Klimatické finance – zásadní prostředek k řešení klimatické krize v globálním měřítku

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Finanční toky pro zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně v rozvojových zemích (anglicky)

"Je jednoznačné, že vlivem činnosti člověka došlo k oteplení atmosféry, oceánů a pevniny. Došlo k rozsáhlým a rychlým změnám v atmosféře, oceánu, kryosféře a biosféře."[1] Na tom, že klimatickou krizi způsobuje člověk, se již shodne 99 % vědců.[2][3] Dostáváme se do období antropocénu, doby, kde se geologickým činitelem stává i člověk. Je třeba začít jednat.

Countries have already agreed that developed countries should be jointly “mobilising” $100bn a year by 2020 to help poorer nations tackle climate change.[4] Tato myšlenka vznikla už roku 2009 na Konferenci OSN v Kodani. Dává tato idea smysl? Ano, dává. Klimatická krize se týká celé planety Země. Proto se na jejím řešení musí podílet jak rozvojové, tak rozvinuté země. Z historického hlediska se státy vyvíjely jinak. Jedny byly bohaté před dvěma tisíci lety, jiné jsou bohaté nyní. Co by je však mělo spojovat? Snaha o plnohodnotný život všech jejich obyvatel. Bylo by tedy pěkné, aby si státy navzájem pomáhaly a společně se zasadily o zmírnění všech dopadů klimatické krize a tím o zlepšení podmínek na život u každého z nás. Rozvinuté země (EU, USA, Austrálie, Kanada a další) se na Pařížské konferenci (2015) dohodly, že budou finančně podporovat země rozvojové částkou 100 miliard dolarů ročně. Nicméně konkrétní částka na jednotlivé státy nebyla stanovena, obecně se má ale za to, že příspěvek by měl být úměrný HDP daného státu a zároveň množství emisí, které tato země produkuje.[5] V roce 2019 se podařilo státům přispět částkou kolem 80 miliard dolarů.[6]

Jedním z hlavních důvodů pro to, aby rozvinuté státy dodržely slíbený příspěvek, je důvěra. Důvěra rozvojových států vůči těm rozvinutým. Aby rozvojové státy viděly, že v tom nejsou samy a mohou se na pomoc ostatních spolehnout. Že ti bohatí nebudou nadále ničit životní prostředí těch chudých, ale postaví se k problému zodpovědně.

Klimatické fondy

Klimatické finance[editovat | editovat zdroj]

Klimatické finance fungují na systému půjček a grantů. Státy mohou přispívat buď přímo dané rozvojové zemi, tomu se říká bilaterální způsob. Nebo daná země může přispívat mezinárodním organizacím, a ty pak finance přerozdělí jednotlivým rozvojovým zemím, zde se jedná o způsob multilaterální. V roce 2019 z celkové částky 79,6 miliard dolarů tvořily 21 % granty z veřejných zdrojů, 56 % půjčky z veřejných zdrojů a 18 % byly soukromé zdroje.[6] Na co by měly být klimatické finance použity? Na mitigační a adaptační opatření. Mezi ně spadá transformace dopravy a energetiky, vývoj školství, ochranu přírodních zdrojů, změnu v zemědělství a další. Jejich rozdělení do mitigace a adaptace zemí by mělo být 50 na 50. Je to ovšem 80 na 20 pro mitigaci. Proč je tomu tak? Většina peněz na adaptaci je poskytnuta ve formě půjček, což vytváří další zátěž pro rozvojové státy. Dalším důvodem je to, že většina peněz je použita na snižování emisí.[7] Rozvojové státy slíbily, že zvýší příspěvky, které jdou na adaptaci (Francie slíbila, že 2x).[4]

Důležitý je také podíl jednotlivých rozvinutých zemí na celkové částce. K tomu dobře poslouží graf na stránkách Fakt o klimatu – „Co jsou to klimatické finance?“,[6] zde můžeme vidět, že některé země odvádějí opravdu dobrou práci, darují skoro dvojnásobek než by měly.

Mezi tyto země spadá například Německo, Japonsko a Francie. Na druhé straně USA nedává ani polovinu toho, co by měla, i přesto, že spadá mezi největší znečišťovatele planety a zároveň mezi země s nejvyšším HDP. Ale to může být tím, že do nedávna tam vládl Trump, kterému na planetě nezáleželo.

Shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Shrnutí je takové, že klimatické finance stoupají, to je pozitivní fenomén. Jejich rozdělení do mitigace a adaptace zemí by mělo být 50 na 50. To se ovšem neděje. Je to zhruba 80 na 20 pro mitigaci. Rozvinuté státy slíbily, že zvýší příspěvky, které jdou na adaptaci (Francie slíbila, že 2x) (carbonbrief.org, 2016). To, jak s příspěvky státy opravdu naloží je další věc, doufejme však, že si obě strany budou současnou situaci uvědomovat, a vynaloží dostatečně úsilí pro její zlepšení. Planeta není nafukovací, nemůžeme se jen koukat na to, jak rozvojové státy ztrácí půdu pod nohama a jejich obyvatelé chtějí žít v Evropě, naopak, musíme se snažit o to, aby měli stejné podmínky na život jako my. Klimatické finance tomu mohou pomoct.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČR, MŽP. IPCC AR6 WG1 - Fyzikální základy. www.mzp.cz [online]. 2021-09-09 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (cz) 
  2. LYNAS, Mark; HOULTON, Benjamin Z; PERRY, Simon. Greater than 99% consensus on human caused climate change in the peer-reviewed scientific literature. Environmental Research Letters. 2021-10-19, roč. 16, čís. 11, s. 114005. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/ac2966.  
  3. POWELL, James. Scientists Reach 100% Consensus on Anthropogenic Global Warming. Bulletin of Science, Technology & Society. 2017-12, roč. 37, čís. 4, s. 183–184. Dostupné online [cit. 2021-12-27]. ISSN 0270-4676. DOI:10.1177/0270467619886266. (anglicky) 
  4. 4,0 4,1 Climate finance: the challenge of 'shifting the trillions'. Carbon Brief [online]. 2016-11-14 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DIGITALNEWSHUB. Most rich countries falling short of their fair share of pledge climate finance [online]. 2021-09-14 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. 6,0 6,1 6,2 Co jsou to klimatické finance?. Fakta o klimatu [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (česky) 
  7. Financing adaptation. Nature Climate Change. 2021-11, roč. 11, čís. 11, s. 887–887. Dostupné online [cit. 2022-01-03]. ISSN 1758-678X. DOI:10.1038/s41558-021-01213-4. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Climate Change: OECD DAC External Development Finance Statistics - OECD. www.oecd.org [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online.