Frankofonie: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Nová stránka: Fran­couzský „Commonwealth“ se nazývá La Francophonie. Frankofonie byla založena v roce 1970 a dnes, podle oficiálních údajů, sdružuje 53 států a 10 pozorovatelů (je...)
 
Řádek 2: Řádek 2:
  
 
Na rozdíl od Commonwealthu se Frankofonie orientuje na rozvíjení kontaktů v rámci dvou os: politické akce a kulturní a ekonomické kooperace. Co se politické akce týče, tak se Francie snaží, aby se tato v podstatě shodovala s linií francouzské zahraniční politiky. Tato koncepce se však vyznačuje velkými výkyvy a to navzdory tomu, že si Francie v řadě svých bývalých kolonií stále udržuje mnohem silnější politický, ale i vojenský vliv, než například Británie. Hlavní náplní činnosti Frankofonie proto zůstává multilaterální spolu­práce francouzsky mluvících států a oblastí na poli vzdělávání, kultury, vědy a výzkumu.
 
Na rozdíl od Commonwealthu se Frankofonie orientuje na rozvíjení kontaktů v rámci dvou os: politické akce a kulturní a ekonomické kooperace. Co se politické akce týče, tak se Francie snaží, aby se tato v podstatě shodovala s linií francouzské zahraniční politiky. Tato koncepce se však vyznačuje velkými výkyvy a to navzdory tomu, že si Francie v řadě svých bývalých kolonií stále udržuje mnohem silnější politický, ale i vojenský vliv, než například Británie. Hlavní náplní činnosti Frankofonie proto zůstává multilaterální spolu­práce francouzsky mluvících států a oblastí na poli vzdělávání, kultury, vědy a výzkumu.
 +
 +
== Zdroje ==
 +
 +
Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) ''Globalizace a globální problémy.'' Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 74. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.
 +
 +
{{licence cc|Romancov, Michael}}
 +
 +
[[kategorie:globalizace]]

Verze z 12. 2. 2008, 11:40

Fran­couzský „Commonwealth“ se nazývá La Francophonie. Frankofonie byla založena v roce 1970 a dnes, podle oficiálních údajů, sdružuje 53 států a 10 pozorovatelů (jedním z nich je i Česká republika). Tyto počty je třeba brát se značnou rezervou, neboť například Belgie je zastoupena dvakrát: jednou jako stát, jednou jako tzv. francouzské jazykové společenství (po federalizaci v roce 1993 se Belgie, mimo jiné, dělí i na tři jazyková společenství), to samé pak platí pro Kanadu, která je zastoupena hned třikrát: jako stát, a samostatně pak provincie Quebec a New Brunswick. Za tímto velmi kreativním přístupem při vykazování členské základny je především nutno vidět zoufalou snahu Francie udržet se v postavení globálně respektované mocnosti.

Na rozdíl od Commonwealthu se Frankofonie orientuje na rozvíjení kontaktů v rámci dvou os: politické akce a kulturní a ekonomické kooperace. Co se politické akce týče, tak se Francie snaží, aby se tato v podstatě shodovala s linií francouzské zahraniční politiky. Tato koncepce se však vyznačuje velkými výkyvy a to navzdory tomu, že si Francie v řadě svých bývalých kolonií stále udržuje mnohem silnější politický, ale i vojenský vliv, než například Británie. Hlavní náplní činnosti Frankofonie proto zůstává multilaterální spolu­práce francouzsky mluvících států a oblastí na poli vzdělávání, kultury, vědy a výzkumu.

Zdroje

Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 74. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.