Silnice přes botanickou zahradu v Táboře: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m
 
Řádek 91: Řádek 91:
  
  
{{TAČR}}
+
{{TAČRAA}}

Aktuální verze z 28. 1. 2015, 22:38

{{#coordinates:|49.4136931|14.6686556||name= }}49°24′49″ s. š., 14°40′7″ v. d.



Silnice přes botanickou zahradu v Táboře
Botanická zahrada Tábor - vchod.jpg
Základní informace
Místo a rozsah Tábor
Téma Snaha vybudovat silnici středem botanické zahrady
Princip konfliktu nebo spolupráce Spor o komunikaci botanickou zahradou
Časový údaj 70. léta 20. století - 2011
Komunikace
Probíhá komunikace? ukončena
Jaká je komunikace částečně konstruktivní
Forma komunikace přímá
Úloha vědy a vědců
autority při veřejných besedách a mediální kampani, zdroje informací a autorů rozborů a odborných výstupů, vč. sociologického průzkumu, poradci a konzultanti.
Výsledek
Kauza ano
Dopad na žp pozitivní
Dopad na místní komunitu velmi pozitivní
Kontakt
[Botanická zahrada Tábor]

Vymezení tématu/problému[editovat | editovat zdroj]

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století propojovala dvě ulice v centru Tábora provizorní panelová silnice, která rozdělila táborskou botanickou zahradu, vybudovanou již v roce 1866 na dvě části. Po listopadové revoluci 1989 byla silnice po masivní petiční akci odstraněna a zahrada opět spojena. V roce 1992 však Zastupitelstvo města Tábora schválilo územní plán, v němž se komunikace přes botanickou zahradu opět objevuje, aniž by o tom důkladně informovalo veřejnost.

Občané nespokojení s plánem opětovaného vybudování silnice přes botanickou zahradu, navíc tentokráte v trvalé (nikoliv provizorní) podobě prodloužené kolem přehradní nádrže Jordán, si položili otázku, jak mohou realizaci této stavby zabránit. Po (dílčím způsobem úspěšném) využití standardních „aktivistických“ prostředků (petice, mediální kampaň, sociologický průzkum) se rozhodli věc definitivně posunout využitím institutu místního referenda. Šlo o první aplikaci tohoto institutu v ČR na jiný problém, než slučování či rozdělování obcí.

Hlavní události a současný stav "řešení" problému[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 schválilo Zastupitelstvo města Tábora nový územní plán, v jehož závazné části se objevila nová komunikace přes botanickou zahradu. Na rozdíl od provizorní panelové, která protínala botanickou zahradu 15 let (1975–1990), měla být nová silnice trvalou záležitostí.

Reakcí na plán výstavby silnice a bouřlivých diskusí, které kolem něj probíhaly, byla vlna občanské aktivity. V roce 1996 vzniklo občanské sdružení s názvem Sdružení pro ochranu botanické zahrady v Táboře. To se postavilo do čela snah zabránit plánované silnici. Jeho cílem bylo přesvědčit městské zastupitelstvo, aby přestalo připravovat výstavbu silnice přes botanickou zahradu (připravovaly se již podklady pro územní řízení) a vyjmulo ji svým usnesením z územního plánu.

Přestože se pod petici podporující tyto požadavky podepsalo téměř osm tisíc lidí a přestože sdružení zadalo zpracování reprezentativního dotazníkového šetření, z něhož vyplynulo, že téměř 80 % občanů Tábora s výstavbou této silnice nesouhlasí, nenašla se potřebná většina zastupitelů, která by se vyslovila proti silnici. Zároveň však zastupitelstvo nemohlo ignorovat veřejné mínění a proto rozhodlo odložit uvažovanou výstavbu silnice o dva roky s tím, že se pokusí hledat jiné, alternativní řešení.

Skutečné řešení problému se tak odsunulo. V průběhu následujících let se ukázalo, že ve vedení města neexistuje vůle přiklonit se otevřeně na jednu či druhou stranu. Ještě v průběhu roku 1999 o věci několikrát jednalo městské zastupitelstvo, avšak bezvýsledně. Nikdo neměl odvahu pustit se do tak ožehavého problému. Protože se však v průběhu roku 1999 začala intenzivně připravovat výstavba místní komunikace po nábřeží Jordánu, která měla úzce souviset s komunikací přes botanickou zahradu, vzrostla potřeba jasného a autoritativního rozhodnutí problému.

Jednou z možností, jak tuto patovou situaci vyřešit, se jevil institut místního referenda, a to zejména proto, že přenáší rozhodovací pravomoc ze zastupitelských orgánů města na samotné občany. Myšlenku na uspořádání místního referenda přijalo koncem roku 1999 za svou i Sdružení pro ochranu botanické zahrady v Táboře. Idea referenda inspirovala i další obyvatele Tábora stojící doposud mimo ekologické organizace, kteří se chtěli aktivně zapojit do jeho příprav. Vystupovat na platformě pouze jednoho sdružení se ukázalo jako nedostačující a proto byla založena neformální občanská iniciativa s názvem “Občané pro referendum”. Na její činnosti se vedle již zavedených neziskových organizací podíleli někteří členové městského zastupitelstva, zástupci středních škol, kterých se stavba silnic měla dotknout (Gymnázium Pierra de Coubertina, Vyšší odborná škola a Střední zemědělská škola Tábor) a další jednotlivci. V průběhu jara 2000 se z Občanů pro referendum stal efektivně fungující prvek občanské společnosti, který si dokázal získat respekt táborské veřejnosti.

Stěžejním úkolem bylo správně naformulovat referendovou otázku tak, aby vyhovovala zákonu o místním referendu (na tomto problému už ztroskotalo několik pokusů o uspořádání referenda v jiných místech ČR). Po několika právních rozborech bylo rozhodnuto o referendových otázkách, jejichž znění bylo trochu kostrbaté, ale odpovídalo zákonu:

  1. Souhlasíte s tím, aby město Tábor ze svého programu rozvoje s konečnou platností vyřadilo silnici rozdělující botanickou zahradu?
  2. Souhlasíte s tím, aby město Tábor ze svého programu rozvoje s konečnou platností vyřadilo silnici pod gymnáziem spojující jordánskou hráz a Nedbalovu ulici?

Nezbytnou podmínkou zákona pro vyhlášení referenda bylo předložení listin s podpisy přibližně tří tisíc občanů Tábora starších 18 let. Jen během prvního víkendu se podařilo shromáždit přibližně 500 podpisů. V následujících týdnech mohli občané připojit svůj podpis na archy umístěné na všech táborských poštách a ve vybraných obchodech. Množství podpisů se podařilo získat také díky dvěma mobilním stánkům umístěným na frekventované třídě 9. května a operativně na nejrůznějších místech, kde se shromažďuje větší počet lidí. Dobrovolníci u každého infostánku vysvětlovali občanům důvody pro vyhlášení referenda. Všechny domácnosti obdržely informační materiál s podpisovým archem. Po vyplnění jej občané mohli buď přímo zaslat na adresu Občanů pro referendum, nebo odevzdat na poštách do speciálně připravených schránek označených logem referenda.

Sběr podpisů definitivně skončil 4. července 2000, kdy navrhovatelka podala návrh na konání místního referenda. Protože Občané pro referendum na základě různých signálů očekávali problémy při vyhlašování referenda, přiložili k návrhu vlastní právní analýzu otázek a odborné stanovisko katedry správního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Po podání návrhu čekaly Občany pro referendum první vážné problémy, které konání referenda takřka zabránily. Původcem těchto problémů byla obstrukce ze strany státní správy reprezentované zejména přednostou Okresního úřadu v Táboře. Ještě před podáním návrhu na vyhlášení referenda proběhla výměna názorů mezi Městským úřadem Tábor a Ministerstvem vnitra. Ministerstvo vnitra vydalo stanovisko, v němž zcela nekompetentně konstatovalo nezákonnost referendových otázek. Městská rada referendum dne 31. července 2000 přesto vyhlásila. Přednosta Okresního úřadu v Táboře však výkon tohoto rozhodnutí dne 8. srpna 2000 pozastavil a požádal Radu města Tábora, aby ho na svém zasedání sama zrušila.

Občané pro referendum přistoupili k podání stížnosti na postup Okresního úřadu adresované Ministerstvu vnitra. Zároveň začali zpracovávat stížnost k Ústavnímu soudu ČR. Ke stejnému kroku přistoupilo na návrh Občanů pro referendum i Město Tábor. Celá záležitost však vzala zajímavý obrat, když Ministerstvo vnitra revidovalo svůj postoj k referendu a ve svém stanovisku ze dne 13. září 2000 došlo k závěru, že se vlastně spletlo, když zaměnilo pojem “územní plánování” s pojmem “program rozvoje”. Okresní úřad poté na základě tohoto stanoviska a tlaku veřejného mínění své rozhodnutí (o pozastavení výkonu usnesení Městské rady o vyhlášení referenda) zrušil. Konání referenda v navrženém termínu, tedy s volbami do krajských zastupitelstev, již nic nestálo v cestě.

Po vyhlášení referenda ukončila iniciativa Občané pro referendum svou činnost, neboť se jí podařilo dosáhnout svého záměru – vypsání referenda. K informační kampani před referendem, jejímž cílem bylo dosáhnout toho, aby občané hlasovali proti výstavbě obou silnic, se ekologické organizace sjednotily v neformální koalici s názvem “Město pro lidi”. Její jádro tvořily organizace Ekologický právní servis a Sdružení pro ochranu botanické zahrady. Koalice město pro lidi se vybavila odbornými argumenty ze studií dopravního inženýra Ing. Jana Šatavy a Dipl. Ing. Tomáše Otepky. V průběhu října 2000 se do všech domácností v Táboře distribuoval informační leták, který zval táborské voliče k hlasování v referendu a uváděl základní důvody, proč hlasovat pro vynětí silnic z programu rozvoje. S obdobou tohoto letáku se mohli seznámit i cestující v autobusech MHD. Bylo vyrobeno osm informačních panelů, které byly rozmístěny na nejfrekventovanější místa ve městě. Dále pokračovala intenzivní spolupráce se sdělovacími prostředky.

Klíčovými prvky kampaně koalice se stalo zorganizování veřejné diskuse občanů se zástupci města a zástupci ekologických organizací a vydání informačního materiálu (jakýchsi “předreferendových novin”), který by čtenářům detailně vysvětloval celou problematiku. Veřejná beseda se uskutečnila 1. 11. 2000 a zúčastnilo se jí přibližně 150 obyvatel Tábora. Poslední den kampaně se na nejfrekventovanějším táborském náměstí uskutečnil happening “Asfaltování botanické zahrady”. Tato akce příjemně odlehčila napjaté atmosféře a opětovně upozornila na důsledky realizace plánovaných staveb komunikací. Účastníci “asfaltování” měli za úkol co nejšetrněji projet maketou botanické zahrady a na závěr bylo provedeno její symbolické asfaltování.

Referendum proběhlo v neděli 12. listopadu 2000. Jeho výsledek překvapil i největší optimisty v řadách odpůrců výstavby. Proti silnici přes botanickou zahradu se vyslovilo 78,7 % voličů a proti komunikaci vedoucí pod táborským gymnáziem 77,7 % voličů. Hlasování se zúčastnilo přes 37 % oprávněných voličů, což bylo v té době nejen množství dostačující k tomu, aby byly výsledky referenda platné (nezbytná byla účast alespoň 25 % voličů), ale znamenalo to také o několik procent více, než byla průměrná účast ve volbách do krajského zastupitelstva. Z toho jednoznačně vyplývá, že větší zájem občanů Tábora byl o referendum než o volby do krajského zastupitelstva.

Celý spor o vhodnosti či nevhodnosti výstavby pozemní komunikace protínající botanickou zahradu a pokračující po břehu vodní nádrže Jordán byl (alespoň prozatím) ukončen přijetím nového Územního plánu města Tábora v lednu 2011, v němž se již tato komunikace neobjevuje.

Aktéři – místní hráči[editovat | editovat zdroj]

Aktéry v kauze sporu o zachování celistvosti Botanické zahrady v Táboře byli zejm.:

Proti silnici[editovat | editovat zdroj]

  • aktivní občané a jejich sdružení bojující za zachování celistvosti botanické zahrady sdruženi do neformální občanské iniciativy Občané pro referendum, v jehož rámci se sdružili nejen ekologičtí aktivisté, ale také zástupci středních škol, kterých se stavba silnic měla dotknout (Gymnázium Pierra de Coubertina, Vyšší odborná škola a Střední zemědělská škola Tábor) a další jednotlivci,

Pro výstavbu silnice[editovat | editovat zdroj]

  • představitelé větší části samosprávy a státní správy, kteří chtěli vybudovat nový silniční průtah městem i na úkor ochrany botanické zahrady a zeleně kolem přehradní nádrže Jordán, a bránili uskutečnění místního referenda.

Vymezení vztahů mezi místními hráči a jejich komunikace[editovat | editovat zdroj]

Od počátku kauzy, tedy od poloviny 90. let, probíhala mezi aktivními občany sdruženými zejm. ve Sdružení pro ochranu botanické zahrady na straně jedné a představiteli Města Tábora na straně druhé intenzivní komunikace opakovaně iniciovaná představiteli občanského sdružení. Šlo o komunikaci v zásadě konstruktivní, která se však nevyhnula prvkům konfliktnosti. Probíhala jak osobně, tak mediálně.

S několika zastupiteli, vč. členů městské rady, se však podařilo navázat úzkou spolupráci, část jich referendum pasivně podporovala, část byla proti. Představitelé občanské společnosti zvali všechny zastupitele na osobní jednání, jehož významná část zastupitelů využila. Probíhala také komunikace prostřednictvím médií a na veřejných besedách. Jednalo se o střet dvou odlišných pohledů – zda silnici postavit, či nikoliv.

Role akademické sféry[editovat | editovat zdroj]

Obě strany sporu v celém jeho průběhu využívaly autority známých osobností vědeckého života, a to zejm. (ale nikoliv výlučně) těch, kteří působí přímo v regionu.

Vědci nebyli těmi, kdo o výsledku sporu rozhodovali (těmi byli občané v místním referendu, potažmo politici v orgánech města). Plnili však roli:

  • autorit při veřejných besedách a mediální kampani,
  • zdrojů informací a autorů rozborů a odborných výstupů, vč. sociologického průzkumu,
  • poradců a konzultantů.

Co do celostátně známých vědeckých osobností místní referendum podpořil např. profesor filozofie působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Erazim Kohák. Co do regionálních odborných kapacit šlo např. o dopravní odborníky Ing. Jana Šatavu či Dipl. Ing. Tomáše Otepku. Právní argumentaci zpracovávali mj. pedagogové Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Kauza skončila úspěchem občanských aktivistů, když se v místním referendu v roce 2000 postavilo proti silnici přes botanickou zahradu 78,7 % voličů a proti komunikaci vedoucí pod táborským gymnáziem 77,7 % voličů. Hlasování se dne 12. listopadu 2000 zúčastnilo přes 37 % oprávněných voličů, což bylo v té době nejen množství dostačující k tomu, aby byly výsledky referenda platné.

Kauza zahrnovala všechny prvky trvalé udržitelnosti, a to takto:

Environmentální
  • byla zachována celistvost botanické zahrady,
  • podařilo se zabránit zprůjezdnění jordánského nábřeží,
  • bylo jasně konstatováno, že město nemá dostatečnou dopravní politiku a zároveň byly z prostředků nadací vypracovány alternativní dopravní studie zaměřené na trvale udržitelné řešení dopravy v centru Tábora.
Ekonomické
  • podařilo se ušetřit množství prostředků, které by se s určitostí použily na neefektivní řešení těchto problémů.
Sociální
  • zdařilé zapojení prvku přímé demokracie do rozhodování o věcech veřejných na lokální úrovni,
  • vytvoření občanské koalice aliance zahrnující aktivní jednotlivce a občanská sdružení (Ekologický právní servis, Sdružení pro ochranu botanické zahrady, Společnost pro trvale udržitelný život, Hnutí DUHA Tábor).