Kladné a záporné efekty globalizace

Klady globalizace

Mezi klady globalizace se uvádí:

• Růst objemu globálně obchodovatelného zboží.
• Rychlost a komplexnost přímých investičních toků (přímých investic).
• Ekonomický růst původně rozvojových zemí (zejména Jižní Korea, Tchaj-wan, Malajsie, Hongkong), které jsou dnes zeměmi s vyspělými ekonomikami. Globalizace povzbuzuje rozvoj dalších zemí, které se do globalizačních procesů zapojily později a které postupně začínají představovat ekonomické hráče globálního významu (Čína, Brazílie, Indie) ale i země menšího významu (Indonésie, Filipíny, Mexiko).
• Růst spotřeby: v r. 1975, tedy na počátku „historické“ éry globalizace činila spotřeba 12 tisíc miliard, tj. 12 biliónů USD, v r. 1998 to bylo již 24 tisíc miliard, tj. 24 biliónů USD. Jen pro srovnání: v r. 1900 světová spotřeba představovala 1,5 tisíc miliard, tj. 1,5 biliónu USD.
• Vznik poměrně homogenní střední třídy odborných elit v Asii a v Latinské Americe
• V oblasti mocensko-politické organizace vznikají nové útvary nadnárodního charakteru nebo se posiluje význam organizací starších (Evropská unie, NAFTA, ASEAN aj.).
• Vzniká kultura tzv. „druhé moderny“ nebo postmoderny (tzv. „translokální kultura“), která působením masmédií je otevřená navenek, vlivům působícím globálně, na rozdíl od kultury „první moderny“ (národní, národně dostředivé), uzavřené do sebe.

Zápory globalizace:

K záporům globalizace se počítá:

• V ekonomické oblasti je to nekontrolovaný transfer finančního kapitálu, který je několikanásobně vyšší než objem obchodovatelného zboží. To představuje riziko ekonomických kolapsů, k nimž několikrát došlo (Mexiko, jihovýchodní a východní Asie, Brazílie, Argentina).
• Roste nerovnost v přístupu k celkovému společenskému růstu. Získávají pouze ti, kdo mají lepší předpoklady k růstu, zejména díky flexibilnějšímu postoji svých vlád schopných zajistit předpoklady pro vstup zahraničních investorů (rozvíjení infrastruktury, lépe zajištěné právní podmínky ochrany vlastnictví, odstranění korupce, politická stabilita, sociální koherence atd.). Avšak vzhledem k rozdílné úrovni zemí se v těchto souvislostech uplatňuje sociální darwinismus (v rozvojových zemích např. díky nedostatku vzdělání velké části populace, zadlužení atd., v rozvinutý zemích mj. v postavení těch, kdo ztratili práci).
• Třebaže globální spotřeba roste, mimo spotřební explozi zůstává 20 % populace v nejchudších částech světa, tj. asi 1,2 mld. lidí. V některých zemích této kategorie spotřeba dokonce klesá. Kupříkladu průměrná africká domácnost dnes spotřebovává o 20 % méně než před 25 lety. Zatímco v zemích s nejvyššími příjmy se 20 % populace podílí na 86 % celkových soukromých výdajů na spotřebu, naopak v nejchudších se 20 % populace podílí na těchto výdajích pouhým 1,3 %.
• Roste nebo neklesá nezaměstnanost v rozvinutých průmyslových zemích. Příčina tkví v stálých technických inovacích a tedy zvyšování produktivity, ve stále lepších metodách výrobního, obchodního a finančních managementu, v neposlední řadě působí i přesuny výrob a služeb do zemí s různými komparativními výhodami (např. rezervace letenek ze Spojených států a dalších zemí se obstarává v Indii).
• Globalizace oslabuje roli národního státu. Státy, zejména malé a střední a především státy méně rozvinuté, ztrácejí vliv na chod ekonomiky a jsou stále více odkázány na libovůli nadnárodních společností (NNS) a na rozhodování mezinárodních a světových organizací (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace).
• Země s méně přísnými požadavky na ochranu životního prostředí a s významnými zásobami přírodních zdrojů (lesní bohatství, nerostné suroviny, energetické zdroje apod.) jsou cíli aktivit NNS, které těží z komparativních výhod nízkých nákladů na ochranu životního prostředí, z nízkých cen přírodních zdrojů atd., třebaže cena řady nerostných surovin v posledních několika málo letech v důsledku růstu poptávky stoupá.
• Tlak globálních trhů, určovaný praktikami NNS, vede v zemích periferie a semiperiferie k destrukci tradičních zemědělských struktur zemědělské výroby, nahrazuje diverzitu zemědělské produkce monokulturami nebo plodinami využitelnými komerčně. Tyto často rychlé a radikální změny působí na sociální strukturu a soudržnost v zemích s tradičními venkovskými společnostmi. Zvyšuje se závislost těchto zemí na zahraničních trzích.
• Kulturní invaze zprostředkovaná globalizací a jejími nositeli v oblasti informací vede k růstu kulturních antagonismů. Vlivem médií a informačních technologií vzniká ve společnostech technologicky prostředkované „druhé“ prostředí. V důsledku synergického působení globalizačních procesů dochází k prudkým společenským změnám a národní a kulturní společenství jsou vystavována globalizačním kulturním a sociálním šokům.

Vliv na individuální život

• Chybí pocit sounáležitosti.
• Globální svět se prezentuje jako svět člověku cizí, vybízí jej, aby na své bytí, na jeho smysl, zapomněl. Průvodním jevem je to, že se uvolňují stále častěji síly ničivé, agresivita, násilí, teror. V globálním světě je vytvořen širší prostor k uplatnění sil dobra i zla.
• Každé historicky významné období spojené se vznikem velké kultury je obdobím jasného vymezování toho, co je zakázáno, a toho, co je požadováno jako nejvyšší cíl – toto postmoderní kultuře chybí. Hranice a meze jsou nejasné, takže si ani neuvědomíme, že jsou překračovány.
• Člověk zaujetím pro vše, co je nové a mimo něj, zapomíná na sebe, přestává si klást otázku, co je smyslem života. Zapomínání na sebe je doprovázeno překračováním nejrůznějších tabu, v mylné představě heroické vzpoury – ovšem ve skutečnosti se jedná o touhu po uspokojování rozkoše bez omezení.
• Projevují se tendence k vytváření jediného životního stylu, globalizace formuje hodnotové vzorce člověka, unifikuje ho; problémy se řeší dle nabízených vzorců chování, člověk je "vnějšně" orientován.
• Vznikají ale i postoje nonkonformní, které jsou projevem bezradnosti a směřují k destrukci a terorismu.
• Rozvoj masmédií je jedním z projevů globalizace, bez médií se moderní člověk nemůže obejít – možnost svobodné volby je značně omezená. Globalizace je masmediálně prezentovaným procesem.

Problém důvěry a příčiny zájmu o ni:

• Tradiční společenství založeno na vzájemné důvěře se rozpadlo, definitivní konec v epoše globalizace.
• Důsledkem globalizace je na individuální úrovni ztráta "ontologické jistoty" (Giddens) – tedy, že vnější svět je takový, jaký se nám jeví. Tato jistota se zhroutila.
• Globální ekonomika je ve značné míře anonymní, proto nemůže být založena na personální důvěře. To vede také k oslabení národní identity, k oslabení důvěry v dosavadní instituce.
• Globální rizika jsou rizika řádově vyšší než v minulých dobách, což vede k vyšší nejistotě, nedůvěře a existenciálnímu neklidu.

Odkazy

Externí odkazy

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Globalizace na české Wikipedii.

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Globalization na anglické Wikipedii.