Vliv globalizace na lidskou kulturu: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Nová stránka: Na globalizaci je možné pohlížet nejen z hlediska ekonomického a politického, ale také je třeba ji posuzovat z hlediska vlivu, který má na lidskou kulturu. Je možné a z u...)
 
Řádek 18: Řádek 18:
  
 
Klasické koncepce člověka vycházely z předpokladu jeho situovanosti ve světě víceméně pevných struktur. Také změny společenského života, dějinné události, byly vykládány jako zákonité procesy nebo zásah prozřetelnosti a podobnými způsoby. Situovanost člověka ve světě byla vázána, legitimována či podmíněna Smyslem, tedy jeho vřazením do věčného světa zákonů přírody, přirozenosti, bohů či Boha, Logu, Rozumu. Také věda a technika se podílely na objevování, odkrývání skrytého smyslu světa a lidského života.
 
Klasické koncepce člověka vycházely z předpokladu jeho situovanosti ve světě víceméně pevných struktur. Také změny společenského života, dějinné události, byly vykládány jako zákonité procesy nebo zásah prozřetelnosti a podobnými způsoby. Situovanost člověka ve světě byla vázána, legitimována či podmíněna Smyslem, tedy jeho vřazením do věčného světa zákonů přírody, přirozenosti, bohů či Boha, Logu, Rozumu. Také věda a technika se podílely na objevování, odkrývání skrytého smyslu světa a lidského života.
 +
 +
 +
{{licence cc|Mucha, Ivan}}
 +
 +
[[kategorie:globalizace]]

Verze z 11. 2. 2008, 16:05

Na globalizaci je možné pohlížet nejen z hlediska ekonomického a politického, ale také je třeba ji posuzovat z hlediska vlivu, který má na lidskou kulturu. Je možné a z určitého hlediska i nezbytné určit, jaký dopad mají globalizační tendence na hodnotové systémy kultury, v nichž jsou vyznačeny základní ideje a touhy, přání a naděje rozmanitých lidských společenství či komunit (Augé, 1999). Právě v této oblasti dochází dnes k otřesům, které jsou s ohledem na relativně hladké a efektivní prosazování či ustavení globalizačních tendencí v oblasti ekonomické a politické zdrojem sociálních napětí. Ekonomické a politické systémy globalizovaného světa se prosazují jako efektivní systémy pro řešení problémů soudobé civilizace. Takové prosazování neprobíhá snadno, ale je v něm možné spatřovat znaky kontinuálního vývoje moderní civilizace založené na prosazování vysoce racionalizačních a modernizačních opatření. Samovývoj technické civilizace podmíněný rozvojem techniky a vědy postupuje nesmírně rychlým tempem a z určitého hlediska můžeme říci, že se vzdaluje od původních idejí, myšlenek, ideálů a nadějí, s nimiž byl původně spojován. Byl také považován za záruku zlepšování podmínek života lidí na celé planetě.

Nová paradigmata

Globalizace mohla být zpočátku považována za možnost realizace původně utopického ideálu o šťastném, naplněném, svobodném životě člověka na této zemi. Vše směřovalo především k tomuto rozměru lidského vztahování k životu a ke světu. Bylo možné s nadějí sledovat globalizaci jako proces, v němž mohou být také naplněny ideály osvícenství, především uskutečnění ideje světoobčanství. Efektivní řešení problémů politických a ekonomických, v duchu ideálů světoobčanství, mělo být zároveň zárukou pro naplnění představ, idejí, přání, tužeb lidí v širokém spektru multikulturalismu, kulturní rozmanitosti života různých společenství a komunit.

Prosazování globalizačních tendencí v ekonomice a politice, které má imperiální charakter, přináší s sebou také podstatnou proměnu „životní orientace“, jejíž nejvyšší hodnotou se stává život v materiálním dostatku. Oslabení negativního dopadu imperiální politiky, projevujícího se v každodenním životě, bylo způsobeno zlepšováním materiálních podmínek života.

Globalizace je úzce vázána a spjata se západní civilizací, s její vědou, technikou, ale také s její kulturou, s kulturními vzorci, které určitým způsobem definují také základní vlastnosti člověka. Antropologicko-filosofické určení člověka, v duchu západní civilizace, předpokládá určité konstantní vlastnosti, které jsou také součástí dynamického pojetí světa v tendencích racionalizačních a modernizačních, směřujících k vytvoření společenského systému jako efektivního účelového zařízení, dokonale fungující organizace umožňující uskutečnění potřeb a zájmů jedinců i sociálních skupin.

Racionalizace, modernizace i globalizace předpokládají, že základem uskutečnění myšlenky života v blahobytu či dostatku v ekonomické a politické svobodě, je vytvoření podmínek prosazování demokracie, tedy v širším slova smyslu možnosti nalezení shody, konsensu o cílech usilování, směru dalšího vývoje. Politický, demokratický systém má legitimovat životní orientaci lidí v podmínkách života moderní společnosti. Původně humanisticko-osvícenské pojetí, v němž se prosazuje řekněme občansko-právní aspekt možnosti nalezení shody o cílech a prostředcích realizace idejí, má svůj specifický filosoficko-antropologický základ.

Dopady změn

Globalizační tendence směřují dnes jednoznačně k vytvoření jednoho systému světové společnosti. Rozhodující roli v tomto procesu mají bezesporu ekonomické zájmy a cíle. Globalizační proces byl zpočátku motivován požadavkem vytvoření světové společnosti blahobytu. Toto je ideál, který ke svému prosazení vyžaduje výrazné strukturální změny politické, sociální a kulturní ve všech regionech světa, kam se globalizace šíří. Universálním nástrojem zajišťujícím šíření globalizace je – z hlediska kulturně, politicky, sociálně roztříštěného světa – neutrální podoba moderní, planetární technovědy, výrazného typu racionality technické civilizace Západu prosazujícího se od počátku novověku.

Dopad globalizace na člověka dnešní doby je obrovský a vede k revizi základních představ a konceptů člověka v antropologicko-filosofickém pojetí. Díky tomuto tlaku jsou zpochybňovány především ideje o přirozeném základu člověka, o jeho podstatě, o jeho bytostném vztahu ke světu, o jeho podstatném určení jako bytosti sociální a mnoho dalších. Poměřován základními idejemi filosoficko-antropologickými se člověk v globalizovaném světě svým chováním, cítěním i myšlením vymyká tradičním konceptům, kategoriím a pojmům filosofické antropologie. Mnozí v tom spatřují také příznak ztroskotání víry v tradiční hodnoty humanismu a s ním spjatého konceptu lidské kultury.

Klasické koncepce člověka vycházely z předpokladu jeho situovanosti ve světě víceméně pevných struktur. Také změny společenského života, dějinné události, byly vykládány jako zákonité procesy nebo zásah prozřetelnosti a podobnými způsoby. Situovanost člověka ve světě byla vázána, legitimována či podmíněna Smyslem, tedy jeho vřazením do věčného světa zákonů přírody, přirozenosti, bohů či Boha, Logu, Rozumu. Také věda a technika se podílely na objevování, odkrývání skrytého smyslu světa a lidského života.