Udržitelný cestovní ruch v Národním parku Šumava

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.



Biosferická rezervace Šumava

Šumava - Chalupská slať
Přehled
Základní údaje:
  • 1670 km je rozloha samotné biosférické rezervace (BR), dalších 800 km tvoří katastry obcí mimo BR, které na ni přímo navazují.
  • 30 000 obyvatel žije v BR a na její hranici
  • 40 000 obyvatel žije mimo BR v těsném kontaktu s jejím územím
  • 70 000 obyvatel žije v 55 obcích a vojenském výcvikovém prostoru Boletice v širším území BR o rozloze 2 450 km.
  • 18 obyvatel/km je průměrná hustota obyvatelstva uvnitř BR
  • 50 obyvatel/km je průměrná hustota obyvatelstva v oblasti přiléhající k BR zvenčí
  • 28 obyvatel/km je průměrná hustota obyvatelstva v širší oblasti BR jako celku
Základní informace
NP Šumava 68 064 ha
CHKO Šumava 99 624 ha
Šumavský národní park
Les 80 % (54 100 ha)
Bezlesí 20 % (13 190 ha)
Zemědělská půda 9 % (5 900 ha)
Vodní plochy, toky 1 % (1 100 ha)
Ostatní území 10 % (6 800 ha)
Zastavěná plochá 0,1 % (66 ha)
Výškopis
Nejvyšší bod Plechý - 1 378 m
Nejnižší bod Údolí řeky Otavy u Rejnštejna, 570 m
Jezera
Jezera v NP Plešné, Laka, Prášilské
Jezera in CHKO Černé, Čertovo

Šumava je v současnosti největší přírodní divočinou ve středoevropské kulturní krajině. Od poloviny 20. století byly nejcennější části Šumavy uznány ochránci přírody za národní parky (NP) – již v roce 1970 zde byl vyhlášen první německý NP (Národní park Bavorský les), který byl v roce 1997 výrazně rozšířen (současná rozloha je 24 218 ha). Na české straně byla v roce 1963 vyhlášena sousední Chráněná krajinná oblast (CHKO) Šumava (celková rozloha 167 688 ha) a na jejím území byl v roce 1991 zřízen Národní park Šumava (68 064 ha). Tento krok postupně vyvolal řadu konfliktů mezi ochránci přírody a (nejen) místními obyvateli a podniky, a tato situace se zdála být po více než dvě desetiletí neřešitelná.[1]

Historie osídlení území

Sociální podmínky regionu se v několika fázích vývoje zhoršovaly, což vedlo k narušené sociální struktuře. Od populačního vrcholu ve druhé polovině 19. století počet zdejších obyvatel až do druhé světové války klesal; po roce 1945 byla většina původních obyvatel německé národnosti z české části Šumavy vysídlena. Mnoho vesnic v pohraničí bylo opuštěno, často i záměrně zničeno, zatímco ostatní byly dosídleny nově příchozími, kteří neměli zkušenosti s (trvale udržitelným) způsobem života v tomto horském regionu. Za komunistického režimu (do roku 1990) se na většině území této horské oblasti rozkládalo uzavřené hraniční pásmo, kam nebyl povolen vstup civilním návštěvníkům. To byl také jeden z důvodů, proč zde přírodní hodnoty zůstaly nedotčeny. Více informací naleznete na informací najdete v Historie ochrany Šumavy.

Konflikty

Zdrojem konfliktů jsou problémy regionu vyplývající z jeho specifik.[2]

Od r. 2000 probíhají diskuse o vhodném způsobu hospodaření v lesích, tj. o „bezzásahovém“ hospodaření versus „nutném“ boji proti kůrovci. Národní park Šumava byl zřízen nařízením vlády ČR č. 163/1991 ze dne 20. března 1991. V jeho čl. 4 je vymezena zonace do 3 zón podle přírodních hodnot, a tedy i diferencovaný management chráněných prvků. 1. zóna zahrnuje přísně přírodní území, kde jsou omezeny lidské zásahy; území spadající do této zóny bylo předmětem diskusí (v roce 1995 výrazně zmenšeno; po kritice IUCN bylo Správou NP Šumava navrženo rozšíření, které nebylo oficiálně schváleno). Protože se v této zóně objevilo napadení kůrovcem, přerostly tyto diskuse nakonec v boj mezi nevládními organizacemi orientovanými na ochranu přírody a zástupci obcí, kteří trvali na vykácení napadených stromů.

V období 1998–2001 byla příslušným orgánem vykácena nejpřísněji chráněná 1. zóna Národního parku Šumava. Rozhodnutí provázel demokratický proces rozhodování a jeho důvodem byla snaha o likvidaci napadení kůrovcem. Nakonec však byl výsledek opačný, míra napadení se zvýšila. V roce 1998 Správa parku požádala o výjimku ze zákonného ochranného režimu, kterou přes četné protesty nevládních organizací (kdy jejich každoroční správní žaloby na ministerstvo neuspěly, stejně jako odvolání k Vrchnímu soudu, Ústavnímu soudu a NSS) Ministerstvo životního prostředí schválilo.[3]

Aktéři

Pro zvládnutí problémů regionálního rozvoje je třeba řešit i sociální otázky (jako zdroje konfliktů). Sociální struktura s nejdůležitějšími aktéry[2] a přehled aktérů.[1]

Aktéři v regionu Šumava[2]

Zúčastněné strany Odpovědnost Příspěvek
1. Národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava Správa ochrany přírody a krajiny

vodní a půdní hospodářství, rybářství, myslivost, ochrana půdy, cestovní ruch, správa a výzkum dopravy

poskytovat údaje o krajině

definovat problémy životního prostředí

zlepšení přeshraniční koordinace

2. Regionální rozvojová agentura Šumava řízení programů regionálního rozvoje a zemědělství

tvorba regionálních strategických plánů a dokumentů

poskytování dat

definovat socioekonomické problémy oblasti

formulace regionálních strategických plánů a dokumentů

3. Společenství obcí Šumavy zastoupení více než 30 šumavských obcí v otázkách cestovního ruchu, rozvoje, životního prostředí a přeshraniční spolupráce definování rozvojových problémů

přímý přístup k dalším konečným uživatelům – obcím

přeshraniční kontakty

4. Jihočeská univerzita         vzdělávací a výzkumná instituce poskytuje data

definují obecné problémy regionu

5. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů       vypracování inventarizace lesů

zpracování a správa dat pro regionální plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány

zajištění existující databáze

definovat lesnické problémy

6. Ministerstvo životního prostředí státní správa a řízení životního prostředí

regionální agentury pro programy podpory životního prostředí

poskytovat údaje

definují problémy životního prostředí v regionu

podporují diseminaci

7. Ministerstvo pro místní rozvoj státní správa v oblasti regionálního rozvoje, vč. rozvojových programů

regionální agentury

přístup k regionálním agenturám, držitelům dat
8. Ministerstvo zemědělství státní správa v zemědělství, podpůrné programy, regionální agentury přístup k regionálním agenturám, držitelům dat

definovat národní strategie pro zemědělství v regionu

podpora šíření informací

Podrobnější přehled o činnosti jednotlivých aktérů

Státní správa

Zranitelná vůči politickým (často ochranu přírody nepodporujícím) zájmům. Časté střídání ředitelů parku (9 ředitelů za 22 let; naproti tomu na německé straně 3. ředitel za 43 let historie). Řízení není konzistentní a mění se i právní rámec.

Rada NP Šumava

Za těchto okolností Rada NP Šumava nevytváří příznivé prostředí pro tvůrčí a odpovědnou spolupráci mezi místními představiteli a Správou NP. Povinnými členy Rady jsou starostové všech obcí, jejichž území se nachází na území NP, spolu se zástupci obou správních obvodů a horské služby. Těchto celkem 25 členů tvoří v Radě relevantní většinu. Rada má skutečně projednávat strategické dokumenty národního parku, jako je zonace, plán péče nebo návštěvní řád. Místo toho, aby Rada schvalovala na znalostech a vědeckých poznatcích založená řešení pro ochranu přírody a udržitelný rozvoj, stala se „radou regionálních správců“ bez jakékoliv odpovědnosti. Někteří starostové na plný úvazek často působili, více či méně záměrně, jako skrytí lobbisté aktérů v pozadí: podnikatelů, developerů nebo vlastníků pozemků. Některá zasedání Rady sloužila pouze k úkolování ředitelů NP nebo k formálnímu schvalování dokumentů plnících přání regionálních politiků a developerů. Počet vědců, kteří si na tyto praktiky stěžovali, byl před dvěma lety politickým ředitelem snížen, aby mohl kontrolovat většinu v Radě. Povinné nastavení Rady umožňuje faktickou převahu těchto skrytých zájmů a často vytlačuje skutečnou ochranu přírody v NP Šumava, pokud ředitel není dostatečně iniciativní nebo dokonce tvrdý.

Šumava a Správa CHKO

Po celou dobu existence NP Šumava se Správa CHKO věnovala převážně agendě NP, jako je lesní hospodářství a ochrana před škůdci, zonace a regulace návštěvnosti. Kupodivu Správa téměř nenaplnila poslání území CHKO být vlastním ochranným pásmem NP. Například plány péče NP a CHKO byly do značné míry neslučitelné, někdy skutečně uplatňovaly protichůdná opatření na podobná stanoviště a nikdy nebyly ani synchronizovány. Stejně tak Správa zatím rezignovala na uplatňování statutu BR Šumava na společném území NP a CHKO. Zřejmým důvodem je skutečnost, že BR nemá žádný právní rámec v národní legislativě, a tedy ani finanční či personální podporu ze strany MŽP či vlády ČR. Koncept BR UNESCO by přitom mohl být dobrým rámcem pro řešení nejspornějších otázek a výborným nástrojem pro udržitelný cestovní ruch a celkový rozvoj celého regionu. Ostatně existence NP Šumava představuje velký turistický potenciál nejen pro šest obcí nacházejících se v NP či dalších na jeho území, ale i pro řadu dalších obcí v šumavském regionu. Správa NP a CHKO Šumava se však v uplynulých 23 letech vážněji nepokusila o realizaci koncepce BR UNESCO v regionu. Správa NP a CHKO Šumava a zástupci místních obcí se nikdy nestali spolehlivými partnery. Správa od samého počátku pokračovala ve svém spíše restriktivním přístupu k ochraně přírody a často opomíjela a ignorovala problémy a očekávání místních obyvatel, kteří se v minulosti do značné míry spoléhali na státní paternalismus. Trvalo zhruba deset let, než úřad postupně změnil svůj přístup, který ovšem také selhal. V důsledku toho se tak místní představitelé – do značné míry nepřipravení na novou situaci v 90. letech, tj. celkové politické a společenské změny v zemi, otevření státních hranic, uzavření vojenského výcvikového prostoru a zřízení NP Šumava – snadno naučili říkat: „rádi bychom udělali to a to, ale kvůli překážkám NP to nejde“. Za těchto okolností Rada NP Šumava nevytváří příznivé prostředí pro tvůrčí a odpovědnou spolupráci mezi místními představiteli a Správou NP. Očekávání místních obyvatel a úkoly obcí často přesahují reálné možnosti Správy NP a CHKO Šumava. Přestože by měla být spíše partnerem než lídrem regionálního rozvoje, Správa často organizovala (a v minulosti i financovala z vlastních zdrojů) řadu regionálních infrastruktur a aktivit na území Šumavy, jako je veřejná doprava zelenými autobusy, zimní údržba bílých stop pro běžecké lyžování nebo budování cyklostezek.

Krajské samosprávy

Největší části Šumavy, včetně některých jádrových zón a dlouhodobých rezervací, vlastní obce Kašperské Hory (4 916 ha) a Volary (971 ha). Bohužel jejich managementové aktivity se často míjejí se standardy ochrany přírody. Kromě toho krajské samosprávy převzaly odpovědnost a kontrolu nad kraji zřízenými v roce 2000. Přestože NP Šumava jednoznačně spadá pod Ministerstvo životního prostředí, obě krajské samosprávy uplatňují společné zásahy do lesního hospodářství NP, ochrany přírody, regionálního rozvoje atd. Bez ohledu na řadu dalších rozvojových a správních problémů v Jihočeském kraji, regionální politici (inspirováni developery) soustředili hlavní pozornost na příležitosti v NP Šumava a navrhovali kontroverzní aktivity, jako je nový lyžařský vlek a sjezdovka v jádrové zóně NP nebo komerční kanoistika v unikátním biotopu perlorodky říční.

Soukromí vlastníci

Bývalé obecní lesy (až 9 % území) byly po vyjednávání zahrnujícím lobbing restituovány bývalými vlastníky (obcemi). Vlastníci získali nárok na finanční kompenzace výnosů z úbytku, přesto se stupňují jejich stížnosti na „nespravedlivý boj s kůrovcem“ v okolních lesích NP. Tyto subjekty mají vlastní plány, které nerespektují normy ochrany přírody.

Aktéři cestovního ruchu

Existuje strategie pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu, která byla vypracována v rámci participativního procesu s širokým spektrem zúčastněných stran, včetně regionálních vlád, regionální rozvojové agentury, místních komunit, správ chráněných území a vlastníků hotelů, kteří společně definovali svou společnou vizi budoucího rozvoje cestovního ruchu v regionu. Cílem strategie je definovat příležitosti rozumného rozvoje cestovního ruchu, které odrážejí změny ve společenských trendech a tendencích, nově vznikající aktivity cestovního ruchu, potenciál přírodních a kulturních zdrojů regionu, trh cestovního ruchu a právní a řídicí rámce.[4]

Příležitosti cestovního ruchu byly zmapovány[5] a vystaveny kritériím udržitelného cestovního ruchu.[6] I přes tyto snahy se správě CHKO nepodařilo rozvinout příležitosti pro ekoturistiku.[7]



Obec Prášily

Vjezd do obce Prášily
Přehled
Nadmořská výška 880 m
Vznik 1749, 1992 (Formálně Vojenský újezd Dobrá Voda)
Počet obyvatel 148
Administrativní rozloha 11 000 ha
Katastrální území obce Prášily, Nová Hůrka

Obec Prášily

Národní park Šumava vytvořený v roce 1991 zahrnuje centrální část pohoří podél hranic s Německem a částečně i s Rakouskem. Území zahrnuje sedm obcí (Srní, Kvilda, Horská Kvilda, Modrava, Stožec, České Žleby a Prášily) a několik menších osad (Filipova Huť, Dobrá, Jelení). (Turistický informační systém)

Obyvatelé obce Prášily spoléhají na podnikatele v cestovním ruchu, jejich postoje k rozvoji cestovního ruchu jsou však velmi rozdílné (viz výsledky předběžného výzkumu). Pro zkoumání potenciálu a kritérií udržitelného cestovního ruchu v této oblasti se následný výzkum konkrétněji zaměřil na indikátory udržitelného cestovního ruchu.

Indikátory udržitelného cestovního ruchu v regionu

Na rozdíl od obvykle používaných kvantitativních indikátorů[8] byl v rámci projektu EEA výzkumným týmem Islandu a České republiky použit kvalitativní přístup založený na kritériích udržitelného cestovního ruchu, jak je uvedeno v Ecological Tourism in Europe and UNESCO MaB[4] (metodický přehled je uveden zde). Byl tak zahájen participační proces, který zohlednil názory a zájmy zainteresovaných stran, a byly vyvinuty indikátory, které specificky odrážejí potřeby a specifika regionu a jeho obyvatel.


Odkazy


Související stránky

Reference

  1. 1,0 1,1 KŘENOVÁ, Zdenka; VRBA, Jaroslav. Just how many obstacles are there to creating a National Park? A case study from the Šumava National Park. European Journal of Environmental Sciences. 2014-06-19, roč. 4, čís. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-25]. ISSN 2336-1964. DOI:10.14712/23361964.2015.2. (anglicky) 
  2. 2,0 2,1 2,2 Iron Curtain. www.geo-praha.cz [online]. [cit. 2021-08-25]. Dostupné online. 
  3. HUMLÍČKOVÁ, Petra. Jaké jsou limity soudní ochrany v Čechách? : sborník z mezinárodní konference : [Praha 22.5.2008]. Praha: Zelený kruh 34 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-903968-2-1, ISBN 80-903968-2-8. OCLC 244815853 S. 4-5. 
  4. 4,0 4,1 Ecological Tourism in Europe - Tourism and biodiversity in Central Eastern Europe. www.oete.de [online]. [cit. 2021-08-25]. Dostupné online. 
  5. Šumava Net - ubytování Šumava. www.sumavanet.cz [online]. [cit. 2021-08-25]. Dostupné online. 
  6. Ecological Tourism in Europe - Tourism and biodiversity in Central Eastern Europe. www.oete.de [online]. [cit. 2021-08-25]. Dostupné online. 
  7. JOHNSTONE. Czech Šumava National Park turns into battleground | Téma. Lidovky.cz [online]. 2011-07-26 [cit. 2021-08-25]. Dostupné online. 
  8. GÖRNER, Tomáš; ČIHAŘ, Martin. Indicator system of Czech national parks and biosphere reserves: Some developing trends in the Šumava National Park. Silva Gabreta. 2012, roč. 18, čís. 1, s. 1-10. Dostupné online.  


·      Criteria for Sustainable Tourism for the three Biosphere Reserves Aggtelek, Babia Góra and Šumava. Online http://www.tourism4nature.org/results/backdocs/Criteria%20for%20Sustainable%20Tourism.pdf

·      Information server ŠumavaNet.CZ Microregion Šumava západ. Online dostupné na http://www.sumavanet.cz/mszapad/default.asp?lng=cz

·      Klos, Č. (2011). Šumava and the rule of law. CzechPosition.com http://www.ceskapozice.cz/node/38923

·      Rousek, L. (2011) Hungry Bark Beetle Sparks Czech Political Controversy. The Wall Street Journal. Online http://blogs.wsj.com/emergingeurope/2011/08/03/hungry-beetle-sparks-czech-political-controversy/


·      Silva Gabreta http://www.npsumava.cz/cz/3241/sekce/table-of-contents/

·      Sustainable tourism in UN documents: https://sustainabledevelopment.un.org/topics/sustainabletourism

·      Transboundary cooperation: http://www.tourism4nature.org/results/backdocs/ETE_2009_Transboundary_Cooperation.pdf

Zdroje

  • Bartoš M., Kušová D., Těšitel J. 1998. Integrated endogenous regional development concept and the role of Šumava National Park. Silva Gabreta 2: 385–394.
  • Čihař M. 1996. Rekreačně-turistická exploatace centrální části Národního parku Šumava. Silva Gabreta 1: 271–280.
  • Čihař M., Tancošová Z., Třebický V. 2000. Národní park Šumava a vybrané aspekty jeho udržitelného rozvoje – hodnocení místními obyvateli (obce Borová Lada, Horská Kvilda, Kvilda, Modrava, Filipova Huť, Srní a Prášily). Silva Gabreta 5: 195–216.
  • Čihař M., Třebický V., Novák J. 2001. Selected indicators of sustainable tourism in the central part of the Šumava National Park and Biosphere Reserve. Silva Gabreta 6: 295–304.
  • Čihař M., Třebický V., Tancošová Z. 1999. Udržitelný turismus a jeho monitoring v jádrové zóně Národního parku a biosférické rezervaci Šumava. Silva Gabreta 3: 229–242
  • Eremiášová R., Havlíček M., P. Mackovčin. 2007. Quantitative analysis of landscape development and mapping of drainage network based on historical maps: case study of the surroundings of the Kašperské Hory town (Czech Republic). Silva Gabreta 13: 285–299.
  • Görner T., Čihař M. 2012. Indicator system of Czech national parks and biosphere reserves: Some developing trends in the Šumava. Silva Gabreta 18: 49–58.
  • Kušová D., Bartoš M., Těšitel J. 1999. Potential development of the right shore of Lipno Lake area – comparison of landscape and urban planning documentation with ideas of local inhabitants. Silva Gabreta 3: 217–228.
  • Kušová D., Těšitel J., Bartoš M. 2001. The winter season visitors to the Bohemian Forest – their views on recreation possibilities and qualities within the region. Silva Gabreta 6: 287–294
  • Kušová D., Těšitel J., Bartoš M. 2002. Role of traditions in tourism development in the Czech part of the Bohemian Forest. Silva Gabreta 8: 265–274.
  • Kušová D., Těšitel J., Bartoš M. 2003. Gatekeepers role in the development of tourism (Bohemian Forest case). Silva Gabreta 9: 217–224.
  • Kušová D., Těšitel J., Bartoš M. 2005. The media image of the relationship between nature protection and socio-economic development in selected Protected Landscape Areas. Silva Gabreta 11: 123–134.
  • Kušová D., Těšitel J., Bartoš M. 2008. Biosphere reserves – learning sites of sustainable development? Silva Gabreta 14: 221–234.
  • Kušová D., Těšitel J., Matějka K., Bartoš M. 2006. Socio-economic conditions in selected biosphere reserves. Silva Gabreta 12: 157–169.
  • Lacina D., Demek J., Mackovčin P., Havlíček M. 2007. Land use changes in the town of Železná Ruda and its surroundings (Czech Republic) based on the analysis of historical maps from the period 1843–2005. Silva Gabreta 13: 269–283
  • Novotná M. 1996. Hodnocení zemědělského využívání krajiny v regionu Pošumaví. Silva Gabreta 1: 257–270.
  • Novotná M., Kopp J. 2010. Migrační trendy v regionu Šumava po roce 1990. Silva Gabreta 16: 187–206.
  • Prach K., Bufková I., Zemek F., Heřman M., Mašková Z. 2000. Grassland vegetation in the former military area Dobrá Voda, the Šumava National Park. Silva Gabreta 5: 103–112.
  • Zemek F., Heřman M. 1996. Remote sensing and GIS in the Šumava region research and management. Silva Gabreta 1: 281–284.
  •  Zemek F., Heřman M. 1998. Landscape pattern changes in the Šumava Region – a GIS approach. Silva Gabreta 2: 395–410.