Metodologické problémy: Porovnání verzí
(Nová stránka: == Úvod == Pojem „environmentální vzdělání“ je v současné době celosvětově přijatý (a jeho význam je více či méně naplněn obsahem či pouhou politickou vůlí...) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 37: | Řádek 37: | ||
Vamberová, K. (2005): Výchova k udržitelnému způsobu života u dětí na 1. stupni ZŠ. Bakalářská práce FHS UK, Praha. | Vamberová, K. (2005): Výchova k udržitelnému způsobu života u dětí na 1. stupni ZŠ. Bakalářská práce FHS UK, Praha. | ||
[[Kategorie:Vzdělávání]] | |||
{{upravit}} |
Verze z 17. 2. 2008, 21:43
Úvod
Pojem „environmentální vzdělání“ je v současné době celosvětově přijatý (a jeho význam je více či méně naplněn obsahem či pouhou politickou vůlí). Obecně poukazuje vždy k nutnosti obohatit stávající vzdělávací programy o obsahy či přístupy, které dosud chybí. Zavádění environmentálních programů do školního kurikula však v praxi představuje zásadní rozpor s dominující koncepcí a organizací vzdělání i způsobem předávání znalostí, a způsobuje konflikt s běžným přístupem k výuce a učení. Z empirické zkušenosti s takto orientovanou výukou vyplývá, že „... základem (k praktickým aktivitám zaměřené) práce je jinak“ (Vamberová, K., 2005). Obecně je spatřován zásadní rozpor mezi environmentálním vzděláním a tradičním zaměřením školství, které má spíše konzervovat současný sociální řád reprodukcí převládajících norem a hodnot (Stevenson, 1987). Tak vzniká nesoulad v obecných vzdělávacích cílech. Nutnost odvratu od tradičních hodnotových schémat přispívajících k environmentální degradaci podle některých autorů znamená, že je třeba hodnotovou oblast revolučním způsobem transformovat (Tanner, 1974).
Mezi tradičním a environmentálním vzděláním jsou také zásadní rozpory obsahové a metodické. Tradiční pojetí trvá na disciplinárním přístupu a zdůrazňuje abstraktní teoretické problémy. Obecně je osnovami kladen důraz na zpracování rozmanitých informací, vytváření konceptů a zobecnění; učitelé jsou angažováni k předávání existujících znalostí a studenti jsou v pasivní roli příjemce daného vědění. Na druhé straně, pokud je zapotřebí se orientovat více na praktické záležitosti ochrany prostředí, vyvolává to potřebu interdisciplinárního a pružného zkoumání reality. Osnovy a praktické pedagogické přístupy by se tak měly snažit o aktivní zapojení studentů do řešení problémů. Způsob vnímání reality je více „holistický“, metoda práce je kooperativní; studenti jsou aktivními mysliteli a poznání samostatně vytvářejí.
Poslední, z předchozího vyplývající, odlišnost je v předmětové organizaci učiva. Ve vztahu k environmentální problematice to vede k tomu, že bývá začleňována do přírodních věd a teoretická východiska jí často poskytuje ekologie. Témata, která jdou „napříč učivem“, bývají mimo základní vzdělávací standardy, anebo, pokud mají být začleněny, jde o soubor vědomostí „navíc“ – základ nového předmětu. Výše zmíněné rozpory bývají příčinou toho, že klasické přístupy ve vzdělávacích systémech v mnoha ohledech zásadním způsobem brání rozvoji environmentálních programů – a naopak. Cílem však není budovat alternativní vzdělávací kulturu, ale spíše obohatit (všechny) stávající programy o důležitou dimenzi. Proto je třeba zásadní rozpory reflektovat dříve, než jim jsou studenti vystaveni a metodologickým otázkám věnovat pozornost již ve fázi projektování nových koncepcí.
Cíle
- naznačit analytický postoj k různým vzdělávacím strategiím
- zkoumat tradiční vzdělávací cíle v globálních a dlouhodobých souvislostech, z pohledu současných problémů a potřeb společnosti
- vymezit environmentální vzdělávání v jeho odlišnosti od vzdělávání klasického
- propojit pedagogiku zohledňující celostní (holistické) principy se současným filozofickým myšlením
- selektivně vyznačit „slepé cesty“ vedoucí k ideologickým konceptům, radikálním jednostranným přístupům a otevírají možnosti zneužití vzdělání k dílčím politickým cílům
- vytvořit prostor pro inovace ve výuce, které by obohatily obsahovou a metodickou stránku vzdělání a byly v souladu s vývojem vědeckého poznání i způsobu nazírání na (psychologické, sociální, politické) skutečnosti
- položit základy pro odbornou komunikaci o výše zmíněných problémech
Témata
Věrohodnost informačních zdrojů
Výchova jako nástroj ideologického působení
Příklady pro výuku
Čtení z časopisu Bedrník, téma Měnící se vzdělávání pro měnící se svět
Zdroje
Stevenson, R.B. (1987): Schooling and Environmental Education.: Contradiction in Purpose and Practise. In Robottom, I. (ed.) Practise nad Possibility. Geelong, Victoria: Deakin University Press.
Tanner, R.T. (1974): Ecology, Environment and Education. Lincoln, Nebrasca: Professional Educators Publications.
Vamberová, K. (2005): Výchova k udržitelnému způsobu života u dětí na 1. stupni ZŠ. Bakalářská práce FHS UK, Praha.