Autarkie (Soběstačnost): Porovnání verzí

bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách, před rozvojem obchodu a směny. S kulturním rozmachem - provázaným [[w:cz: dělba práce|dělbou práce]] - a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním, mizela soběstačnost a narůstala závislost a komplexita daných společenství a kulturních systémů. V ranných [[w:cz: městský stát|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích dochází k prvnímu zásadnímu narušení soběstačných společenství.
Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je obtížně proveditelná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na dlouhý život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách, před rozvojem obchodu a směny. S kulturním rozmachem - provázaným [[w:cz: dělba práce|dělbou práce]] - a s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním, mizela soběstačnost a narůstala závislost a komplexita daných společenství a kulturních systémů. V ranných [[w:cz: městský stát|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích dochází k prvnímu zásadnímu narušení soběstačných společenství.


Od počátků [[w:cz: industriální společnost|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách (a objevuje se v různých barvách) politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus|antienvironmentalistů]].
Od počátků [[w:cz: industriální společnost|industriální revoluce]] se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztráty lokální nezávislosti) je patrná na odlišných stranách - a objevuje se v různých barvách - politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne řada [[w:cz: environmentalismu|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus|antienvironmentalistů]].


V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden|zahrady Edenu]] či v antice - viz ''Hésiodovo'' období [[w:cz: Zlatý věk|Zlatého věku)]]''.  Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus|totalitarismus]]. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus|romantismu]] a je živý i v dnešní době.
V této kritice se často reflektuje ideál harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s lokální autarkií. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden|zahrady Edenu]] či v antice - viz ''Hésiodovo'' období [[w:cz: Zlatý věk|Zlatého věku)]]''.  Určitou úlohu v tomto sehrálo i osvícenství, [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus|totalitarismus]]. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus|romantismu]] a je živý i v dnešní době.
Byrokraté, editor
1 523

editací