Metodologické problémy: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
Řádek 1: Řádek 1:
== Úvod ==
== Obecné problémy ==


Pojem „environmentální vzdělání“ je v současné době celosvětově přijatý (a jeho význam je více či méně naplněn obsahem či pouhou politickou vůlí). Obecně poukazuje vždy k nutnosti obohatit stávající vzdělávací programy o obsahy či přístupy, které dosud chybí. Zavádění environmentálních programů do školního kurikula však v praxi představuje zásadní rozpor s dominující koncepcí a organizací vzdělání i způsobem předávání znalostí, a způsobuje konflikt s běžným přístupem k výuce a učení. Z empirické zkušenosti s takto orientovanou výukou vyplývá, že „... základem (k praktickým aktivitám zaměřené) práce je jinak“ (Vamberová, K., 2005). Obecně je spatřován zásadní rozpor mezi environmentálním vzděláním a tradičním zaměřením školství, které má spíše konzervovat současný sociální řád reprodukcí převládajících norem a hodnot (Stevenson, 1987). Tak vzniká nesoulad v obecných vzdělávacích cílech. Nutnost odvratu od tradičních hodnotových schémat přispívajících k environmentální degradaci podle některých autorů znamená, že je třeba hodnotovou oblast revolučním způsobem transformovat (Tanner, 1974).
Pojem „environmentální vzdělání“ poukazuje k nutnosti obohatit stávající vzdělávací programy o nové obsahy či přístupy. Obecně je však spatřován rozpor mezi environmentálním vzděláním a tradičním zaměřením školství, které má spíše konzervovat současný sociální řád reprodukcí převládajících norem a hodnot (Stevenson, 1987) - tak vzniká nesoulad v obecných vzdělávacích cílech. Nutnost odvratu od tradičních hodnotových schémat přispívajících k environmentální degradaci podle některých autorů znamená, že je třeba hodnotovou oblast revolučním způsobem transformovat (Tanner, 1974).


Mezi tradičním a environmentálním vzděláním jsou také zásadní rozpory obsahové a metodické. Tradiční pojetí trvá na disciplinárním přístupu a zdůrazňuje abstraktní teoretické problémy. Obecně je osnovami kladen důraz na zpracování rozmanitých informací, vytváření konceptů a zobecnění; učitelé jsou angažováni k předávání existujících znalostí a studenti jsou v pasivní roli příjemce daného vědění. Na druhé straně, pokud je zapotřebí se orientovat více na praktické záležitosti ochrany prostředí, vyvolává to potřebu interdisciplinárního a pružného zkoumání reality. Osnovy a praktické pedagogické přístupy by se tak měly snažit o aktivní zapojení studentů do řešení problémů. Způsob vnímání reality je více „holistický“, metoda práce je kooperativní; studenti jsou aktivními mysliteli a poznání samostatně vytvářejí.
Environmentální vzdělání přináší inovace obsahové a metodické: v tradičním pojetí je zdůrazňován disciplinární přístupu, a pracuje se s abstraktními teoretickými problémy, klade se důraz na zpracování rozmanitých informací, vytváření konceptů a zobecnění. V takovém pojetí mají učitelé předávat existující znalosti, a studenti jsou tak v pasivní roli příjemce daného vědění. Pokud je na druhé straně zapotřebí se orientovat na praktické záležitosti ochrany prostředí, vyvolává to potřebu interdisciplinárního a pružného zkoumání reality. Osnovy a praktické pedagogické přístupy by se tak měly snažit o aktivní zapojení studentů do řešení problémů. Způsob vnímání reality je více „holistický“, metoda práce je kooperativní; studenti jsou aktivními mysliteli a poznání samostatně vytvářejí.


Poslední, z předchozího vyplývající, odlišnost je v předmětové organizaci učiva. Ve vztahu k environmentální problematice to vede k tomu, že bývá začleňována do přírodních věd a teoretická východiska jí často poskytuje ekologie. Témata, která jdou „napříč učivem“, bývají mimo základní vzdělávací standardy, anebo, pokud mají být začleněny, jde o soubor vědomostí „navíc“ – základ nového předmětu.
Poslední, z předchozího vyplývající, odlišnost je v předmětové organizaci učiva. Ve vztahu k environmentální problematice to vede k tomu, že bývá začleňována do přírodních věd a teoretická východiska jí často poskytuje ekologie. Důležité je začlenit témata, která jdou „napříč učivem“, vytvářet metodiky jejich výuky a evaluace, a zahrnovat je do základních vzdělávacích standardů. Cílem environmentálního vzdělání není budovat alternativní vzdělávací kulturu, ale spíše obohatit (všechny) stávající programy o důležitou dimenzi. Proto je třeba případné metodologické problémy reflektovat dříve, než jim jsou studenti vystaveni a těmto otázkám také věnovat pozornost již ve fázi projektování nových koncepcí.  
Výše zmíněné rozpory bývají příčinou toho, že klasické přístupy ve vzdělávacích systémech v mnoha ohledech zásadním způsobem brání rozvoji environmentálních programů – a naopak. Cílem však není budovat alternativní vzdělávací kulturu, ale spíše obohatit (všechny) stávající programy o důležitou dimenzi. Proto je třeba zásadní rozpory reflektovat dříve, než jim jsou studenti vystaveni a metodologickým otázkám věnovat pozornost již ve fázi projektování nových koncepcí.  


== Cíle ==
== Konkrétní výzvy environmentálního vzdělání ==


*naznačit analytický postoj k různým vzdělávacím strategiím
* naznačit analytický postoj k různým vzdělávacím strategiím
*zkoumat tradiční vzdělávací cíle v globálních a dlouhodobých souvislostech, z pohledu současných problémů a potřeb společnosti
* zkoumat tradiční vzdělávací cíle v globálních, dlouhodobých a environmentálních souvislostech, z pohledu současných problémů a potřeb společnosti
*vymezit environmentální vzdělávání v jeho odlišnosti od vzdělávání klasického
* vymezit environmentální vzdělávání v jeho odlišnosti od vzdělávání klasického - současně je do tohoto saystému integrovat
*propojit pedagogiku zohledňující celostní (holistické) principy se současným filozofickým myšlením
* propojit pedagogiku zohledňující celostní (holistické) principy se současným filozofickým myšlením
*selektivně vyznačit „slepé cesty“ vedoucí k ideologickým konceptům, radikálním jednostranným přístupům a otevírají možnosti zneužití vzdělání k dílčím politickým cílům
* vytvořit prostor pro inovace ve výuce, které by obohatily obsahovou a metodickou stránku vzdělání a byly v souladu s vývojem vědeckého poznání i způsobu nazírání na (psychologické, sociální, politické) skutečnosti
*vytvořit prostor pro inovace ve výuce, které by obohatily obsahovou a metodickou stránku vzdělání a byly v souladu s vývojem vědeckého poznání i způsobu nazírání na (psychologické, sociální, politické) skutečnosti
* položit základy pro odbornou komunikaci o výše zmíněných problémech
*položit základy pro odbornou komunikaci o výše zmíněných problémech


== Témata ==
== Témata ==


[[Role ICT]]
[[Role ICT]]
[[Věrohodnost informačních zdrojů]]
[[Výchova jako nástroj ideologického působení]]


== Příklady pro výuku ==
== Příklady pro výuku ==
Řádek 40: Řádek 34:
[[Kategorie:Vzdělávání]]
[[Kategorie:Vzdělávání]]
{{upravit}}
{{upravit}}
{{licence cc|Dlouhá, Jana}}

Aktuální verze z 1. 12. 2010, 19:43

Obecné problémy[editovat | editovat zdroj]

Pojem „environmentální vzdělání“ poukazuje k nutnosti obohatit stávající vzdělávací programy o nové obsahy či přístupy. Obecně je však spatřován rozpor mezi environmentálním vzděláním a tradičním zaměřením školství, které má spíše konzervovat současný sociální řád reprodukcí převládajících norem a hodnot (Stevenson, 1987) - tak vzniká nesoulad v obecných vzdělávacích cílech. Nutnost odvratu od tradičních hodnotových schémat přispívajících k environmentální degradaci podle některých autorů znamená, že je třeba hodnotovou oblast revolučním způsobem transformovat (Tanner, 1974).

Environmentální vzdělání přináší inovace obsahové a metodické: v tradičním pojetí je zdůrazňován disciplinární přístupu, a pracuje se s abstraktními teoretickými problémy, klade se důraz na zpracování rozmanitých informací, vytváření konceptů a zobecnění. V takovém pojetí mají učitelé předávat existující znalosti, a studenti jsou tak v pasivní roli příjemce daného vědění. Pokud je na druhé straně zapotřebí se orientovat na praktické záležitosti ochrany prostředí, vyvolává to potřebu interdisciplinárního a pružného zkoumání reality. Osnovy a praktické pedagogické přístupy by se tak měly snažit o aktivní zapojení studentů do řešení problémů. Způsob vnímání reality je více „holistický“, metoda práce je kooperativní; studenti jsou aktivními mysliteli a poznání samostatně vytvářejí.

Poslední, z předchozího vyplývající, odlišnost je v předmětové organizaci učiva. Ve vztahu k environmentální problematice to vede k tomu, že bývá začleňována do přírodních věd a teoretická východiska jí často poskytuje ekologie. Důležité je začlenit témata, která jdou „napříč učivem“, vytvářet metodiky jejich výuky a evaluace, a zahrnovat je do základních vzdělávacích standardů. Cílem environmentálního vzdělání není budovat alternativní vzdělávací kulturu, ale spíše obohatit (všechny) stávající programy o důležitou dimenzi. Proto je třeba případné metodologické problémy reflektovat dříve, než jim jsou studenti vystaveni a těmto otázkám také věnovat pozornost již ve fázi projektování nových koncepcí.

Konkrétní výzvy environmentálního vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • naznačit analytický postoj k různým vzdělávacím strategiím
  • zkoumat tradiční vzdělávací cíle v globálních, dlouhodobých a environmentálních souvislostech, z pohledu současných problémů a potřeb společnosti
  • vymezit environmentální vzdělávání v jeho odlišnosti od vzdělávání klasického - současně je do tohoto saystému integrovat
  • propojit pedagogiku zohledňující celostní (holistické) principy se současným filozofickým myšlením
  • vytvořit prostor pro inovace ve výuce, které by obohatily obsahovou a metodickou stránku vzdělání a byly v souladu s vývojem vědeckého poznání i způsobu nazírání na (psychologické, sociální, politické) skutečnosti
  • položit základy pro odbornou komunikaci o výše zmíněných problémech

Témata[editovat | editovat zdroj]

Role ICT

Příklady pro výuku[editovat | editovat zdroj]

Čtení z časopisu Bedrník, téma Měnící se vzdělávání pro měnící se svět

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Stevenson, R.B. (1987): Schooling and Environmental Education.: Contradiction in Purpose and Practise. In Robottom, I. (ed.) Practise nad Possibility. Geelong, Victoria: Deakin University Press.

Tanner, R.T. (1974): Ecology, Environment and Education. Lincoln, Nebrasca: Professional Educators Publications.

Vamberová, K. (2005): Výchova k udržitelnému způsobu života u dětí na 1. stupni ZŠ. Bakalářská práce FHS UK, Praha.