Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování/Metody a nástroje moderní pedagogiky: Porovnání verzí

Dramatická výchova se na jedné straně překrývá s vyučováním narativním, na straně druhé se simulačními hrami. Historie dramatické výchovy na vysokých školách začala (oficiálně) v roce 1990 na DAMU Praha otevřením prvního běhu dálkového magisterského studia dramatické výchovy. V roce 1992 byla otevřena samostatná katedra výchovné dramatiky na DAMU, Praha a také magisterské studium dramatické výchovy na Divadelní fakultě JAMU v Brně (více viz Dramatická výchova, webové stránky, 2008). Díky využívání prvků dramatické výchovy se žáci mohou na chvíli ocitnout v situaci někoho jiného a třeba díky tomu lépe porozumět jeho problémům. Mohou si například zahrát vyjednávání vesničanů se zástupcem místního úřadu (McNaughton, 2004). Dramatické vyučování působí jako významný prostředek osobnostního rozvoje, včetně složek vážících se k environmentální výchově.

V ČR existuje také několik divadelních představení s environmentální problematikou, které je možné si objednat a které poskytují první pozitivní zkušenosti s využitím této metody k osvětě nejen ve školách: ''„Z praxe ve Veronice vím, že když uděláme odbornou přednášku například o ekologickém lesnictví, což bylo téma poslední hry Certifikátor 2, přijde možná deset posluchačů a pět jich usne. Jestliže o stejném tématu napíšeme a secvičíme hru, královsky se baví herci, což je základ, a možná se baví i obecenstvo. Sál je nabitý a spousta lidí se o tématu dozví, ať chce nebo ne.“'' (Dvorská, 2007).

Na pomezí mezi dramatickou výchovou, výchovou skrze slavnosti (viz následující odstavec) a zážitkovou metodou je Shromáždění všech bytostí (Kohák, 2000: str. 125), „dílna“, ve které účastníci dostanou úkol vcítit se do a promlouvat za živočichy, rostliny či jiné přírodní objekty. Promlouvání probíhá po meditaci v přírodě, v maskách, u ohně za vření bubnů, např. „Skořápky mých vajec jsou teď tenké a křehké, volá divoká husa, praskají dříve, než jsou má mláďata schopná se vylíhnout (Seed at al., 1992: str. 103 – 120).