Sulfurikace

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Cyklus síry zahrnuje biologické i chemické děje. Na jeho koloběhu se podílejí organismy, které rozkládají či naopak syntetizují různé sirné sloučeniny, pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a vodě.

Síra v životním prostředí[editovat | editovat zdroj]

V životním prostředí se síra vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO4. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním fosilních paliv se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem.

Koloběh síry[editovat | editovat zdroj]

Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do biomasy, kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá sulfan(sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý - SO2. Po další oxidaci a reakcích v atmosféře, se jako součást srážek, síra dostává zpět do půdy, kde je spolu s ostatními rozpustnými sírany vtažena do koloběhu a stává součástí minerální výživy rostlin. Nebo se z atmosféry dostává až do mořské vody, kde usazuje v podobě sulfidů (sirníků). Zpětně je síra uvolňována do prostředí rozkladem organické hmoty a za anaerobních podmínek je redukována až na sulfan.

Velkým zdorjem síry v podobě SO2 a SO3 v atmosféře je prach z povrchu, ze spalování fosilních paliv a z těžby síry. Tyto sloučeniny se po spadu na zem zapojují zpět do mikrobiálního procesu.


Kolobeh siry schema 01.jpg Zdroj Vydavatelstvi VŠCHT

Síra v atmosféře[editovat | editovat zdroj]

Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteřé zemřeli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.

Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje kyselé deště.

Sirné bakterie[editovat | editovat zdroj]

"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan.Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013

[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm

[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry


Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Životní prostředí a zdraví

Koloběhy

Energetika

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]