Pekařství a cukrářství Kodádek

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání



Pekařství a cukrářství Kodádek
Název organizace Pekařství a cukrářství Kodádek, s.r.o.
Typ podnikatelské činnosti Výroba a prodej pečiva. Cukrářská výroba. Nabídka chleba, zákusků i dortů.
Počet zaměstnanců 9
Rok založení 1998
Adresa Mokrého 166, 38901 Vodňany I
Kontakt kodadek@seznam.cz
Další údaje
Název obce/města/regionu Vodňany
Obec s rozšířenou působností Vodňany
Katastrální výměra obce (km2) 36,36


Pekařství a cukrářství Kodádek, s.r.o. je menší společností provozující pekárnu a cukrárnu v Jihočeských Vodňanech. Výroba se zaměřuje jak na pečivo, tak i cukrářskou výrobu v podobě zákusků, a dortů. Majitel společnosti, pan Václav Kodádek, je navíc autorem známého „Vodňanského kapra“ – tedy výrobku, který reprezentuje město Vodňany a který je oceněn jihočeskou regionální značkou.

Východisko pro začátek podnikání[editovat | editovat zdroj]

O směru podnikání pana Kodádka bylo rozhodnuto již při volbě středního studijního zaměření. Pan Kodádek totiž uposlechl rad svého otce a vystudoval Pardubickou potravinářskou školu. Toto zaměření i samotnou školu si do dnešního dne velice chválí a považuje. Odjakživa věděl, že se chce zaměřit na pekařinu a tomuto oboru zůstal věrný po celý život. Nejprve se stal spolumajitelem a zároveň ředitelem jedné z pekáren v jihočeských Strakonicích. Společnost byla nakonec prodána, ale to pana Kodádka nezastavilo od úmyslu v pekařině pokračovat. Využil příležitosti a investoval do původních „pošumavských pekáren“ – kdysi rozsáhlé společnosti, která v té době prodávala jednotlivé pobočky. Tímto způsobem se pan Kodádek dostal ke své Vodňanské provozovně ve které působí dodnes.

Nápad a originalita[editovat | editovat zdroj]

V pekařství pana Kodádka se originalita a úspěch měří v kvalitě výrobků a spokojenosti zákazníků. Zdejší pravidlo zní: „čerstvé chutná“. Originální je i nápad pana Kodádka zavést pojízdnou prodejnu. Reagoval tak na současnou situaci malých obcí, kde jsou stávající prodejny postupně zavírány a obyvatelé jsou odkázáni na nákup ve větších městech. Pojízdná prodejna měla působit na trase, kterou by jeho řidič stejně musel absolvovat při zásobování standardních odběratelů. Pan Kodádek a jeho pekárna, tak zvyšuje služby v obci a jistě pomáhá mnohým obyvatelům, včetně velké skupiny seniorů, kteří nemají možnost cestovat z vesnic do měst. V pojízdné prodejně je v nabídce takřka všechno, co je potřeba k menšímu nákupu – pečivo, limonády, piva, uzeniny, jogurty, apod. S nynějšími třemi linkami rozváží takto pan Kodádek zboží do více jak 15 vesnic. Koncept je stále žádanější a těší se úspěchu. I ekonomicky je tento model pro pana Kodádka výhodný, odpadají totiž náklady na provoz kamenného obchodu a výdělek je srovnatelný s rozvozem zboží pro 3-4 odběratele.

Výrobek "Vodňanský kapr" je vlastně sladký biskupský chlebíček potažený čokoládou a zabalený do reprezentativního obalu. Každý si tak z Vodňan může přivést toho pravého vodňanského kapra a ještě se o něho podělit i s těmi, kdo zrovna neholdují rybímu masu. Tento nápad byl inspirován místní kaplí, kde Mikoláš Aleš v kopuli vyobrazil dva kapry. Málokdo ovšem o těchto kaprech ví. Pan Kodádek tak městu představil nejen nový výrobek, ale zároveň pěknou propagační strategii, kterou nazval „najdi si svého kapra“. Turista, který zavítá do Vodňan, tak může jít pro kapra na místní sádky, do restaurace, do kaple, nebo k panu Kodádkovi do pekařství.

Rizika a pozitivní okamžiky v procesu realizace[editovat | editovat zdroj]

Dle mého názoru je v současnosti opravdu složité získat dobré zaměstnance. Při snižující se nezaměstnanosti je to o to náročnější. Pak se také často potýkám s nepochopením nastavených cen. Lidé nechtějí platit za kvalitu a bohužel nerozumí tomu, že pokud chtějí nešizený výrobek vyrobený z kvalitních surovin, pak se to zákonitě musí odrazit na ceně. Do budoucna mám strach i ze zavedení registračních pokladem a doufám, že na jejich zavedení nedojde. Bude to finančně náročná investice, kterou podnikatel bude muset vynaložit, aby uspokojil úředníka.

Jeden z mých nejpozitivnějších okamžiků během mé podnikatelské éry, patří proměna jedné ze Strakonických cukráren v úpadku na stabilní a prosperující podnik. V té době jsem zavedl výrobu korpusů pro cukráře – korpusy pro věnečky. Byl to výrobek, který se prodával opravdu dobře, a který jsme prodávali ostatním pekařům a cukrářům. V tomto podniku jsem se těšil důvěře lidí, a to mě asi motivovalo nejvíce.

Ekonomická stabilita a předpoklady udržitelnosti[editovat | editovat zdroj]

Podnik pana Kodádka odráží poměry vlivu velkých potravinových řetězců na trh: „Těm není možno s cenami konkurovat. Zákazník je navíc naučen do těchto obchodů jezdit a nakoupit vše na jednom místě a ještě za dobré ceny. Na kvalitu se zatím příliš nehledí. Ještě před několika lety jsme měli 45 odběratelů, v nynější době jich máme zhruba půlku. Snažil jsem se spolupracovat i s velkými potravinovými řetězci, bohužel ale jejich cenová politika není nastavena příznivě pro dodavatele – snižovali ceny na úkor našich výrobních nákladů a navíc po nás chtěli auditovat výrobu a to ke všemu na naše vlastní náklady. Proto spolupráce skončila. Naše výroba tedy každým rokem klesá o 12 %. Krátím zaměstnance. Pohrával jsem si i s myšlenkou vše prodat. Vybraná realitní kancelář celou společnost – se strojním vybavení, budovami, zaměstnanci – nabízela za 3,8 mil.Kč. Za rok ji nikdo nekoupil, nikdo to nechtěl. Odhadní cena je přitom 7 mil. Kč. Rozhodl jsem se ale v pekařině pokračovat. Nedělám to ani kvůli rodině, vím, že děti moji práci dělat nebudou. Myslím, že mě nejvíc motivuje ta tradice pekařství ve Vodňanech a lidé, kteří pro mě pracují. Cítím se za tyto dvě věci opravdu zodpovědný.

Vztah podnikatele k okolnímu prostředí[editovat | editovat zdroj]

V dnešní době už mám pocit, že se situace na venkově zlepšuje. Když projíždím vesnicemi, tak si uvědomuji, jak je to u nás krásné. Prostranství obcí jsou většinou opravené, kapličky jsou funkční a domy mají nové fasády. Říkám si, co nám tady chybí? Konzumní člověk, to možná ale vidí jinak. Nestačí mu jen příroda, ale potřebuje jít do divadla, do kina, chce se bavit. Chce mít přístup ke zboží, které je v televizi nabízeno. Rozvoj venkova by nejspíš podpořil nový životní styl.

Doporučení a inspirace[editovat | editovat zdroj]

Pekařina musí být srdcová záležitost. Myslím, si že řemesla mají potenciál a že nám bude v budoucnu lépe. Podnikat v pekařství ovšem je dřina a do toho s tím musíte jít.

Doporučení pro venkov: Dle pana Kodádka venkovu chybí základní občanská vybavenost, která brání venkovu jeho rozvoji: „Lidé by měli mít možnost si na vesnici dojít něco koupit, nebo se někam dopravit i bez nutnosti vlastnit auto. Měla by jim být poskytnuta lékařská péče a možnost vyřídit si základní administrativu v místě bydliště. Neměla by jim chybět ani kultura. O to by se měli všichni starostové snažit a klást důraz. Pak se situace na venkovu zlepší.

Doporučení pro podnikatele na venkově: Pro samotné podnikatele pan Kodádek doporučuje: „Měla by existovat podpora při počáteční byrokracii. Ovšem musíme si uvědomit, že je velký rozdíl mezi jednotlivými druhy podnikání. Něco jiného je, když něco prodáváte a když něco tvoříte. Vesnice přímo k tvorbě vybízí. Bohužel se ale řemeslo, už skoro není kde naučit. Na učilištích se sice vyučuje, ale v dnešní době je představa taková, že výuční list není chlouba a proto jde každý na střední školu. Řemeslo tak zaniká. Na střední škole praktické věci mladý člověk nenaučí a už vůbec se tam nenaučí podnikat a překonávat prvotní nesnáze a problémy. Na to nejsou mladí lidé absolutně připraveni. Nad tím bychom se jako společnost měli zamyslet.“

Pozitiva a negativa podnikání na venkově[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj podnikání na venkově, zejména v oblasti zemědělství, se dle mého názoru začíná zlepšovat. Zemědělci už vědí jak na to, pro jaké dotaci si sáhnout, jak ekonomicky hospodařit. Je to zřejmé hlavně na používaných technologiích. Ostatní odvětví už tak šťastné ale nejsou. Pracovat na vesnici není totiž to samé jako žít na vesnici. Venkov se mění, což je vidět na první pohled. Mění se i jeho funkce. Jako příklad uvedu již zmiňovanou problematiku vesnických obchodů s potravinami. Za socialismu měla skoro každá vesnička někde budovu, která byla rozdělená na dvě půlky. V jedné půlce byl místní obchod a v druhé byla pivnice. Lidé se v obou zařízeních potkávali, socializovali se a řešili problémy. Ne nadarmo se říká, že chceš-li něco vyřešit, jdi do hospody. V současnosti jsou tyto podniky z větší části zavřené, nebo v nich vznikají knihovny, fitness centra, v lepším případě truhlárny. Dost často je pravdou, že tyto obchody jsou vedeny lidmi před důchodem, kteří mají pocit, že by si jinde práci nenašli a tak to chtějí prací v obchodu prostě „doklepat“. Jakmile tedy nadejde čas jejich odchodu, vystřídá je někdo mladší, kdo ale už nemá důvěru obyvatelstva a navíc se setká s nevůlí při logickém zvýšení cen. Obyvatelé tak začnou jezdit do větších obchodních domů a tady si už kupují jen tabákové výrobky, pečivo, možná zeleninu atd. Chci tím říct, že takový obchod není k uživení a dříve nebo později skončí a to i v případě kdy přijde s inovací, nebo něčím na úrovni v podobě domácích výrobků. To je smutná realita.

Média a propagace[editovat | editovat zdroj]

Pan Kodádek do reklamy investoval dříve mnoho finančních prostředků. Jeho reklamu lze objevit na plakátech v okolí Vodňan a zanesenou v místních mapách. V odvětví pekařiny však, dle jeho slov, funguje převážně doporučení a zákazníkova spokojenost.

Celý Vodňanský kapr je velká reklama. Výrobek má sloužit, jako něco co si turista z místa návštěvy může odvést a co mu místo bude připomínat. Cenově dostupný a navíc chutný kapr byla ideální kombinace. Lidé ocení, že mohou ochutnat něco místního. Získali jsme i regionální značku, která nám pomohla výrobek rozšířit do povědomí zákazníků a zvýšit i jejich důvěru, že kupují kvalitní a originální výrobek“, říká nakonec pan Kodádek.



Tato stránka vznikla za podpory fondů EHP a Norských fondů - Program Spolupráce škol a stipendia (CZ07)

EHP-Norske-fondy Logo-Norsko-barva.jpg