Tatranský národní park

Poloha

Tatranský národní park se nachází v severní části Slovenska. Je nejstarším národním parkem na Slovensku. Tvoří ho nejvyšší horská skupina v karpatském oblouku s nejvyšším vrcholem - Gerlachovským štítem (2655 m.n.m.). Člení se na dva základní podcelky: Východní Tatry (Vysoké a Belianske) a Západní Tatry. Délka Vysokých Tater je 26 km, Belianských Tater 14 km a Západních Tater 37 km. Území národního parku zabírá rozlohu 73 800 ha, jeho ochranné pásmo - 30 703 ha.

Tatranský národní park sousedí na severu s polským Tatrzaňskim parkom narodowym, s kterým tvoří bilaterární přeshraniční území.

Historie

Tatranský národní park byl vyhlášen zákonem SNR č. 11/1948 Zb. o "Tatranskom národnom parku" ze dne 18. prosince 1948 s účinností od 1. ledna 1949. Nařízením vlády SSR č. 12/1987 Zb. ze dne 6. února 1987 byly za součást TANAPU vyhlášeny Západní Tatry. 1. března 2003 nabylo účinnosti nařízení vlády SR č. 58/2003 ze dne 5. února 2003, kterým se vyhlašuje Tatranský národní park na základě kterého byli zpřesněné hranice národního parku a ochranného pásma.

Tatranský národní park je zároveň součástí soustavy Natura 2000.

Od 15. února 1993 je TANAP také Biosférická rezervace v rámci Programu UNESCO Človek a biosféra (MaB).

Geologické poměry

Z geologického hlediska 2/3 národního parku reprezentuje jádrová část tvořená žulami a krystalickými břidlicemi a 1/3 zabírá obalová část z vápenců a dolomitů (Belianske Tatry, Červené vrchy, Sivý vrch). Tatry jsou jedinečné z hlediska formování svého povrchu. Na tvorbě reliéfu se nejvýraznější měrou podíleli ledovce, které vymodelovali dlouhé ledovcové doliny, skalnaté hřebeny, štíty a skalní stěny. Z několika desítek ledovců byl největší v Bielovodskej doline, byl dlouhý asi 14 km. Erozní a akumulační činností byly vytvořené mohutné morény hradící jezera (Štrbské pleso), ale i plesa v karech či pánvích – celkem více než 100 ples.

 
Tatry

Fauna

Současný stav rozšíření živočichů na území národního parku je výsledkem dlouhodobého působení přírodních ale i lidských faktorů. Společenstva živočichů mají v Tatrách charakter západokarpatské horské fauny. Žije tu více [[wikipedia:cs:Endemit|endemických druhů]. Přesný počet bezobratlých není dodnes znám. Obratlovci jsou zastoupeni 11 druhy ryb, 6 druhy obojživelníků, 5 druhy plazů, 102 druhy hnízdních ptáků a 14 druhů savců. Nejznámějšími a nejtypičtějšími druhy Tater jsou kamzík, svišť a orel. Dalšími neméně zajímavými druhy jsou medvěd, rys, vlk, tetřev hlušec, vydra a další.

Flóra

Území tatranského národního parku zahrnuje nejvyšší pohoří Tatranského oblouku. Ochrana tohoto jedinečného území byla i důvodem na jeho vyhlášení. Na relativně malé ploše je soustředěné nevšední bohatství přírodních fenoménů, mezi kterými vyniká rostlinstvo. O bohatství území svědčí i počet cévnatých druhů, který je téměř 1 400. Tím se toto území řadí mezi nejbohatší území Slovenska. Je zde soustředěno množství chráněných, vzácných a ohrožených rostlinných druhů, větší část západokarpatských endemitů, zachovalo se zde množství glaciálních reliktů. K nejstarším západokarpatským endemitům na území TANAP-u patří hvozdík lesklý (Dianthus nitidus), stračka tatranská (Delphinium oxysepalum),lomikámen tatranský (Saxifraga wahlenbergii). K nejvzácnějším vysokohorským rostlinným druhům z glaciálních reliktů v Tatrách patří tolokněnka alpská (Arctous alpina), ostřice černohnědá Carex atrofusca, zubatka poléhavá (Sibbaldia procumbens), Ranunculus Pygmeus.

Přírodní katastrofy

V posledních letech se Tatry postihly hned dvě významné přírodní katastrofy. 19. listopadu 2004 se před Tatry přehnala vichřice, dosahující rychlosti až 170 kilometrů v hodině, zcela zničila 12.000 hektarů lesního porostu na dolních svazích Tatranského národního parku. Vítr tak poničil téměř polovinu z centrální části tatranských lesů s celkovou rozlohou 25.000 hektarů. Dalších 12.000 hektarů vítr poškodil částečně. 29.června 2005 zasáhl Tatry ničivý požár. Požár zasáhl 230 hektarů polomů po listopadové vichřici a také několik hektarů zdravých lesů. Obě události vedly ke střetu zájmů orgánů ochrany přírody a dalších zájmových skupin.

Zdroje

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy

Literatura

  • Vološčuk I [et al.](1994): Tatranský národní park: biosférická rezervace. Gradus. 552 s.