Regionální nerovnosti v Česku: Porovnání verzí

{{Upravit}}Obdobně jako v mnoha dalších státech, existují v Česku regionální nerovnosti v mnoha ohledech lidského života. Lze dokonce říci, že vzhledem k velikosti země a jejímu homogennímu složení, jsou tyto regionální nerovnosti poměrně velké. Toto heslo nabízí shrnutí vybraných regionálních nerovností v Česku, které jsou představeny především podle [https://cs.wikipedia.org/wiki/Kraje_v_%C4%8Cesku krajů], v některých případech i s ohledem na rozdíl měst a venkova.  

V roce 2019 byla hrubá mediánová měsíční mzda v Česku 30 158 Kč, plat 36 433 Kč (zjednodušeně řečeno je plat vyplácen ve státní sféře a veřejné správě, mzda v nestátním sektoru)  (<nowiki>https://app.powerbi.com/view?r=eyJrIjoiZjNlMDY4MjctOWY4ZS00OTk1LWE5OTktYjgwZDYxYzk5YjI1IiwidCI6ImM5ZmU1YTU4LTE0OTQtNDU3Zi04ZTQ2LTE1Njg5OTkzZmExZCIsImMiOjh9</nowiki>). Mediánový plat se ve všech krajích pohyboval v rozmezí 34 230 Kč (Zlínsky a Pardubický kraj) až 36 794 Kč (Plzeňský kraj). Zásadně vyšší platy byly pouze v Praze (42 530 Kč). S výjimkou Prahy nejsou rozdíly v  platech mezi kraji příliš velké. V mzdové (převážně soukromé) sféře jsou rozdíly o něco vyšší. Nejnižší mzdy byly v Karlovarském kraji (27 379 Kč), nejvyšší mimo Prahu pak 31 950 Kč ve Středočeském kraji. V Praze byly mediánové mzdy 36 054 Kč. Z těchto dat vyplývá, že příjmy ve státní a veřejné sféře byly vyšší než v mzdové. Průměrné příjmy jsou o něco vyšší, ale mediánová hodnota lépe vypovídá o stavu ve společnosti. Zatímco na průměrné příjmy nedosáhnou cca 2/3 zaměstnanců, mediánový nebo vyšší příjem má přesně 50 % z nich.

Zajímavým příspěvkem do diskuze o mzdách je koncept důstojné mzdy (<nowiki>https://www.dustojnamzda.cz/</nowiki>). Ta je definována jako ''„…odměna za práci za běžnou pracovní dobu, která pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard''.“ Její hodnota 32 438 Kč, v Praze dokonce 37 987 Kč, což zohledňuje především výrazně vyšší náklady na bydlení. V mzdové sféře tak mediánová mzda nedosahuje v žádném kraji důstojné mzdy, naopak v platové ano.

Jelikož část příjmů domácností nepochází z mezd, ale z důchodů či dalších sociálních plateb a jiných příjmů, je užitečné se zaměřit na míru čistého disponibilního důchodu, tedy průměrných čistých finančních příjmů na jednoho člena domácnosti. V roce 2019 se pohyboval v rozpětí od 17 997 Kč měsíčně v Ústeckém kraji do 21 545 Kč v kraji Středočeském. Výjimku z tohoto rozpětí tvořila opět Praha s 27 079 Kč měsíčně (<nowiki>https://www.czso.cz/documents/10180/127421822/320198193102.xlsx/7c8574ab-11b4-4be7-88bf-caa97039bd00?version=1.1</nowiki>).

V druhé polovině druhé dekády 21. století byla nezaměstnanost v Česku nízká, např. v roce 2019 se pohybovala v rozmezí od 1,9 % (Praha) po 4,4 % (Moravskoslezský kraj). V reakci na pandemii covid-19, hospodářský propad a protipandemická opatření nezaměstnanost roste. Aktuálně se pohybuje v rozmezí 3,2 % (Pardubický kraj) až 5,9 % (Karlovarský kraj) (viz Obrázek 2). Je zajímavé, že v Pardubickém kraji stoupla z původních 2,2 % pouze o 1 %, zatímco v Karlovarském kraji vzrostla z 2,7 % o 2,2 % (<nowiki>https://www.czso.cz/documents/10180/148053668/320198203102.xlsx/287b5d2d-b4b7-4237-a424-d0fd4b65194b?version=1.1</nowiki>).

Dojížďka za prací ovlivněna nabídkou práce a jejím ohodnocením na jedné straně a vzdáleností a možnostmi dopravy na straně druhé. Výzkum Erlebach a kol. (2019) na datech Českého statistického úřadu z roku 2011 ukazuje intenzitu dojížďky za prací v Česku a socio-ekonomicky definované periferie. Krajská města tvoří regionální centra, do kterých se dojíždí z okolí. Periferní obce se vyskytují velmi často právě na hranici krajů. Obrázek 3 dobře ilustruje dojížďku (i centralizovanou orientaci dopravní sítě) v rámci Čech do Prahy. Naproti tomu jsou vazby mezi moravskými centry intenzivnější a celkově je Morava spíš polycentrická. V Čechách jsou zajímavým úkazem Karlov Vary, které jsou minimálně napojeny dojížďkou na další regionální centra a zároveň takřka nejsou centrem dojížďky za prací z jihu a západu (částečně kvůli vojenskému újezdu na západ od města).

Zásadním problémem Česka jsou exekuce, jejichž rozložení v rámci republiky je velmi nerovnoměrné. V roce 2019 bylo v exekuci průměrně 8,7 % občanů (tj. 775 tisíc). Nejmenší počty byly v krajích Vysočina (5,1 %) a ve Zlínském (5,3 %). Naopak nejvyšší v Ústeckém (16,7 %) a Karlovarském (16,3 %). Největší procento lidí v exekuci bylo v okresu Most (19,9 %) (viz Obr. 4). Mimo Ústecký a Karlovarský kraj jsou časté exekuce v periferních okresech, jako například Český Krumlov, Bruntál, Jeseník, ale také Ostrava-město nebo Karviná. Od roku 2017 dochází k poklesu množství exekucí (<nowiki>http://mapaexekuci.cz/</nowiki>).

''Příčinné vztahy vedou zřejmě oběma směry. Obce trpí sociálními problémy proto, že v nich bydlí nižší a chudší sociální třídy. Zároveň ale rizikové prostředí snižuje šance lidí posunout se do vyšších pater společnosti, a naopak zvyšuje riziko propadnutí níž.“'' (<nowiki>https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ceska-spolecnost-vyzkum-tridy-kalkulacka_1909171000_zlo</nowiki>)

Data ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, která jsou vzhledem k výrazně rostoucímu vzdělání již trochu zastaralá, ukazují velmi stabilní rozložení středního vzdělání mezi kraji. Vyučených je v jednotlivých krajích 32–37 % obyvatel (s výjimkou Prahy, kde jde pouze o 20 %), SŠ s maturitou má 26–30 % obyvatel. Větší rozdíly lze pozorovat u základního vzdělání (od 10 % v Praze po 22 % v Karlovarském a Ústeckém kraji) (viz Obr. 6) a vysokoškolského vzdělání (7 % v Karlovarském kraji, většina krajů mezi 9 a 11 % a 24 % v Praze). S rostoucím počtem obyvatel obce klesá podíl obyvatel bez vzdělání a vyučených a naopak roste podíl obyvatel s úplným středním vzděláním a vysokou školou (<nowiki>https://www.czso.cz/documents/10180/20536250/17023214a04.pdf/e4fe0c99-0c5a-49ee-8d54-cbda60892f1e?version=1.1</nowiki>).

Na vztah mezi sociálními problémy, bytovou nouzí a exekucemi upozornil výzkum z roku 2019. V periferních regionech (včetně vnitřních periferií) častěji žijí děti v rodinách v bytové nouzi nebo v exekucích a je v nich vyšší výskyt předčasně ukončených povinných školních docházek, více zameškaných hodin na žáka a vyšší podíl neprospívajících žáků. V některých regionech Ústeckého a Karlovarského kraje vzrostl počet dětí, které předčasně ukončily základní školní docházku z 9 % v roce 2013 na 15 % v roce 2017. V těchto regionech je také vysoký podíl dětí, které nemají žádné střední vzdělání (15–20 %) (<nowiki>https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/mapa-data-skolstvi-regiony-exekuce-bytova-nouze-ubytovny-zakladni-skoly-daniel_1911270600_nkr</nowiki>).

Některé problémy [[:Kategorie:Ukazatele stavu prostředí|životního prostředí]] jsou ze své podstaty globální (například změna klimatu, i když i ta má regionálně odlišné příčiny a dopady), jiné se projevují lokálně velmi odlišně. Typickým příkladem je znečištění ovzduší. Zatímco ve velkých městech je zásadním znečišťovatelem automobilová doprava, v průmyslových oblastech továrny a další provozy, v menších sídlech se často jedná o lokální topeniště v rodinných domech. Imisní limity jsou překračovány nejvíce v Moravskoslezském kraji (viz Obr. 7). Naopak jih a jihozápad Čech jsou oblasti s nejmenšími problémy s kvalitou ovzduší (<nowiki>https://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/19groc/gr19cz/Obsah_CZ.html</nowiki>).

[[Regionální rozvoj]]

 

[[Strategie regionálního rozvoje České republiky 2021+]]

==Literatura==

==Externí odkazy==