Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Model "Chaty v údolí potoka" aneb proč je potřebná výchova k péči o životní prostředí?

     Normal   0         21         false   false   false      CS   X-NONE   X-NONE                                                     MicrosoftInternetExplorer4

Otázku na potřebnost a nutnost environmentální výchovy lze snadno zodpovědět pomocí modelu „Chaty v údolí potoka“, které pro své poslucahče obvykle črtám na tabuli.
Lekce na tomto modelu založená je lehce inspirována kapitolou z knihy E. Koháka Čertování s Míšou a dobře slouží jako úvod do problematiky ochrany přírody a environmentální výchovy, nabízí totiž velmi srozumitelnou a přehlednou cestu k porozumění základním principům potřeby environmentální výchovy.

 

Na tabuli nejprve nakreslím jednoduché schéma lesa s potokem, který protéká prostředkem. U potoka stojí jediná chata.

 

Posluchači sami odhadují, jak asi hospodaří obyvatel chaty s vodou, s odpady atd. Konkrétně řešíme, kam se chodí mýt, kde myje nádobí, jak asi řeší své potřeby vyměšování, kde pere, kde myje auto. Výsledkem společných úvah obvykle bývá, že obyvatel lesní chaty chodí na záchod do lesa s lopatkou, nádobí myje v potoce, z potoka bere vodu na vaření i pití, v potoce pere, odpady hází za chatu do křovisek. Potok i les jsou setrvale čisté – znečištění z činnosti tohoto jednoho jediného obyvatele je nevýznamné. Autoregulační samočisticí mechanismy ekosystému si s ním snadno poradí.

 

Do údolí, kde je plno zvěře a kde je ideální místo k životu se ale postupně stěhují další obyvatelé. (Do schématu na tabuli kreslíme další sruby.)

 

Když jsou v údolí sruby dva, tři, vše funguje stejně, jako když v něm stál jen jeden. Když se ale postavil x-tý srub, tak prostředí přestalo být schopné vstřebávat znečištění – byla překročena "nosná kapacita prostředí" a řeka i les jsou špinavé, mezi obyvateli lesa se začaly šířit nakažlivé nemoci (průjmy, úplavice), ubylo zvěře, ryb atd.
V tomto okamžiku mají obyvatelé údolí jen dvě možné strategie k řešení:

a)     buď se odstěhovat do jiného údolí, kde je lidí a srubů méně,

b)     nebo se spolu domluvit na základních pravidlech soužití, a ta dodržovat.

c)      
S posluchači diskutujeme, jaká asi by ta pravidla měla být. Obvykle se přijme domluva o jednom společném místě vyhrazeném na odpady celé komunity (daleko od potoka), o společné investici do čistírny odpadních vod, o zákazu vypouštění vody z praček a myček přímo do potoka, o nutnosti postavit jímky na výkaly.

Vždy, když je řada užitečných pravidel vyslovena, zeptám se posluchačů, jak na tyto nová pravidla soužití bude asi reagovat onen první obyvatel údolí. (Nebude nijak nedšen, vždyť on zde bydlí desítky let a nikdy se o podobné věci nemusel zajímat. Proč by tedy on měl přispívat na čistírnu odpadních vod?)

 

Důležité je, že počet srubů, které v údolí mohou být postaveny bez rizika, se těžko odhaduje. Záleží to totiž na příliš velkém množství parametrů. Obvykle se tento počet dříve překročí, než zjistí.

 

Důležité je, aby si posluchači uvědomili skutečnost, že čím víc se blíží nějaká populace v nějakém prostředí ke stavu, kdy je již skoro naplněna jeho nosná kapacita, musí tato populace vykazovat lepší vzájemnou koordinaci a kooperaci (musí existovat a být dodržováno většinou více pravidel).

 

To platí nejen pro toto modelové údolí, ale také pro další skutečně existující ekosystémy. A platí to také pro tzv. globální ekosystém. Soubor pravidel, které v současnosti (kdy početnost lidské populace je blízká nosné kapacitě globálního ekosystému) zavádí EU a další nadnárodní společenství, vznikají právě z podobné příčiny. 

 

Dalším důležitým principem, který by si měli posluchači uvědomit je, že lidé, kteří se rozhodnou nést zodpovědnost a akceptují společnostní ustanovená pravidla, jsou na tom většinou "škodní" (tzn. omezují sebe, ať již ve svobodném pohybu, nebo svůj rodinný rozpočet). Ti, co se podle pravidel neřídí, na dohodách, které ostatní dodržují, profitují.

 

Například ten, kdo nepřispívá na pořízení a provoz čistírny odpadních vod bude mít (pokud komunita navzdory tomu čistírnu postaví) v okolí své chaty čistý potok plný ryb zdarma. A kapitálové prostředky, které ušetří může využít při stěhování do nového údolí, kde si bude moci zakoupit nejlepší a největší pozemky, resp. v budoucnosti na cestu na jinou planetu.

 

Ekologická výchova tedy jednak vede společnost k pravidlům chování, která jsou rozumná a pro soužití na planetě Zemi potřebná, může se ale také stát nástrojem manipulace, který umožní jednotlivcům (resp. státům) lépe prosperovat na úkor jiných.

 

 

KOHÁK, E.: Dopisy přes oceán aneb Čertování s Míšou. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 124s. – Knížečka shrnující rozhlasové pořady vysílané přes oceán ještě za totality. Pro potřebu učitele.