Role bioekonomiky v rozvoji venkovských regionů

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vzhledem k tomu, že EU vychází z definice bioekonomiky založené na využití obnovitelných zdrojů s důrazem na udržitelnost a cirkulární ekonomiku, je zemědělství a venkov v přirozeném spojení jak se zdroji, tak s aplikací bioekonomiky v lokálním měřítku.

Bioekonomika jako nový způsob výroby by mohla otevřít novou perspektivu, zejména pro marginální, méně rozvinuté venkovské regiony s rozptýleným osídlením.[1]

Bioekonomika je velmi vhodná pro marginální  venkovské oblasti  především z těchto důvodů:

  • Nové výrobní činnosti, jakou bioekonomika nesporně je, by mohly přilákat nové investory bez ohledu na existující podniky v regionu. Není třeba navazovat na již existující průmysl, protože jde o podnikání zcela nového typu.
  • V ekonomice založené na spotřebě ropy většina venkovských oblastí (zejména zemědělských) využívá více energie, než sama vyprodukuje, a zvyšující se náklady na energii tyto oblasti znevýhodňují. Bioekonomika umožní těmto oblastem vyrábět více z vlastních zdrojů, budou produkovat více energie, než mohou samy spotřebovat. V tomto ohledu mohou venkovské regiony na bioekonomice získat výhodu. V bioekonomice bude ropa (stejně jako uhlí a zemní plyn) nahrazena látkami na bázi biomasy. V bioekonomice budou mít ekonomické problémy zemědělství stejnou váhu jako např. problémy s ropou v ekonomice založené na fosilních palivech.
  • Velkou výhodou by mohl být také oběhový charakter místní ekonomiky, ve které se většina vyráběné energie nebude muset dopravovat tam a zpět. Venkovské regiony ušetří jak náklady na energii, tak náklady na dopravu.[2]

Podpora bioekonomiky ve venkovských regionech na úrovni EU[editovat | editovat zdroj]

Priority rozvoje venkova jsou rozděleny v dokumentech, které se zabývají zemědělskou politikou, do tzv. „oblastí zaměření“. V mnoha oblastech existuje průnik mezi zemědělstvím a bioekonomikou, i když bioekonomika není vždy explicitně zmíněna. Jako příklad může sloužit priorita v oblasti efektivního využívání zdrojů, která zahrnuje „snižování emisí skleníkových plynů a amoniaku ze zemědělství“ a „podpora zachování a sekvestrace uhlíku v zemědělství a lesnictví“.  U požadavku sekvestrace uhlíku je zřejmá spojitost zemědělské politiky s bioekonomikou, která v jedné ze svých výzev řeší právě klimatickou změnu.

„Ekologizace venkova“ je jedním z hlavních témat Evropské sítě pro rozvoj venkova (ENRD) v programovém období 2014–2020. V rámci sítě ENRD existuje tematická skupina (TG), která se ve své činnosti zaměřuje na bioekonomiku. „Mainstreaming the Bioeconomy“ je aktuálním dílčím tématem práce této skupiny. Cílem práce TG je podpořit rozvoj udržitelných hodnotových řetězců  bioekonomiky ve venkovských oblastech s cílem podpořit hospodářský růst a zaměstnanost při zachování fungujících ekosystémů.

Bioekonomika je důležitým tématem, které řeší i Výbor regionů (dále VR) EU. Výbor regionů podporuje názor Komise, že bioekonomika je klíčovým prvkem inteligentního a ekologického růstu a že přispívá k naplnění cílů strategie Evropa 2020.  Komise konstatuje, že biologie a biotechnologie významně přispívají k hlavním politickým cílům EU, pokud jde o zdraví, udržitelný a hospodářský rozvoj a vytváření pracovních míst.  Kladně hodnotí skutečnost, že bioekonomika je spolu s bezpečností potravin a udržitelným zemědělstvím uvedena v seznamu Horizont 2020 jako „společenská výzva“.

Bioekonomika v regionech může mít také podobu cirkulární, oběhové ekonomiky, zejména v případě, když jako vstupní suroviny využívá odpady jako hlavní zdroj. V tomto případě je plně realizována kaskádová forma bioekonomiky. V obnovené strategii EU pro bioekonomiku z podzimu roku 2018 je princip cirkulární formy bioekonomiky již explicitně zmíněn. Cirkulární a lokální bioekonomika jsou příklady souladu s hlavními principy a cíli udržitelného rozvoje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LEHTONEN, Olli; OKKONEN, Lasse. Socio-economic impacts of a local bioenergy-based development strategy – The case of Pielinen Karelia, Finland. Renewable Energy. 2016-01, roč. 85, s. 610–619. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.renene.2015.07.006. (anglicky) 
  2. JOHNSON, Thomas G.; ALTMAN, Ira. Rural development opportunities in the bioeconomy. Biomass and Bioenergy. 2014-04, roč. 63, s. 341–344. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.biombioe.2014.01.028. (anglicky) 


Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.