„studium struktury (angl. patterns) a funkce přírody“
*„věda o životním prostředí“
*„biologie prostředí“.

Dalším významným ekologem byl '''[[wikipedia:en:Eugene Odum|Eugene Paul Odum]]''' (1913–2002), průkopník v teorii ekosystémů. Odum v roce 1958 studoval invaze rostlin a živočichů a poukázal na propojenost lidských aktivit a přírodních procesů (Odum, 1977)<ref>ODUM, EP. Základy ekologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 736 s.</ref>. Jeho kniha Základy ekologie se stala učebnicí pro několik generací ekologů a změnila způsob nazírání světa. Tuto učebnici vřele doporučuji všem zájemcům o hlubší porozumění problematice. E. P. Odum podporoval na konci svého života zelená hnutí a také Lovelockovu hypotézu Gaia.

V letech 1965–1975 proběhl jeden z nejvýznamnějších mezinárodních vědeckých projektů - ''International biology program (IBP)'', v jehož rámci desítky odborníků intenzivně studovali světové suchozemské i mořské ekosystémy; zaznamenávaly především toky energie, koloběhy prvků a látek a hodnotily parametry světových ekosystémů jako např. biomasu, produkci, energii a výnosy.

Ekologie zažila ve 20. století, hlavně díky hydrobiologům (limnologům a oceánografům), ohromný rozvoj (to má svou logiku – ryby a mořské savce lze v umělém prostředí pozorovat mnohem hůře, než suchozemská zvířata, např. vlky; proto biologové zabývající se těmito organismy na vztah ''organismus – prostředí'' kladli veliký důraz jako první). Posléze se ekologie diferencovala se na víceméně samostatné podobory: '''ekologie rostlin''' (resp. geobotanika), '''lesní ekologie''', '''ekologie savců''', '''ekologie ptáků''', '''ostrovní ekologie''', '''hydrobiologie''', '''ekologie člověka''' a další. Z ekologie se etablovaly další předměty: '''etologie''' (věda o chování zvířat), sociobiologie (věda srovnávající chování zvířat a lidí – přináší originální nástroje porozumění vztahu člověk-příroda viz např. Keller, 1997<ref>KELLER, J. Sociologie a ekologie. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství Slon, 1997. 232 s. ISBN 80-85850-42-7.</ref>, Mohrig, 1987<ref>MOHRIG, W. Zlý jako zvíře. 1. vyd. Praha: Horizont, 1987, 132 s. ISBN neuvedeno.
</ref>) a '''environmentalistika''' (nauka o životním prostředí a jeho problémech). 

Nejdůležitějšími pojmy ekologie jsou '''[[ekosystém]]''', '''[[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Ekologická nika|ekologická nika]]''', '''[[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Populace|populace]]''' a '''ekologická rovnováha'''. Témata ekologických výzkumů posledních let se zaměřují především na studium mezidruhové konkurence, heterogenity zdrojů (např. Tilman, 1982)<ref>Tilman (1982) Resource Competition and Community Structure, p. 86. </ref>, vztahu diverzity a stability ekosystému (např. McNaughton, 1988)<ref>McNAUGHTON, SJ. Diversity and stability. Nature. May 1988. vol. 333, 19. pps. 204-205. ISSN 0028-0836.</ref>, významu velikosti ostrova nebo zdroje (např. McArthur, Wilson 1963)<ref></ref>, úlohy predátorů, parazitů a chorob a mykorrhizy (např. Storch, Mihulka, 2000)<ref>STORCH, D., MIKULKA, S. Úvod do současné ekologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 160 s. ISBN: 80-7178-462-1.</ref> nebo termodynamických zákonitostí souvisejících s tvarem a objemem těla (Lavers, 2004)<ref>LAVERS, Ch. Proč mají sloni velké uši. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004. 262 s. ISBN 80-86569-63.
</ref>.
==Literatura==
<references/>
[[Kategorie:Základy ekologie]]
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}