Biodiverzita: Porovnání verzí

[[Image:Blue Linckia Starfish.JPG|thumb|275px|Biodiverzita korálových útesů]]

[[Biodiverzita]], tedy biologická rozmanitost, znamená variabilitu všech žijících organismů; zahrnuje diverzitu v rámci druhů, mezi druhy i diverzitu [[ekosystém|ekosystémů]]. Je popsána jako rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích<ref>Průvodce k Úmluvě o biodiverzitě GLOWKA et al. 1994)</ref>. Přitom nejde o pouhý součet všech genů, druhů a ekosystémů, ale spíše o variabilitu uvnitř a mezi nimi. Proto je biodiverzita v tomto pojetí považována za vlastnost života.

Biodiverzita není totožná s druhovým bohatstvím (výčet druhů), nýbrž je pojmem mnohem širším a komplexnějším. Na druhou stranu ji však nelze zcela ztotožnit s celým předmětem zájmu současné ochrany přírody. Biologická rozmanitost končí de facto na úrovni ekosystémů, nedotýká se tedy bezprostředně [[krajina|krajiny]], [[krajinný ráz|krajinného rázu]] apod. Také geologická a geomorfologická diverzita, souhrnně tzv. [[geodiverzita]], přesahuje rámec pojmu biologická rozmanitost. V poslední době se tak objevují nové pojmy ''geobiodiverzita'' a ''krajinná diverzita''<ref>Velmi podrobně viz [http://botany.natur.cuni.cz/cz/studium/bioochrana.rtf Härtel, H., 2003]</ref>

*kosmologické podmínky (stálý zářivý výkon [[w:Slunce|Slunce]], stálá oběžná dráha Země),

*výskyt tekuté vody zejména v oceánech,

*před účinky elektricky nabitých částic kosmického záření a zejména tzv. slunečního větru je povrch Země chráněn [[w:Magnetické pole Země|geomagnetickým polem]], které má charakter dipólu s magnetickou osou mírně skloněnou k ose rotace,

*[[w:ozonová vrstva|ozonová vrstva]] brání přístupu život nebezpečnému ultrafialovému záření Slunce až na zemský povrch. Existence ozonové vrstvy úzce souvisí s výskytem kyslíku v zemské atmosféře. Ještě před 700 miliony let bylo kyslíku v zemské atmosféře tak málo, že ozonová vrstva neměla z čeho vznikat. V době, kdy ozonová vrstva neexistovala, byl život na Zemi omezen na hlubší pásma v mořích a jezerech (voda totiž ultrafialové záření vydatně pohlcuje),

*dosud nejdelší homeostatický cyklus na Zemi objevili geologové teprve nedávno. Růst zastoupení [[w:oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v atmosféře znamená zvýšení velikosti [[skleníkový jev|skleníkového efektu]], a tedy celkové oteplení Země. Tím se zvyšuje výpar vody z řek, jezer a především oceánů, což má za následek mocnější dešťové srážky. Vodní kapičky vymývají oxid uhličitý z atmosféry, a ten je na povrchu oceánů dychtivě pohlcován [[w:plankton|planktonem]], který jej včleňuje do svých organismů. Když plankton hyne, padají jeho ostatky na oceánské dno, kde se oxid uhličitý zabuduje do [[w:vápenec|vápence]] (CaCO₃). Vlivem podsouvání [[w:tektonická deska|litosférických desek]] se vápenec dostává skluzem přes [[w:zemská kůra|zemskou kůru]] do vnějšího pláště až do hloubek, kde se taví magmatickým ohřevem. Prostřednictvím sopek se takto znovu uvolněný oxid uhličitý dostává zpět do zemské atmosféry a tak opět ovlivňuje velikost skleníkového efektu. Celý cyklus trvá zhruba půl miliardy let<ref>Grygar J. (2004): Kosmické katastrofy. Stabilita životního prostředí na Zemi. Přednáška proslovená v cyklu "Otázky a názory" dne 6. prosince 1994 na ČVUT v Praze. In: Věda a víra,  ALDEBARAN, ISBN 80-903117-2-5.

Organismy aktivně pomáhají vytvářet stabilní podmínek pro svůj život (pozitivní zpětná vazba). Celoplanetární regulace je tak dosaženo srůstáním živé a neživé složky do jediného systému. Druhy a jejich prostředí se vyvíjejí ve vzájemné interakci; evoluce organismů je propojena s evolucí prostředí. Taková autoregulace života a prostředí Země vede k vytváření vědeckých teorií o živé planetě Zemi - vycházející z tzv. [[Hypotéza Gaia|hypotézy Gaia]].

Biodiverzita neboli biologická rozmanitost má tendenci se v průběhu evoluce zvyšovat. K jejímu poklesu dochází v důsledku určitých katastrof, nebo například i zásahem člověka.

Zabránit úbytku biologických druhů lze obtížně, snahy by však měly směřovat k omezení zásahů člověka do přirozeného prostředí. Druhům, které o své prostředí přišly, by se mělo poskytovat náhradní útočiště.

*[[Život]]

*[[Vývoj a vymírání druhů]]

*[[Domorodci a zachování biodiverzity]]

*{{citace monografie | jméno = Jan | příjmení = Jeník | odkaz na autora = w:Jan Jeník| místo = Praha | titul = Ekosystémy | vydavatel = Přírodovědecká fakulta UK |  poznámka = skripta | rok = 1998}}

*{{Citace periodika

}}

*{{citace elektronického periodika | příjmení = Koshland Jr. | jméno = D. E. | titul = The seven pillars of life | periodikum = Science | url = http://www.sciencemag.org/cgi/content/full/295/5563/2215 | datum vydání = 2002-3-22 | ročník = 295 | číslo = 5563 | strany = 2215-2216}}

*Schreiber, V. (2002): [http://akademon.cz/source/pil.htm#po Sedm pilířů života].

*[[Ekologie]]

*[[Ekosystém]]

*[[Evoluce]]

  | titul =  

  | periodikum = Animal biodiversity and conservation  

| jazyk = en

}}

[[Kategorie:Ekologie]]

[[Kategorie:Přírodní rizika]]

[[Kategorie:Dopady na ekosystémy]]

{{jdl}}