Ekologické daně, daňové diferenciace, výjimky a úlevy v dopravě
Z příkladů zavedených v praxi lze uvést
- rozdílné sazby spotřební daně na naftu a bionaftu (v České republice byla do konce roku 2006 biologická složka bionafty osvobozena od spotřební daně z paliv) nebo
- diferenciace sazeb daně z vozidla (u nás silniční daň) dle váhy a spotřeby vozidla, příp. množství produkovaných emisí.
Některé z daňových diferenciací však mohou být naopak environmentálně nepříznivé, například nižší sazba spotřební daně na motorovou naftu oproti benzínu, přestože je u stávajícího vozového parku ze spalování nafty emitováno více emisí poškozujících zdraví a životní prostředí přepočteno na 1 litr paliva (Foltýnová et al. 2003).
Většina států EU pomocí daňových diferenciací zvýhodňuje železniční dopravu nebo veřejnou silniční dopravu.
- Island zavedl diferenciované dovozní poplatky na vozidla, přičemž zvýhodnil automobily menší a více palivově efektivnější.
- Mexiko zase snížilo sazbu prodejní daně na nová vozidla a zvýšilo poplatky za stará („špinavější“) vozidla s cílem snížit emise.
- V Latinské Americe jsou zase běžné dotované příspěvky a daňové úlevy na environmentálně příznivé investice.
- Například v Argentině se od roku 1945 snaží daňovou výjimkou povzbudit používání vozidel na zemní plyn.
Odkazy
Související stránky
- Ekologické daně, daňové diferenciace, výjimky a úlevy
- Problémy spojené se zaváděním ekologických daní