Ekonomické nástroje: Porovnání verzí

Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních jsou upraveny ve vodním zákoně č. 254/2001 Sb. Poplatek se platí paušálně a představuje 3 500 Kč ročně za vypouštění odpadních vod domácnostmi. Povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních vydává vodoprávní úřad, který příslušné obci poskytuje podklady. Poplatek je placen obci daného katastrálního území, kde dochází k vypouštění odpadních vod. Poplatky jsou stanoveny obcí, která postupuje podle správního řádu. Postup při vymáhání a vybírání poplatků je veden podle právních předpisů, které upravují správu daní a poplatků.<ref name="CENIA" />

Příjemcem poplatků je obec, v jejímž katastrálním území se skládka nachází a [[Státní fond životního prostředí]]. V případě ukládání odpadů na skládky obcí, pak tato obec neplatí základní složku poplatku. Kontrolu placení poplatků má v kompetenci příslušná obec a krajský úřad. Příslušná obec vybírá základní složku poplatku. Pokud se skládka nachází na území více obcí, je základní složka poplatku rozdělena daným obcím podle velikosti skládky na jejich území. Výše sazby základní složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 500 Kč za 1 tunu komunálního a ostatního odpadu a 1 700 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Riziková složka poplatku směřuje do [[Státní fond životního prostředí|Státního fondu životního prostředí]]. Výše sazby rizikové složky poplatku je od roku 2009 stanovena na 4 500 Kč za 1 tunu nebezpečného odpadu. Tyto poplatky jsou na rozdíl od ostatních poplatků fixně dané, vždy v rozmezí 2-3 let a jejich výše stále roste.<ref name="CENIA" />

=== Poplatky za využívání přírodních zdrojů<ref name="CENIA" /> ===

Sankční platby jsou použity, pokud někdo nedodržuje zákony na ochranu životního prostředí. Sankční platby se uvalují ve formě pokuty a nedají se odpočítat z daňového základu. Veškeré postihy a sankce v případě nedodržení určitých pravidel jsou určeny v zákonech týkajících se ochrany životního prostředí.<ref name="Vosátka Jakub" />

Za [[daňové zvýhodnění]] se považuje snížená sazba u daně z přidané hodnoty na určité výrobky ekologického charakteru. Můžeme mluvit o úlevě od daně z příjmu u organizací, které se zabývají provozem vodních a větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, výrobou [[w:cs:bioplyn|bioplynu]], elektřiny, tepla, či [[w:cs:biomasa|biomasy]]. O daňovém zvýhodnění se mluví ve smyslu [http://ekonomika.idnes.cz/rok-2010-benzin-podrazi-dvakrat-po-sobe-dsk-/ekonomika.asp?c=A091118_203456_ekonomika_mmb  snížené sazby spotřební daně u pohonných hmot], jako je [[w:cs:bionafta|bionafta]], či [[w:cs:bioplyn|bioplyn]]. <ref name="Vosátka Jakub" />

Depozitně refundační systém se vztahuje na výrobky, u kterých je možnost, že se stanou nebezpečným opadem. Týkají se především obalů a některých odpadů. Jejich cílem je recyklace výrobků, jejich opětovné využití nebo snaha o minimalizaci odpadů. Jedná se například o pneumatiky, motorové oleje, nebo akumulátory. Dále se vztahuje na výrobky, kde je možnost jejich opakovaného použití. Jako příkladem jsou vratné láhve a některé umělé hmoty. Pomocí tohoto systému je spotřebitel stimulován k opětovnému vrácení zakoupených výrobků.<ref name="Vosátka Jakub" />

Při zakoupení zboží se platí záloha, která se při vrácení zboží vrací zpět. Lidé díky tomuto systému mají záruku, že se jim zakoupené výrobky vrátí zpět formou peněz, které do nich vložili. Zálohový systém se vztahuje na skleněné láhve, některé vybrané láhve a umělé hmoty. Spotřebitel má tedy jistotu jejich opětovného vrácení a také jejich opětovného využití.<ref name="Vosátka Jakub" />