Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Konkurence: Porovnání verzí

V obsazené nice (čili není-li dost zdrojů výživy, prostoru) dochází mezi organismy ke konkurenčnímu boji. Každý organismus chce dosáhnout své optimální niky, tudíž největší konkurenční boj probíhá mezi organismy s nejvíce podobnými nároky na životní prostředí (nejpodobnějšími ekologickými nikami). Konkurence je důležitým biologickým regulačním (a autoregulačním) mechanismem – důsledkem konkurence je eliminace a selekce druhů a separaci druhů/speciaci.

Jak již bylo napsáno, nejvíce si konkurují ty organismy, které mají nejpodobnější nároky – mají podobnou ekologickou niku (odborně se toto pravidlo nazývá Gauseho princip). Mezidruhová konkurence často vede k omezení areálů (tygr dnes žije jen v Asii, lev jen v Africe).

U rostlin je v mezidruhové konkurenci významný také jev alelopatie. Alelopatie spočívá v tom, že jeden organismus (nazývaný inhibitor) působí na druhý organismus (nazývaný amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí, tak, že získává v konkurenčním boji převahu (obvykle inhibuje růst ostatních rostlin či klíčení semen). Příkladem je [[wikipedia:cs:bolševník velkolepý|bolševník velkolepý]] (Heracleum mantegazzianum), [[wikipedia:cs:pelyněk|pelyňky]] (Artemisia sp.), [[wikipedia:cs:šalvěj lékařská|šalvěj lékařská]] (Salvia officinalis), [[wikipedia:cs:trnovník akát|trnovník akát]] (Robinia pseudoacacia), ale také celá řada plísní (např. Penicilium notatum).