Autarkie (Soběstačnost): Porovnání verzí

Přidáno 336 bajtů ,  26. 4. 2014
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 5: Řádek 5:
Od počátků [[w:cz: industriální společnost|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách - a objevuje se v různých barvách - politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus|antienvironmentalistů]].
Od počátků [[w:cz: industriální společnost|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách - a objevuje se v různých barvách - politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus|antienvironmentalistů]].


V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden|zahrady Edenu]] či v antice - viz ''Hésiodovo'' období [[w:cz: Zlatý věk|Zlatého věku)]]''.  Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus|totalitarismus]]. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus|romantismu]] a je živý i v dnešní době.
V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden|zahrady Edenu]] či v antice - viz Hésiodovo období [[w:cz: Zlatý věk|Zlatého věku)]]''.  Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, konkrétně [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na feudálním státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus|totalitarismus]]. Na druhé straně důraz, které osvícenství kladlo na racionální poznání a pokrok umožnil vznik [[w:cz: industriální společnost|industriální společnosti]] a odklon od soběstačnosti. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus|romantismu]] a odtud plynule přechází do dnešní doby.


Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').
Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou - či téměř úplnou soběstačnost - velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').


Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o potřebě určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum'').
Diskuze o soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem k problémům spojeným s [[globální změna klimatu|globální změnou klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly - spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí|životního prostředí]] - je důstojným argumentem proti závislosti a nesoběstačnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o potřebě určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura|ekologické architektury]] a stoupající počet [[w:cz: pasivní dům|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností, např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum''). V České republice se problematikou soběstačnosti zabývá sociolog [[w:cz: Jan Keller|Jan Keller]].


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Byrokraté, editor
1 523

editací